Lidé tak ušetří 150 korun měsíčně za poplatky České televizi a 55 korun za Český rozhlas. Havlíček zároveň připomněl, že programové prohlášení budoucí vlády teprve začíná vznikat, podle něj jde ale o slib, který chce hnutí ANO dodržet a prosadit. Další zástupci hnutí ANO pak upozorňují, že podobná praxe existuje v mnoha jiných zemích napříč Evropou.
Základní otázkou je, co to bude znamenat pro budoucnost, stabilitu a nezávislost obou médií veřejné služby. Profesor médií a politické komunikace na Loughborough University ve Velké Británii Václav Štětka v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že by financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu nepochybně představovalo významné riziko pro jejich politickou nezávislost.
Stávající model financování podle něj není dokonalý. "Ale pořád jde o nejlepší možný způsob, jak pokrýt potřeby obou institucí a současně je ochránit před politicky motivovanými zásahy ze strany vlády," upozorňuje Štětka. Záležet pochopitelně bude na tom, jakým způsobem vláda Andreje Babiše změnu provede.
Pokud by si totiž ředitelé obou médií museli každý rok chodit žádat na ministerstvo kultury o rozpočet na další rok, lze si vcelku realisticky představit, že by to dříve nebo později znamenalo ohrožení jejich nezávislosti. To se ovšem zástupci hnutí ANO nebojí.
Andrej Babiš návrh opírá o praxi jiných, například skandinávských zemí. Ve sněmovně ho na sklonku ledna letošního roku hájil takto: "Nikde v těchto zemích to nevedlo k ohrožení demokracie nebo nestrannosti médií. A přestože vládní strany straší údajnou ztrátou nezávislosti, žádná z těchto zemí se neocitla na žádném indexu ohrožení svobody tisku."
Svízel ale spočívá v tom, že česká politická tradice a kultura jsou přece jen na jiné úrovni než třeba v takovém Dánsku. Možná by bylo o dost užitečnější se v tomto ohledu podívat spíše do zemí, které nám jsou historií a kulturou blíže. "Argument, že k tomuto modelu přešla v nedávné době řada dalších evropských zemí, je poněkud zavádějící," má jasno Štětka.
Podle jeho slov jde většinou o státy západní a severní Evropy, kde je nezávislost veřejnoprávních médií garantována dalšími mechanismy. "A kde - což je nejdůležitější - panuje obecně jiná politická kultura, která nezávislost médií vesměs ctí a podporuje," vysvětluje Štětka pro Aktuálně.cz.
"Naopak v zemích střední a východní Evropy, které přijaly model státního financování, jsou veřejnoprávní média často pod silnou vládní kontrolou, jako je tomu na Slovensku, či v krajních případech fungují jako nástroj vládní propagandy, jako to vidíme v Maďarsku," zdůrazňuje profesor médií a politické komunikace na Loughborough University ve Velké Británii.
Podle něj v neposlední řadě není nepravděpodobně, že by se Česká republika mohla v případě uvažované změny financování vydat stejnou cestou. "I vzhledem k tomu, že Andrej Babiš opakovaně zmiňoval právě slovenský model jako inspiraci pro zrušení poplatků," uzavírá Štětka.
"Příliš mnoho kanálů a zábavy"
A tady je možná dobré připomenout další návrhy, kterými Babiš operoval, když poslanci projednávali tzv. Velkou mediální novelu.
Především se oháněl tím, že by zavedl dost razantní úspory. "Česká televize provozuje šest kanálů, z toho jeden čistě zábavný. Potřebujeme skutečně tolik veřejnoprávních stanic? Je nutné, aby veřejnoprávní televize konkurovala komerčním programům v oblasti zábavy?" A na tuto otázku si také sám odpověděl: "I tři by byly jistě dostačující." Nejspíš měl na mysli ČT1, ČT 2 a ČT24.
Česká televize podle Babiše navíc vyrábí příliš mnoho pořadů. I tady proto navrhuje dost radikální řez. V praxi by to znamenalo jediné: méně původní vlastní tvorby, více repríz a koupených pořadů zvenčí. V neposlední řadě Babiš opakovaně mluvil i o tom, že by ČT a ČRo sloučil. Podle něj by to přineslo řadu výhod, včetně významných úspor a dalších synergických efektů v oblasti kvality produkce.
"Televize a rozhlas pod jednou střechou fungují v řadě evropských zemí často velmi dobře a efektivně, jako například ve Finsku nebo ve Velké Británii BBC," míní předseda hnutí ANO. Podle Havlíčka ale hnutí ANO v první fázi ke slučování obou médií nepřistoupí. Zprvu se zaměří pouze na změnu financování, teprve později, pokud k tomu bude politická vůle, přijde na řadu případné sloučení ČT a ČRo.
