Od Sutnara po Game Boy. Mnichovské muzeum slaví sto let designu

Forbes Před 2 týdny

Mnichovské muzeum designu Die Neue Sammlung, které funguje v rámci Pinakotéky moderního umění, je považováno za nejstarší muzeum designu na světě. K příležitosti stého výročí jeho založení se Forbes Life vydal na soukromou prohlídku jeho expozic i nejnovější jubilejní výstavy s jeho ředitelkou Angelikou Nollert. Bavily jsme se i o tom, jak se mění role muzeí jako institucí.

Mnichovská Pinakotéka moderního umění je místo, kde to žije. Na trávníku před budovou se sluní lidé na lehátkách rozložených okolo futuristického domu finského architekta Mattiho Suuronena ze šedesátých let, který připomíná UFO.

Na platformě před vstupními dveřmi odpoledne probíhá kruhový trénink, který večer vystřídá oblíbené open air disco, a pravidelně se tu scházejí i tanečníci salsy nebo tanga. U jižního vchodu nedávno vyrostl barevný prostor s kontejnerovou kavárnou a dětským hřištěm, jenž slouží jako místo pro eventy, běžné setkávání i otevřené lekce jógy. Tohle místo boří zažité představy o návštěvě muzea jako tichém procházení se mezi nudnými vitrínami.

Pod střechou moderní budovy postavené mezi lety 1996 a 2002 podle návrhu architekta Stephana Braunfelse sídlí hned čtyři instituce – jedna se věnuje designu, druhá architektuře, třetí grafice a skrývá se tu také jedna z největších světových expozic moderního a současného výtvarného umění.

V prvním patře galerie jsou tak k vidění stovky děl od Pabla Picassa až po Gerharda Richtera. Letos poprvé všechna čtyři muzea spojila síly, aby v přízemních prostorách uspořádala společnou výstavu věnovanou modernismu.

My se však s Angelikou Nollert vydáváme po schodech dolů do prostor, kde je doma design. Stoletá tradice, sto dvacet tisíc sbírkových předmětů, ale moderní přístup k práci s nimi. Ikony designu mají své místo hned v úvodu expozice, dál už je vidět snaha prezentovat namísto notoricky známých předmětů spíše nové souvislosti.

Německá sbírka obsahuje všechny myslitelné polohy designu od aut přes šperky, nádobí a nábytek až po různé přístroje i části fasád nebo neonové vývěsní štíty. Předměty většinou nejsou vystaveny chronologicky, ale podle svého účelu a klasické zavřené vitríny tu najdeme jen málokdy.

Míjíme ikonický vůz Tatra 87 československé výroby, jenž jako jeden z prvních pracoval s ergonomickým tvarem karoserie, a řadu bicyklů, které tu zůstaly z předchozí dočasné výstavy. Pak vcházíme do nově vytvořeného prostoru otevřeného depozitáře, který dostal jméno X-D-E-P-O-T. Otevřený je čtyři roky.

V hale s vysokým stropem a vloženým patrem s expozicí drobnějších předmětů si mohou návštěvníci řadu exponátů doslova osahat. Na vlastní kůži si vyzkoušejí, jak se sedí na designových židlích a křeslech, a po naskenování QR kódu si mohou poslechnout zvuky rozličných spotřebičů.

„Zvuk je pro design velmi důležitý. Sbíráme zvuky a vytváříme zvukový archiv předmětů, především spotřebičů. Dnešní děti už nevědí, jak zněl fax, vytáčecí telefon nebo psací stroj,“ vysvětluje Angelika Nollert.

Velkorysý prostor v několikapatrových regálech předvádí na šesti stech exponátech rozmanitost mnichovských sbírek. Dostanou se sem bez problému i handicapovaní – což je nyní jedna z největších priorit nejen samotného muzea, ale světa designu všeobecně. Vládne mu udržitelnost a inkluzivita.

Die Neue Sammlung neboli Design muzeum Mnichov o sobě tvrdí, že je prvním muzeem designu na světě. Jsou tu ale samozřejmě instituce věnované užitému umění, které vznikly dříve, kam patří i Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, MAK ve Vídni nebo V&A Museum v Londýně.

„Naše muzeum se ale hned od začátku věnovalo akvizicím současného designu, nejen zachování toho historického. Proto říkáme, že jsme první,“ vysvětluje Angelika Nollert.

