Kdo toho zářijového dne zavítal na pražské letiště, musel nabýt dojmu, že se ze světa vracejí slavní sportovci. Solidně zaplněná příletová hala bouřila a tleskala, nad hlavami se vyjímal hrdý transparent s nápisem „Vítáme Slavíčky!“.
DÁLE ČTĚTE: Mrakodrapy z české hlavy. Eva z Nové Paky dobyla Čínu, postavila tam dům za tři miliardy dolarů
Z letadla chvíli před tím nevylezl ani Jágr, ani Pastrňák. O hvězdy však přece jen šlo, alespoň v očích přítomných rodičů. Jejich děti právě přiletěly ze Španělska s úžasným úspěchem: Na solidně obsazeném festivalu v Lloret de Mar kousek za Barcelonou vyhrály se svým sborem hned dvě kategorie; v duchovním i ve folklórním zpěvu.
„Bylo to krásné,“ popisuje sbormistryně Alice Stavělová. „Soutěžili jsme se sbory z Polska, Finska, Estonska, ale i z Peru, Filipín. Některé byly čistě studentské, jiné mužské, ženské, smíšené. A my jsme v jedné kategorii získali od porotců přes pětadevadesát bodů ze sta možných, ve druhé přes šestadevadesát. To potěší.“
Potlesku vestoje si nejdřív ani nevšimla
Kobyliští Slavíčci existují desítky let, v Česku i v zahraničí už pod Stavělovou dosáhli na spoustu ocenění. A skromně působící sbormistryně teď dokázala velké věci i s jejich poslední generací. Parta osmačtyřiceti dětí ve věku od deseti do osmnácti let početné publikum v kostele St. Romá doslova okouzlila.
„Ve folklóru jsme vsadili na klasiku. Začali jsme písní Věneček od Zdeňka Lukáše, pak následovala slovenská Keď som išel z Pešti. Jedno oko nezůstalo suché…,“ říká s úsměvem Stavělová. „Na závěr jsme spustili Fašank od Luboše Fišera. V duchovní části jsme začali s Hallelujah od Händela, druhá byla Laudate Pueri od Mendelssohna-Bartholdyho, třetí In Memoriam ze známého filmu Slavíci v kleci. Bála jsem se, aby porotě nevadilo, že jde o hudbu z filmu. Jak je vidět – asi nevadilo.“
Mezi samotným vystoupením a vyhlášením výsledků měli Slavíčci několik dnů volno, od pořadatelů dostali možnost si jej zpestřit koncertem ve slavném barcelonském chrámu Sagrada Família. Pražské děti zazpívaly pod střechou nápadité Gaudího katedrály tři písně, po kterých následoval nadšený potlesk vestoje.
„Já byla tak mimo, tak strašně jsem se při uklánění klepala, že jsem standing ovation ani nevnímala. Řekli mi o tom až v autobusu cestou zpátky do Lloret de Mar,“ přiznává sbormistryně. „To jsem tedy koukala…“
A koukala i brzy poté, při vyhlašování soutěžních výsledků. Vítězný sbor se vedle uznání a diplomů dočkal i pozvání na podobný festival do Polska, na své domácí soutěži by jej prý rádi přivítali též soupeři z Filipín.
„Jenže to by pro nás bylo z finančního pohledu neúnosné. Vždyť my jsme měli velké problémy i s tím, abychom uhradili Španělsko. Pomohly nám granty, příspěvky od ministerstva kultury a magistrátu, od Spolku přátel naší zušky, sbírka na Donio,“ vypočítává Stavělová.
Právě během španělského zájezdu oslavila šedesátiny, děti jí k tomu na pláži zazpívaly. Vzpomínat na to do konce života nebudou jen Slavíčci, ale i jejich milovaná sbormistryně.
„Ještě teď mě mrazí, když o tom vyprávím,“ přiznává.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Skok z oblaků. Nejvyšší most světa pokřtil v Číně úžasným letem mistr světa v paraglidingu
