Před několika dny jste se vrátil z Ukrajiny, ze Sumské oblasti. Pokolikáté už jste tam byl?
Minimálně desetkrát od února 2022. Snažím se tam jezdit třikrát, čtyřikrát do roka.
Jak se za tu dobu Ukrajina změnila?
Úplně na začátku si prošla obrovským šokem. I na západní Ukrajině byla na každém kroku kontrolní stanoviště. Když měl člověk neukrajinské dokumenty, tak byl podezřelý. Lidi se opravdu báli - když se ve Lvově rozezněla siréna, tak chodili do krytů. Tohle se strašně změnilo.
Poprvé po agresi jsem byl v dubnu 2022 v Kyjevě, který byl úplně vylidněné město, ale pak se tam postupně začaly otevírat restaurace, kavárny, obchody… A v létě už byl život zpátky v normálních kolejích. To ale neznamená, jak tvrdí politici z SPD, že na Ukrajině se neválčí.
Není to tam v pohodě, lidi přišli o práci, ceny všeho strašně vylétly: energie, potraviny… Spousta lidí přišla o své příbuzné, kteří umřeli na frontě, další spousta lidí se z fronty vrátila s různými posttraumatickými syndromy, s amputacemi, přišli o zrak. Mají poškozené mentální zdraví, určitě to dopadá na děti…
Za duben, kdy jsem byl v Sumské oblasti, bylo 3700 útoků na celou oblast. Přímo ve městě Sumy se sirény rozezvučely několikrát a většina lidí je úplně ignorovala, už jsou vůči tomu imunní. To neznamená, že by tam nebylo nebezpečí, spíš na to rezignovali a říkají si: "Jestli je to můj osud, tak se mi něco stane."
Taky je to tím, že je to jako se Záporožím, kde jsem byl v létě 2022. Obě města jsou zhruba stejně daleko od ruských pozic. A člověk tam slyší výbuch třeba deset vteřin před tím, než se rozezní sirény. Takže i proto do krytů ani nechodí.
Popisujete, že ta místa, na kterých jste byl, jsou blízko ruských pozic. Jak to v Sumské oblasti Ukrajiny vypadá nyní?
Některá místa se musí evakuovat, minulý víkend (rozhovor byl nahráván 3. června; pozn. red.) zapsali na seznam 27 vesnic v příhraničním pásmu. Za poslední měsíc tam bylo evakuováno už 2200 lidí.
Bavil jsem se tam s ředitelem nemocnice, kterou jsme opravovali po tom, co ji zasáhl dron, a ten mi říkal, že jim chybí 67 sester. A že vždycky, když dojde k eskalaci bojů, tak řada lidí odejde, a pokud dojde k uklidnění, tak se vrací.
Kam ti lidé odcházejí?
Naprostá většina lidí určitě zůstává na Ukrajině. Ve Lvovské oblasti už jich moc nekončí, tam se ukázalo, že životní náklady jsou tak vysoké, že si to nemůžou dovolit. Takže míří do Kyjevské oblasti, do Kyjeva.
Paradoxně některým pomáhá to, že řada vesnic, ze kterých lidi odešli za prací na Západ už před válkou, je vylidněná a je tam spousta prázdných domů. Tak se usazují tam, kupují tam nemovitosti, třeba na západě země nebo na venkově.
Co přesně je úkolem vaší ukrajinské mise Člověka v tísni?
Je toho víc. Teď jsme se tam zaměřovali na opravy škol, které byly zničeny během ruské okupace. Opravovali jsme domy a byty, ve finančním vyjádření byla naše pomoc opravdu velká. Sumská oblast není tak mediálně známá jako Doněcká nebo Charkovská oblast, případně Chersonská; jsou tam různé potřeby…
A co jsou největší potřeby právě v Sumské oblasti?
