Od starých gaučů k vysoké módě. Aleš Hnátek buduje vlastní minimalistický vesmír

Forbes Před 2 hodinami

Aleš Hnátek navrhuje nadčasové oblečení z archivních a nevyužitých materiálů, kde každý kus vzniká jako originál. Vlastní značku staví na precizním řemesle, minimalismu a pomalém tempu mimo sezonní trendy.

Z experimentu s látkami ze starých gaučů vyrostla značka, která dnes patří k nejzajímavějším hlasům české módní scény. Aleš Hnátek staví svou tvorbu na archivních materiálech, poctivém řemesle a tichém luxusu, který nepotřebuje okázalá gesta.

Když Aleš Hnátek začal v roce 2016 na pražské UMPRUM pod vedením Liběny Rochové zkoumat téma udržitelnosti, napadlo ho tvořit modely z gaučů: „Kontaktoval jsem asi pět čalouníků, kteří mi dávali látky ze svlečených pohovek. Z těch jsem musel vyndat hřebíky, roztřídit je, vyčistit… ale asi polovina se stejně musela vyhodit. Z toho zbytku jsem pak dělal kabáty, kalhoty, šaty nebo sukně,“ vzpomíná Hnátek.

Z experimentu, který původně vznikl pro školní projekt Ethical Message, se stal základ jeho dnešního přístupu. Dnes, dva roky po absolvování UMPRUM, patří Aleš Hnátek k nejzajímavějším mladým autorům české scény a jeho jméno se stává synonymem pro poctivost, řemeslo a tichý luxus.

Rodák z Uherského Hradiště má k řemeslu blízko od začátku. Vystudoval uměleckoprůmyslovou střední školu v Uherském Hradišti, kde se naučil šít boty a kabelky. Jeho tvorba dnes vychází z archivních textilií a deadstocku materiálů, které mají svůj příběh.

„Ty látky mají neuvěřitelnou kvalitu, kterou už dneska skoro nevidíte,“ říká. „Baví mě i proces hledání –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ není to jen o tom objednat konkrétní metráž a hotovo.“ I proto je každý kousek z jeho ateliéru unikát. Nejde replikovat, protože nikdy neví, jak velký kus materiálu dostane.

„I moje klienty baví to, že kousek mají opravdu jen oni. A často z toho, že se látka nedá duplikovat, vznikne ještě lepší varianta,“ dodává.

Aleš neuznává slevy a přednedávnem všem produktům nastavil minimální cenovou hranici, u kalhot je to kolem čtrnácti tisíc, u kabátů třicet tisíc.

„Lidi si řeknou: jsou to vyřazené látky, tak to bude levné. Ale opak je pravdou. Kvalitní materiály najít, očistit, zpracovat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to všechno je práce navíc,“ vysvětluje Hnátek. A potom samozřejmě záleží na konkrétním designu, složitosti a materiálu.

Přesto se snaží, aby jeho móda zůstala dostupná. „Nechci, aby se moje věci dostaly do sféry, kde si je nikdo mladý nebude moct dovolit. Momentálně i když stojí víc než konfekce, dá se na ně našetřit. Je to investice, můj kousek vám opravdu vydrží,“ říká. „Snažím se udržitelnost praktikovat nejen při výrobě, ale právě i v estetice, aby vám moje kousky léta nejen vydržely, ale i vás bavily.“

Většinu práce dělá Hnátek sám, jen pokud nestíhá, pomáhá mu švadlena Jana, se kterou se poznali během studia na UMPRUM. Tahle kontrola nad procesem mu umožňuje posouvat se dál i v cenotvorbě.

„Zdražil jsem po škole, ale odpovídá to kvalitě i poptávce. Teď mám klientelu, která se pořád rozrůstá. Někteří se vracejí, jiní přicházejí díky doporučení. Tenhle měsíc jsem měl například patnáct klientek.“

A ačkoli celá jeho mediální přítomnost působí nenápadně, až náhodně, nic není náhoda. „Dělám to, jak je to pro mě přirozené, ale není to o tom, že nad tím nepřemýšlím,“ směje se.

Jeho láska k minimalismu se tak promítá nejen v tvorbě, ale i na Instagram, nově spuštěném webu, nebo třeba detailně zpracovaném balení s razítky i logem. „Chci, aby každý kontakt se značkou odrážel moji estetiku. Tvořit okolo brandu takový vlastní vesmír.“

I jeho tiskové zprávy jsou podobně minimalistické: ta poslední ke kolekci Wardrobe 3 měla jen tři věty. Říká v ní, že nechce módu komplikovat a nechce své postupy zbytečně intelektualizovat: „Oblečení je pro mě utilitární. Nechci kolem něj dělat zbytečné příběhy. Ať rozhodne pocit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ líbí se vám, nebo ne? To je pro mě nejdůležitější,“ vysvětluje Hnátek.

Za zlom považuje kolekci Wardrobe 2, kterou uvedl letos na jaře. Od té doby jeho značka Hnátek přirozeně roste. „Nevím, co se stalo, asi čas a poctivá práce,“ říká. Pod stejnojmenným brandem působí Aleš Hnátek už od roku 2019 a od té doby má na kontě přes devět kolekcí, spolupráci nebo prezentace v Londýně, Tokiu či Madridu.

Po letošní prezentaci na Mercedes-Benz Fashion Weeku v Madridu začal posílat objednávky i do Španělska. „V kontextu tamní tvorby můj minimalismus dost vystupoval z řady. Jsem rád, že účast na fashion weeku má smysl nejen z hlediska PR, ale i byznysu,“ říká.

Úspěch mu zároveň potvrdil, že jeho značka má potenciál růst i za hranicemi. „Kromě Španělska a Česka zatím posílám i do Německa, Bulharska nebo Francie, ale rád bych portfolio ještě rozšířil,“ dodává. „Dřív jsem hodně přemýšlel o stěhování nebo práci pro světovou značku, ale momentálně mě baví budovat si svůj malý vesmír okolo vlastní značky tady z Prahy.“

Právě Praha a její scéna jsou pro něj zatím domovem. I proto zůstává věrný Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, kde pravidelně představuje nové kolekce. „Zatím mi tahle platforma dává smysl, ačkoli nepopírám, že mám ambici jednou uspořádat vlastní show.“

Kromě další kolekce, kterou tedy představí v dubnu v rámci MBPFW, plánuje rozšiřovat i produktové řady. „Už na UMPRUM jsem dělal pantoflíčky z gaučů, lidi to bavilo a nakupovali, navíc se obuvi v Česku tolik designérů nevěnuje,“ nastiňuje Hnátek plány.

„A baví mě i kabelky, jsou podle mě skvělé v tom, že je člověk nemusí zkoušet, a jsou proto třeba skvělý dárek.“ Těch má Aleš v nabídce zatím pět, z čehož ta největší, kožená a ručně šitá, vyjde na pětatřicet tisíc.

The post Od starých gaučů k vysoké módě. Aleš Hnátek buduje vlastní minimalistický vesmír appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek