Příběh Heleny: Matka jede po mém příteli. Myslí si asi, že to nevidím

S mámou jsme vždycky byly jako kamarádky. Měla mě v devatenácti a mám dojem, že nějak zapomíná stárnout. Jsme si i dost podobné a často se nám stává, že si lidé myslí, že jsme sestry. Říkáme si s mámou i hodně důvěrné věci a vím, že mi vždycky dovede poradit. Je s ní legrace a na rozdíl od maminek mých spolužáků není vůbec usedlá. A to je ten problém.