Tak přímo v Sumské oblasti jde hlavně o zmíněnou opravdu domů a bytů. Tam se děje to, že ruské drony přilétnou a končí to zničenými okenicemi. Na venkově to jsou střechy, pak opravujeme nemocnice. Když byl loni útok na dětskou nemocnici v Kyjevě, tak jsme dostali sto milionů korun od pana Lukačoviče (Ivo Lukačovič, zakladatel Seznam.cz a český miliardář; pozn. red.), který je zaměřený na opravu zdravotnických zařízení. Nebo stavíme bunkry v nemocnicích, aby mohli během útoků dělat operace.
Další věc je psychologická a psychosociální pomoc. Máme tým mobilních psychologů, kteří objíždějí obce, často pracují s dětmi ve školách nebo v kolektivních centrech pro evakuované lidi.
Pak je to třeba centrální vytápění, tak aby bylo připravené na zimu, oprava vodovodních řádů. Také jsme opravovali posilovnu, která slouží pro důchodce i válečné veterány.
Poslední velká věc jsou školy. V Sumské oblasti se v tuto chvíli nesmí učit. Výuka musí být online, pokud ta škola nemá bunkr. Máme asi 17 škol, kde jsme opravili či postavili bunkry a vybavili je tak, aby v nich mohla probíhat výuka.
A ještě jsou zajímavé třeba soláry, které děláme pro centrální vytápění nebo pro vodovodní systémy, které potřebují elektrickou energii na to, aby mohly čerpat do některých výše položených míst vodu. Na 150 rodin od nás dostalo soláry a teď se monitoruje, jakým způsobem je používají a jestli je opravdu využívají. Hodně taky pracujeme s místními organizacemi.
Velkým tématem jsou rovněž veteráni. Podporujeme nejen v Sumské oblasti integraci veteránů do společnosti, a to tím stylem, že jim poskytujeme granty na rozjezd podnikání. Granty jsou také spojené se školeními, s mentoringem a ještě s nějakou psychologickou pomocí, která je pro ně zásadní.
Jaká je částka, kterou na Ukrajině takhle použijete?
Náš letošní obrat je na Ukrajině asi 50 milionů eur. A to jsme třeba obratově na dvou třetinách roku 2023. Pomoc postupně klesá, měli jsme úspěšnou sbírku, ale peníze z ní jsou v podstatě utracené nebo nějakým způsobem alokované, těch nealokovaných na příští rok moc nezbývá… A částka klesá i od našich institucionálních dárců, ať už je to Evropská komise, nebo různé státy.
Bojíte se, když do země, která je ve válce, jezdíte?
Nejezdím na frontu. A nevím, jestli bát se je správné slovo, určitě to není příjemný pocit a určitě k tomu mám respekt. Je to takové mrazení v zádech. Riziko ale nemusí být jenom při útocích, můžou to být nášlapné miny. A třeba na venkově jsou velký problém ruské drony, které hledají cíl, často je to i auto s humanitární pomocí. Někdy to jsou mezinárodní SIM karty.
Byl jste v Sumské oblasti, kde se z druhé strany hranice hromadí až 50 tisíc ruských vojáků, zároveň probíhají mírová jednání… Jak místní lidé tuto situaci vnímají?
Jsou tam docela velké obavy z toho, co se může stát. Na druhou stranu vzhledem k tomu, jak ruská armáda postupuje relativně pomalu, tak tam není žádná panika. A myslím, že ještě poměrně dost lidí věří ukrajinské armádě, že má věci pod kontrolou a že by případný postup zastavila.
Velký problém představuje mobilizace. Lidé, kteří chtěli bojovat, už došli. Někteří zemřeli a další se vrátili zranění, s vážnými problémy. Zbytek pak nemá motivaci bojovat. Země teď trpí i tím, že řada lidí se nemůže pohybovat tak volně, jak by chtěla, a snaží se různým způsobem vojenské službě vyhnout. A tito lidé by nejspíš konec války uvítali.
A ohledně mírových jednání - fakt si nemyslím, že by Ukrajinci něco očekávali. Myslím si, že když Trump prohlásil poprvé, že do 24 hodin vyřeší konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou a prezident Zelenský se mu tehdy vysmál, tak to je názor většiny Ukrajinců.