Vystudovaná kunsthistorička stojí v čele instituce přes deset let. Během té doby se jí podařilo získat mnoho nových exponátů – především díky darům a finanční podpoře od soukromých nadací a mecenášů. Jednou z posledních akvizic byla například velká sbírka africké keramiky, kterou muzeum dostalo od bavorského vévody Františka. Její předměty se nyní prolínají celou stálou expozicí.

„S vévodou Františkem spolupracujeme dlouhodobě. Je vášnivým sběratelem výtvarného umění, ale roky sbírá také africkou keramiku. Věnoval nám šest set objektů z této sbírky,“ říká Nollert.

Celá muzejní sbírka čítá přes 120 tisíc exponátů z dvaceti různých oblastí designu, včetně atributů, které utvářejí architekturu a veřejný prostor, jako je celá autobusová zastávka, stojan a vývěsní logo čerpací stanice nebo část fasády. Módu ale v Neue Sammlung nenajdete.

„V Mnichově je totiž fantastické Městské muzeum, které má tradičně obrovské oddělení módy,“ říká ředitelka muzea. „Nesbíráme ani software, ačkoli jsme o tom několikrát vášnivě diskutovali. Byl by to boj proti času. A tak máme zastoupen jen hardware,“ ukazuje na oddíl s historickými Game Boyi, digihrami a herními konzolemi. V sále s jubilejní výstavou je k vidění také první iMac z roku 1998.

Ani při tak rozsáhlé sbírce muzeum překvapivě nedisponuje velkým rozpočtem na nové akvizice. „Máme k dispozici méně než třicet tisíc eur ročně,“ prozrazuje Nollert. Muzeum je proto závislé především na darech. „Funguje to velmi dobře. Ročně sbírky obohatíme průměrně o tisíc až tisíc pět set nových exponátů,“ říká ředitelka.

Muzeum bohatě podporuje například nadace Siemens Stiftung nebo klub mecenášů zvaný „Kruh přátel“. Žádá také pravidelně o granty bavorské spolkové vlády a z dalších státních fondů.

Muzeum disponuje velkou kolekcí šperků, jejíž značnou část získalo díky Nadaci rodiny Dannerových. Ta každoročně přispívá právě na nové přírůstky do sbírky šperků. Vystavena je v minimalistickém betonovém podzemním prostoru s kulatým půdorysem, který po mecenáších nese název Rotunda Danner.

Mezi dvěma sty padesáti šperky je například i prsten od Karla Vratislava Nováka, náramek od Evy Eisler, brož od Pavla Opočenského nebo přívěsek od Václava Ciglera.

Pátrám po českých stopách i v dalších částech expozice a nacházím jich překvapivě docela dost, především v oddílech věnovaných sklu. Mají tu Stanislava Libenského s Jaroslavou Brychtovou, několik objektů od Bořka Šípka i Jaroslava Matouše. V otevřeném depozitu je vystavena také nafukovací žirafa od Libuše Niklové. „Tu milujeme. Když jsem ji v Česku viděla, musela jsem ji pořídit,“ přiznává Angelika Nollert.

Samostatný sál je věnován Bauhausu, jiný zase sleduje vývoj vybavení kuchyně. Velká část expozice je věnována sedacímu nábytku. Ve sbírce jsou jak designové skvosty od Miese van der Rohe nebo Franka Gehryho, tak sedačky z mnichovského Olympijského stadionu z roku 1972 i ty nové z Allianz stadionu od architektonického studia Herzog & de Meuron.

Vedle nich jsou ale vystavené také židle z IKEA –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ cílem je ukázat rozmanitost. „Zajímají nás inovativní tvary a nezáleží na tom, jestli jsou levné, drahé, slavné, nebo neznámé. Ikony designu záměrně nezdůrazňujeme, nechceme podporovat vytváření kánonu, ale kvalitního designu,“ vysvětluje šéfka instituce.

Mezi dalšími prioritami muzea uvádí také pluralistické a demokratické směřování. „Jeden z našich nejdůležitějších programů, na kterých pracujeme, se týká inkluzitivy. Chceme být otevřeni pro nejširší spektrum publika. Design je tu pro všechny,“ říká Nollert.

Všechny exponáty ve zmiňovaném X-D-E-P-O-T, které nestojí na podstavci nebo ve vitríně, ale přímo na zemi, mohou být návštěvníky volně používány. „Pořádáme tu workshopy, debaty a přednášky, při nichž lidé sedí přímo na tomto nábytku,“ ukazuje na různorodé židle. „Můžete si sem ale i jen tak přijít přečíst noviny. Už jen to, že sedíte v tomto prostředí a díváte se na tyto objekty, vás formuje,“ dodává.

