V Česku roste zájem o pletení a háčkování. Potvrzují to pletací obchody napříč zemí. Co za nárůstem obliby tohoto koníčku stojí? Jakou roli v tom hraje covid? A jak vypadá komunita, která se kolem aktivity – často nesprávně spojované jen se starší generací žen – tvoří?
Vlněné příze jsou tu vyskládané od podlahy ke stropu. Vybrat si můžete z huňatého mohéru, tlusté norské vlny, jemného merina nebo luxusního kašmíru. Na své si tu přijde každý: vyznavač snadno kombinovatelných zemitých barev, ale i milovník divočiny, který tu může zakoupit odstíny divoké, ručně barvené příze vyrobené speciálně pro tento obchod.
Nacházíme se ve vinohradské prodejně pletařských pomůcek Yarn Queen, kterou už několikátým rokem – nejprve v Nuslích a později právě na Vinohradech – vede Šárka Mošnová. Často ji tu najdete schovanou za velkými kartonovými krabicemi, z nichž vyskladňuje jednotlivá vlněná klubíčka.
„Obchod mám už šestý rok a zákazníci stále přibývají,“ říká žena, která se k pletení dostala za minulého režimu díky mamince a obchod otevřela poté, co přišla o práci v korporátu. K pletařské cukrárně, jak se jejímu podniku přezdívá, ji dovedl fakt, že ještě před několika lety nebylo v tuzemsku příliš mnoho míst, kde sehnat kvalitnější příze z vlny a dalších přírodních materiálů.
Nárůst zájmu o pletařské pomůcky si Šárka Mošnová všímá minimálně od covidové pandemie: každoročně jí roste nejen počet objednávek na e-shopu, přibývají ale také zákazníci, kteří míří osobně do kamenné prodejny, kde si mohou příze osahat, případně se poradit, jakou vlnu a další propriety pořídit.
Podle knitwear designérky Marie Honzíkové, která vlastní a provozuje značku přízí Föa, pomohla po-covidovému rozmachu pletení jednoduchá skutečnost: jehlice a vlnu si na rozdíl od šicího stroje – dalšího symbolu pandemie – snadno vezmete s sebou na cesty. I díky tomu podle ní u koníčku i po konci lockdownů zůstalo mnoho lidí.
I proto není Yarn Queen v tomto ohledu jediný. Zvýšený zájem o své produkty evidují i v brněnském obchodě Vlněné sestry. „Největší nárůst jsme zaznamenaly v období pandemie, od té doby zájem neustal a trvá. A vzhledem k rostoucímu počtu obchodů určitě i roste,“ uvádí za podnik Kateřina Rajmicová a Helena Auerová, které od roku 2019 vydávají i vlastní pletařský podcast. Naráží tak například na nedávno otevřený brněnský byznys V moři vlny.
Větší zájem v posledních letech zaznamenávají i na e-shopu a v roce 2020 založené pražské prodejně Woolpoint na Bělohorské ulici. Ten vykazuje meziroční nárůst objednávek o patnáct až dvacet procent každý rok.
„Co přesně za tímto trendem stojí? Velkým tahounem byl covid a následné lockdowny. V té době se pletení začala věnovat spousta lidí, kteří už u něj zůstali, protože má zkrátka nezpochybnitelně pozitivní dopady na psychiku a zvládání stresu,“ myslí si Alžběta Lexová.
Chodí k nám i mladí muži, kteří s pletením začínají.
Zdůrazňuje však, že trend postihuje nejen mladou generaci – mezi pletaři stále častěji najdeme mileniály i zástupce generace Z –, ale zájem o tuto ruční práci roste plošně, dokonce i mezi muži. „Chodí k nám i mladí muži, kteří s pletením začínají,“ potvrzuje Šárka Mošnová.
„Je zajímavé, že se do těchto aktivit zapojují nejen ženy všech věkových kategorií, ale čím dál častěji i muži,“ souhlasí Lucie Štefanides z pletacího a háčkovacího e-shopu Hunor, který stejně jako ostatní registruje zvýšené prodeje pletacích pomůcek a přízí, ale i rostoucí poptávku po návodech a vzorech.
Další výraznou kategorií, která si v posledních letech našla cestu k vlně a jehlicím, jsou podle Alžběty Lexové ženy 60+. Ty podle ní často pletly jako mladé, ale aktivity zanechaly kvůli nekvalitním materiálům a větší dostupnosti levného oblečení. „A teď se k pletení vracejí s prvními vnoučaty, aby něco upletly pro ně. Díky tomu znovu objevují lásku k dávnému koníčku a dál pletou pro sebe,” líčí za Woolpoint, který má i vlastní videopodcast.
Jsou to právě kvalitní materiály, tedy příze z přírodních, nikoli syntetických vláken, ale i moderní design pletacích návodů vyjímající se nejen na Instagramu, které stojí za zájmem mladší generace. Ta má právě díky sociálním sítím možnost uplést si modely současných střihů, a navíc ze skutečně luxusního materiálu, který je mnohdy těžké v nabídce běžných řetězců s oblečením sehnat.
Ikonami pletacích vzorů je v tomto ohledu dánská knitwear designérka Louise Rasmussen a její návody My Favourite Things Knitwear nebo ještě populárnější Mette Wendelboe Okkels a její brand Petite Knit s více než 1,3 miliony sledujících z celého světa.
Návody poslední zmíněné se prodávají hned v několika světových jazycích a její Sophie Scarf (pletený šátek) se stal v posledních letech nejen v pletařské komunitě hitem. Zbláznil sociální sítě, píší dokonce Financial Times.
„Zájem mladých mileniálek je určitě podpořen i designéry, které pro tuto generaci vytváří stylové návrhy. Velkou roli hraje Instagram,“ uvádějí Vlněné sestry. „Na sociálních sítích se objevily mladé tvůrkyně, které ručními pracemi inspirují ostatní – což celý trend ještě posílilo,“ souhlasí Lucie Štefanides.
Příklon stále většího počtu lidí k pletení souvisí podle oslovených nejen s pandemií, kdy mnoho lidí hledalo smysluplné koníčky a vyžití mimo obrazovky, i s obecnějším příklonem k hnutí slow fashion, pomalé módě. To zákazníky vede k uvědomělejší spotřebě a hledání skutečně kvalitních kousků, které mají na rozdíl od produkce fast fashion řetězců potenciál vydržet ve skříni dlouhé roky.
„Domnívám se, že za tímto trendem stojí právě slow fashion. Lidé si čím dál častěji uvědomují, že rychlá móda není dlouhodobě udržitelná. Produkty nejsou kvalitní a všeho je všude moc,“ myslí si Markéta Švrčková z e-shopu Černá ovečka.
Foto se svolením Marie Honzíkové
„,Mladší‘ pletařky často zmiňují, že pletou, protože nechtějí podporovat obrovské řetězce, které chrlí tuny nekvalitního oblečení. Zároveň je láká i to, že každý kousek je originál a můžou si model přizpůsobit podle sebe střihem i barvou,” souhlasí Alžběta Lexová z Woolpointu.
Připojuje se i Lucie Štefanides z Hunoru, která vliv pomalé módy v duchu „od ovečky po hotový vlněný svetr“ ilustruje na zvýšené poptávce po kolovrátcích, na nichž je možné spříst si svou vlastní přízi.
Zajímavostí je, že kolem pletení se v posledních letech začala tvořit i živá komunita. Podle Vlněných sester není výjimkou, že pletařky napříč Českem svolávají společná setkání, kde si vyměňují pletařské tipy i navazují přátelství, běžné jsou pak i větší a organizovanější akce.
Například „pletařský tábor“, setkání nadšených pletařek na Vysočině, kterého se pod záštitou brněnského obchodu už čtvrtý rok účastní více než stovka pletařek. Pletací seance pak pravidelně organizuje i pražský Yarn Queen.
Že pletení u nás skutečně zažívá boom, podporuje i právě chystaná akce, vůbec první svého druhu: Marie Honzíková ještě s dalšími nadšenci spoluorganizuje první pražský festival pletení Prague Knit Fest. Uskutečnit by se měl další rok. „I to je možná důkaz toho, že pletení je v Čechách doma,“ myslí si jedna z pořadatelek.
Všichni oslovení prodejci – většinou sami nadšení pletaři – se pak vedle rostoucích číslech i důvodech, jež za nárůstem popularity stojí, shodují i na největším benefitu, které s sebou pletení přináší. Vedle samotných výrobků je to podle nich smysluplné trávení času s pozitivním dopadem na psychiku, a relax, který v době zrychlujícího se světa pomáhá zvládat stres a posilovat psychickou odolnost.
„Domnívám se, že k pleteninám obecně má člověk úplně jiný vztah, než k jinému oblečení. Ruční pletení je pomalé, nejde nijak významně urychlit, vyžaduje soustředění, ale je i akorát monotónní, proto je ideálním „lékem“ na dnešní dobu plnou stresu. A je naprosto naplňující. Těžko se to lidem, kteří nepletou, vysvětluje,“ doplňuje Marie Honzíková.
The post Renesance pletení v Česku. Covidová kratochvíle pokračuje, pomáhá i psychice appeared first on Forbes.
