Z řetězu do útulku Dogsy
Vdolečkův nový život se začal psát, když byl zachráněn z původního otřesného domova a dostal se do útulku Dogsy, který mu poskytl skvělou prvotní pomoc. Za což jim patří obrovský dík.
Protože však v době jeho příjmu útulek doslova praskal ve švech dalšími pejsky v nouzi a také proto, že starší Vdoleček potřeboval intenzivní dlouhodobější veterinární péči, byl převzat do doživotní adopce Azylem Bubáčkov. Ten poskytuje individuálnější domácí péči a zaměřuje se právě na staré pejsky ve špatném stavu. Vdolka čekala operace a bylo nutné, aby se srovnal též po psychické stránce.
Pětikilový drobeček Vdolča strávil život v příšerných podmínkách. Žil venku, sám, uvázaný ke krátkému řetězu, jedinou skrýš mu poskytovala ošklivá, tvrdá bouda. Místo pelíšku si byl zvyklý vyhrabat díru v hlíně, do které se zoufale schoval, zatímco se snažil znovu a znovu vyprostit ze sevření řetězu.
Strach z vodítka i volného prostoru
Tento způsob života zapříčinil, že se Vdoleček musel naučit pohybovat na vodítku. První týdny chodil, byť se jednalo o flexi vodítko, velice opatrně, zpomaleně, neustále čekal, že bude přitažen tvrdě zpět, dělal tedy jen malé krůčky a musel být chvílemi i poponášen, aby došel z jednoho místa na druhé. Také se špatně orientoval v otevřeném prostoru, neměl odhad na vzdálenosti ani rychlost pohybu. Pokud byl uvnitř v místnosti v domě na volno, byl extrémně nesvůj a nechtěl se hýbat, pouze stál na místě jako zkamenělý, útočištěm se mu stala velká klec s plyšovým pelíškem obalená dekou, do které si mohl kdykoliv zalézt dle libosti a kde cítil pocit bezpečí.
Z dědečka rozpustilé štěně
V azylu Bubáčkov se dal postupně zdravotně do kupy. Nejdříve se musel vyřešit zásadní problém s vyhřeznutým konečníkem, průjmy a podvýživou. Dostal léky na srdce. Naštěstí Vdolečkovi hodně chutnalo, zjevně doháněl hladové předchozí roky a brzy nabral, probiotika napravila průjmy a operace dala znovu do pořádku zadeček. Před pár dny ještě Vdoleček absolvoval operaci zubů, které měl též v tristním stavu.
Obrovský progres nastal po psychické stránce. Vdoleček už sám běhá i na volno po zahrádce, do ničeho nenaráží, lépe vidí a dobře se orientuje na otevřeném prostoru. Je to obrovský skokan, postupně zjistil, že ho nic nesvazuje, takže je jako „na pérkách“. Svým chováním starý Vdoleček připomíná spíše štěně. Z předchozího života nic nezná, vše je pro něj nové a neskutečně si to užívá. Je nenáročný a velmi vděčný.
S pejsky se učí, jak na to
Miluje lidi, ostatní pejsky, veškerá další zvířátka. Je neustále pozitivní, a to dokonce i na veterině, jejíž návštěvu bere vždy jako velké dobrodružství nehledě na to, co mu zrovna řeší. Ze všeho nejraději se mazlí a užívá si lidskou společnost.
S pejsky to bohužel moc neumí a není tak u nich příliš oblíbený, musí se teprve učit, jak se k nim má chovat, co dělat a co ne. S každým dalším dnem však dělá pokroky a věříme, že ho čeká ještě dlouhý život plný spousty nových doposud nepoznaných dobrodružství.
Už nikdy řetěz, tvrdá bouda, samota, ani hlad či díra v hlíně místo pelíšku! Pokud byste chtěli azylu Bubáčkov přispět na péči o psí seniory (nehledají jim domovy, mají je ve stálé péči), můžete přes jejich transparentní účet nebo přes Darujme.cz.