Muzeum bylo založeno v roce 1925. První výstava se konala o rok později a nesla název „Die Neue Sammlung“ (nová sbírka). Toto jméno pak zůstalo celému muzeu. Mezi prvními sbírkovými předměty byl podle Angeliky Nollert velký konvolut děl z Bauhausu.

„Tehdejší ředitel je nakoupil v Dessau přímo od autorů, hned po založení muzea. Byl to velký vizionář; dnes Bauhaus považujeme za ikonu, ale tehdy takový status ještě neměl,“ vypráví.

Velká část této sbírky pochází z kolekce Grote, ale jeden ze vzácných šperků od Nauma Slutzkého byl nalezen nedávno díky televiznímu pořadu, který je obdobou tuzemského formátu Poklad z půdy. Do sekce Bauhausu jsou začleněny také intervence od současných německých designérů.

Muzeum pochopitelně klade důraz na německé značky jako AEG nebo Braun a jeden z oddílů je věnován také designu z NDR, kde je vystaveno například kempingové vybavení. Nejnovější přírůstky do sbírek jsou podle Angeliky Nollert často technického rázu. Objevují se mezi nimi lékařské přístroje, objekty vzniklé díky AI, ale také drony, ačkoli ty válečné muzeum sbírat nechce. Je tu i speciální distanční nábytek, který vznikl v období koronavirové pandemie.

Když se Angeliky Nollert ptám na její nejoblíbenější exponát, ukazuje celou vitrínu s historickými toastery. „Je vidět, že i na tak obyčejné věci je možné vymyslet mnoho kreativních přístupů,“ dodává.

Mezi nejdražší exponáty z celé sbírky patří například nábytek od Marcela Breuera nebo křeslo od Eileen Gray, které na světě existuje jen ve dvou exemplářích. Ten zdejší je nyní k vidění na jubilejní výstavě nazvané 100 let – 100 objektů, která začala před měsícem.

Představuje kurátorský výběr stovky objektů ze sbírek, které však nejsou vybrány chronologicky podle data vzniku. Rozhodující je rok akvizice.

Právě tento přístup názorně ukazuje, proč je mnichovská Die Neue Sammlung považována za nejstarší muzeum designu na světě, ačkoli řada uměleckoprůmyslových muzeí vznikla dříve. Většina exponátů totiž byla zakoupena nebo muzeu věnována už v roce svého vzniku či krátce poté.

Už od začátku se tedy muzeum věnovalo především akvizicím soudobých designových novinek. „V některých případech je pro nás dodnes záhadou, proč do sbírky v daném roce přibyly zrovna ty nebo ty předměty,“ připouští Nollert.

Velkou mezeru má muzeum během druhé světové války, naopak po ní do státních sbírek přibylo mnoho předmětů zabavených nacistům. Mezi ně patří například svícen z domu Hermanna Göringa. Aby se muzeum jasně vymezilo proti jeho původu a nepodporovalo případné obdivovatele nacistických relikvií, místo správného vystavení jej mezi ostatní exponáty schválně jen ledabyle položilo.

I na jubilejní výstavě objevuji českou stopu. Jedním z prvních exponátů, které muzeum zakoupilo hned v roce 1925, je totiž nadčasová schránka na dopisy od Josefa Hoffmanna.

Tohoto spoluzakladatele Vídeňských dílen sice považují za „svého“ i Rakušané, ovšem narodil se na Moravě a po celém Česku zanechal spoustu významných architektonických realizací. Jen metr od jeho schránky je vystavena také dřevěná hračka od Ladislava Sutnara.

Jubilejní výstava bude přístupná příští dva roky. V rámci ní muzeum připravuje kampaň na sociálních sítích, v níž žádá známé osobnosti, odborníky i běžné návštěvníky, aby si z jeho sbírek vybrali jeden předmět, k němuž je pojí nějaká osobní vzpomínka, a podělili se o ni.

Jeden ze sálů muzea, zvaný podle výtahu „Pater Noster Halle“, je věnován ještě samostatné výstavě grafické designérky Pauly Scher. Na podzim se část permanentní expozice muzea bude obměňovat a v listopadu ji nahradí výstava věnovaná robotice.

The post Od Sutnara po Game Boy. Mnichovské muzeum slaví sto let designu appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek