Poprvé o sobě dala roztroušená skleróza vědět, když Terezu začalo před lety brnět tělo, motala se jí hlava a viděla rozostřeně. Situaci nebrala na lehkou váhu a navštívila neurologa – ten jí však řekl, že za zdravotními problémy zřejmě bude namožení a vyčerpání.
ČTĚTE TAKÉ: Kruté chvíle „horala“ Vaška. Svádí boj s nádorem mozku, přišel o otce a naděje stojí miliony
„Skutečně mi nebylo dobře. Neurolog mě přesvědčoval, že je to kvůli hrabání a odklízení sněhu, ale to jsem nedělala. Když mám něco skřípnutého, tak vím, že to bolí jinak. Už v této chvíli jsem proto měla v hlavě ‚rozsvícenou žárovku‘, že to nebude dobré,“ svěřila se dnes 44letá žena ze Středočeského kraje pro CNN Prima NEWS.
Kamarád do tří let zemřel
Příznaky po zhruba třech týdnech samy odezněly a Tereze se ulevilo. „Dceři byly dva roky, takže jsem žila jenom jí. Po zhruba pěti letech se však potíže vrátily se vší parádou, to bylo v roce 2016,“ líčila.
Neurolog tentokrát Terezu poslal na podrobnější vyšetření, které odhalilo roztroušenou sklerózu. „Krátce poté jsem prožila další a nejintenzivnější ataku. Ochromovalo mě brnění v různých částech těla, nebo naopak bylo mé tělo úplně necitlivé. Navíc jsem ztrácela balanc a nemohla se pořádně hýbat, takže jsem skončila v nemocnici na plazmaferézách,“ líčila.
Tehdy věděla, že situace může být velice špatná. O tom, co roztroušená skleróza obnáší, velmi dobře věděla ještě předtím, než jí byla tato nemoc diagnostikována.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Český florbalový talent oznámil, že mu zbývá pár týdnů života. Lékaři v Ostravě pochybili, tvrdí
„Shodou okolností moje kamarádka měla RS déle než já. Bohužel mám ale i velmi negativní zkušenost, kdy mému kamarádovi byla nemoc diagnostikována v pozdějším věku, kolem 45 let – přičemž já jsem v té době byla hodně mladá – a bohužel se jednalo o primárně progresivní formu. Během tří let zemřel. Když pak byla nemoc diagnostikována mně, tak se to ve mně hodně pralo,“ přiznala.
O tom, jaké následky pro Terezu může nemoc mít, byla informována i v nemocnici. „Doktorka mi nalila čistého vína. Říkala: ‚Teď nemůžete jít rovně, musíte se přidržovat. A smiřte se s tím, že to tak může zůstat i navěky.‘ Tohle, když vám řeknou... skutečně to bylo náročné,“ pokračovala.
Tehdy mladá maminka se svěřila i s tím, jak prožívala moment, když jí lékaři nemoc diagnostikovali a oznámili. „To první, co přišlo, když mi to řekli, byla úleva, že vím, co mi je. Poté ale získáváte více a více informací. Nevíte, zda za rok neskončíte na invalidním vozíku nebo co se bude dít. Začátky proto nebyly vůbec jednoduché,“ zdůraznila.
Vyrovnat se s diagnózou byl proces
Po nejintenzivnější atace byla Tereza tři měsíce na neschopence a než se plně zotavila, uplynul rok. „Bylo to velmi těžké období. I přes podporu rodiny a přátel jsem musela brát antidepresiva a vyhledat pomoc psychoterapeuta. Motorem pro mě byla malá dcera, o kterou se tehdy staral převážně manžel,“ vzpomínala na náročné momenty svého života.
Jak ale zároveň zdůraznila, člověk se s diagnózou časem srovná. „Vyhodnotí si to v hlavě, jde o proces. Nyní už to beru tak, že mám nějaké karty, s nimiž musím hrát. Jsou lidé, kteří jsou na tom hůře. Zítra mě může srazit auto. Proto se pro sebe snažím dělat maximum, abych žila co nejvíce plnohodnotný život. A co přijde, to přijde,“ vzkázala.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Myslel jsem na infarkt, popisuje Pavel nápor horečky dengue. Expert popsal, kdy se očkovat
Za posledních několik let ještě několik atak zažila, ale nikdy už nešlo o tak intenzivní momenty, a to díky léčbě, kterou Tereze lékaři vybrali. „První léky mi po krátké době měnili. Druhá léčba už zabrala, ale brzy se u mě projevily nežádoucí účinky, tudíž jsem musela přejít na třetí a naštěstí dosud funguje,“ líčila.
Dnes jí občas trápí motání hlavy, někdy cítí brnění, které však podle svých slov už takřka vůbec nevnímá. „Když jsem ve stresu, hodně unavená a nevyspalá, tak se tyto obtíže objevují, ale vždy velmi krátce. Není to ataka,“ svěřila se.
Až s nemocí si uvědomíte, co je nejdůležitější
Štěstí má Tereza – na rozdíl od řady jiných pacientů s roztroušenou sklerózou – také na pochopení od svého okolí. „V práci již zkušenost s touto nemocí mají, jedna kolegyně RS má, takže mi rozumí a nemusím chorobu skrývat jako mnozí pacienti, kteří se bojí, že by kvůli své diagnóze přišli o zaměstnání,“ svěřila se s tím, že zvládá pracovat na plný úvazek.
„Pracuji v malé mediální agentuře, která se zaměřuje na speciální televizní formáty. S lidmi v práci se znám přes dvacet let, o to jednodušší bylo, že mi vyšli vstříc. Dva dny v týdnu pracuji z domova a když potřebuji jít k paní doktorce nebo na magnetickou rezonanci, tak to nikdo neřeší. Všichni vědí, že zdraví je na prvním místě. To, že nemusím něco těžce vysvětlovat nebo skrývat, je skutečně velmi osvobozující,“ doplnila Tereza pro redakci.
Vzkázala, že se dříve snažila dělat vše na dvě stě procent – nemoc ji však naučila naslouchat tělu a dbát na odpočinek. „Člověk sice ví, že zdraví je to nejdůležitější, ale teprve když onemocní, tak si to plně uvědomí,“ uvedla s tím, že se snaží o nemoci informovat více veřejnosti i své okolí.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Žloutenka kazí plány na léto. Pacientů v Česku přibývá, lékaři doporučují očkování
