Ministerstvo kultury letos zařadilo českou pivní kulturu na seznam národního dědictví, takže se volební místností v hospodě není proč divit. Česká politika se vždycky dělala u piva a třeba sociálnědemokratická strana se roku 1878 zrodila v pražském pohostinství U Kaštanu. V oblíbené restauraci U Tkáčů v beskydské Ostravici se dělá politika i v říjnu 2025. Ve velkém sále za výčepem se spolurozhoduje, kdo usedne v novém vládním kabinetu a kdo se ujme premiérského žezla.
ČTĚTE TAKÉ: Návrat „českého Trumpa“ i koláž s Putinem. Jak evropská média píší o volbách v Česku?
Když se volič zasekne u pípy
O sociální demokracii anebo třeba o lidovcích ovšem 20letá servírka a zároveň výčepní Anička Kišová zatím nemá ani páru. „Volit půjdu, to zcela určitě, vždyť můžu hlasovat přímo v práci,“ směje se. Problém je, že se v politice absolutně neorientuje. „Ježišmarjá, já o tom vůbec nic nevím, tohle jde absolutně mimo mě,“ odpoví na přímý dotaz, jaké straně či hnutí hodí volební lístek.
Ptám se: „A kdo to rozhodne? Anebo vás nějak ovlivní?“ Anička točí jedno pivo za druhým, protože nejeden volič se po splnění „občanské povinnosti“ jaksi U Tkáčů zasekne. „Kdo to ovlivní? No třeba vy,“ vyhrkne servírka. Chvíli si povídáme, načež pronese: „Snad ty volby dobře dopadnou.“ Myslí to asi obecně, aby se v České republice žilo jakžtakž dobře. To chce vlastně každý.
Klid zbraní. Aby to neskončilo ničením občanek
Zda volby dopadnou dobře, nicméně nelze zaručit. U Tkáčů dnes uvařili maďarskou zelnou polévku, přitom mnozí politologové varují, že pokud se česká politika vydá maďarskou cestou, budeme se přibližovat k Petrohradu a Moskvě, nikoli k Berlínu či Paříži. Majitel hospody Lumír Běčák rozhovor pro CNN Prima NEWS odmítl, ale na výčepu slyším: „Šéf si vždycky volby pochvaluje, to máme pěkné tržby.“
„Mám to tady moc ráda, prostě klasika a dobře tu vaří,“ chválí podnik 53letá Martina Veličková. S volebními lístky zapózuje před urnou, ale pouze naznačí, pro koho se rozhodla: „Bude to pravice, ale nikdo z vládní koalice.“
U velkého stolu, který stojí na rozhraní hospodského sálu a volební místnosti, je stále veseleji. Řeší se, jaké rostou druhy hřibů, počasí i problémy v práci. Pivo teče proudem, politika ale není na programu. „Kdybychom se začali bavit o tom, kdo koho bude volit, tak si navzájem roztrháme občanky,“ prozradí mi rázná žena za stolem.
Je to až symbolický obraz pro dnešní rozhádanou společnost. Občanským průkazem se musí před volební komisí prokázat každý volič. Když ale kamarádovi, který má odlišný názor na politiku, zničíme občanku, zbavíme ho dočasně i volebního práva.
Pivo, ďábel i slovanský bůh Radegast
Předsedkyně volební komise v hospodě U Tkáčů se ptám, zda komisařům v případě „žízně“ umožní, aby se na výčepu občerstvili pivem. „Nezjišťovala jsem, jestli je to nějak zakázané. Ze zkušenosti ale vím, že komisaři jsou v tomto ohledu vzorní. Pivo si dají až po uzavření volební místnosti,“ líčí předsedkyně Zuzana Kyjanicová. Média přesto v minulosti informovala například o tak opilém členovi volební komise, že na něho musela být přivolaná policejní hlídka. Výtečník v komisi zastupoval hnutí SPD.
„Já to beru tak, že alkohol máme zakázaný,“ má jasno Pavel Božoň, který už ve volební komisi v hospodě U Tkáčů zasedá hodně let: „Asi od roku 1995, jsem docela pamětník.“ Stalo se tedy za těch posledních 30 let, že by se některý komisař či volič opil tak, že by ke Tkáčům museli volat muže zákona? „No, všichni voliči asi vždycky nebývali úplně střízliví, ale policajty jsme zatím nepotřebovali.“
Servírka Anička Kišová čepuje zlatavý mok do dalších a dalších sklenic a někteří hosté studují i jídelní lístek. V nabídce jsou třeba ďábelské vepřové nudličky s křenem nebo Radegastův mls. To jsou až bájné názvy pokrmů, jenže od mytologických postav by se zřejmě nedala očekávat nějaká klidná a reálná politika. Tak snad volby dopadnou „dobře“, jak si přeje 20letá výčepní od Tkáčů. Přemítám, že si poručím tradiční českou svíčkovou. A vynechám slovenské halušky s brynzou.
