Důlní otřes. To je slovní spojení, ze kterého šel na Dole ČSM strach. Nestabilní geologické podloží v této části revíru se otřásalo poměrně často. Naposledy došlo k silným záchvěvům 6. ledna 2026, jen tři týdny před ukončením těžby. „Pěkně to zatřepalo, byl jsem zrovna v dole,“ komentoval chvění hlubin na sociálních sítích Radek Novotný, zaměstnanec OKD. Důlní „zemětřesení“ v tento den pocítil i Ondřej Matoušek, otřes byl patrný i na místních sídlištích: „Jo panelák se pár sekund chvěl, bylo to zajímavé.“
Když havíř podráždí býka
Seismické jevy v hlubinných dolech na Karvinsku vyvolávala hornická činnost. Obrazně řečeno, havíř podráždil býka červeným hadrem, a ten vztekle zaútočil. Důlní geolog to definuje učeněji: „Důlní otřesy vznikají prudkým uvolněním nahromaděného pnutí v hornině. Buď toto napětí uvolní střelmistr odpálením nálože, nebo k němu dojde samovolně vlivem těžby černého uhlí.“
Báňský záchranář Petr Szwanczar z Dolu ČSM drží v ruce kus uhlí. Černý kámen právě vytáhl z posledního vozíku, který byl ze šachty slavnostně vyvezen 4. února. Možná je to raritní náklad pro sběratele a muzejníky, záchranář si ale zatím může z útrob dolu vyvézt nespočet dalších černých suvenýrů. Výpověď zatím nedostal, protože někdo musí hlídat podzemí i po ukončení těžby.
Kilometry chodeb sice opouštějí dobývací kombajny, ale podzemí se mění v pracoviště pro techniky a dělníky, kteří šachtu postupně zlikvidují. „Otřesy v takzvaných stařinách teď budou méně pravděpodobné ve srovnání s tím, když havíři neustále mechanicky zasahovali do horského masívu. Ale nikdo je nemůže vyloučit,“ říká záchranář. Horník už přestal dráždit býka, ten se ale může rozhodnout k útoku i bez zjevné příčiny. „Příroda je nevyzpytatelná,“ zjistil Szwanczar během své dlouhé služby v dolech.
Třetinu života v důlní tmě
Záchranář pozorně sleduje likvidaci nedávno uzavřených šachet v okolí, konkrétně na dolech Darkov a Lazy. K pracovním úrazům tam občas dochází, ale nikoli k velkým důlním tragédiím: „Nepamatuji, že by se během útlumu umíralo kvůli důlním otřesům nebo výbuchům metanu.“ Petr Szwanczar strávil v podzemí možná třetinu života. „Narodil jsem se v roce 1967 a hornické učiliště v Karviné jsem dokončil v roce 1984,“ listuje pamětí i životopisem.
Fáral už jako učeň a první zaměstnaneckou směnu „odrobil“ na Dole 9. květen, aby se už v třiadvaceti letech vypracoval na směnového předáka. Na štajgra. V roce 1994 se přidal k dobrovolným záchranářům a na počátku milénia se stal profesionálem.
S posledním vytěženým vozíkem černého uhlí z Dolu ČSM ve Stonavě na Karvinsku sice skončilo dobývání černého zlata, ale kola na obou těžních věžích Dolu ČSM (Sever a Jih) se pořád točí. A budou se otáčet ještě mnoho měsíců, aby se pod zem dopravili dělníci, kteří šachtu pohřbívají. Než důlní stavby úplně zmizí z krajiny, uplynou až tři roky. Celý proces likvidace vyjde na obrovskou částku 3,3 miliardy korun.
Mrtvý havíř jako noční můra. Barbora i příroda
„Za dobu existence Dolu ČSM zde vzniklo 1100 kilometrů důlních chodeb. To představuje vzdálenost ze Stonavy například do Paříže. V době ukončení těžby ale bylo funkčních už jen zhruba 52 kilometrů chodeb,“ nechal se slyšet ředitel Dolu ČSM David Hájek. A některé chodby šly až do hloubky 1300 metrů pod zemí. Je to tajuplný labyrint v karvinském podzemí a gigantické dílo člověka, ovšem příroda mu stavěla do cesty nesčetné překážky.
Své o tom ví i generální ředitel OKD Roman Sikora. Za bezpečí havířů v podzemí prý vždy cítil i osobní zodpovědnost. „To pro mě byla veliká noční můra, aby se, nedej bože, něco nestalo,“ říká Sikora pro CNN Prima NEWS. S ukončením těžby si proto dost vydechl. „Poslední rok těžby nad námi držela ochrannou ruku také patronka havířů svatá Barbora, takže jsme za 365 dnů neměli ani jediný smrtelný úraz,“ podotkne.
Svatá Barbora či matka příroda, to už jde o pojmy spíše spojené s mytologií než s technologiemi 21. století. Na šachtě ale mají své místo. K hornictví patří obrovská pokora před živly, a v zoufalých chvílích se volá i po přímluvě božských sil.
Loni bez tragédie, na rok 2018 nikdo nezapomene
Dá se tomu rozumět i tak, že když člověk ohlásil definitivní konec násilné konfrontace s přírodou, tak se odměnila příměřím. Loni se fáralo bez smrťáku. V březnu 2022 ovšem horník Dolu ČSM zahynul při závalu důlní chodby. A v lednu 2023 odešel na věčnost další havíř při horském otřesu.
ČTĚTE TAKÉ: Reportáž o slezské tragédii: Svíčky za 26 mrtvých horníků, jen 9 kilometrů od Česka
Hlavní vstup do Dolu ČSM–Sever zdobí pestrobarevná mozaika ze socialistické éry. Havíř se po vyfárání vítá s dítětem, to vše v záři slunce. Když 20. prosince 2018 vybuchl v podzemí Dolu ČSM metan, zahynulo v hloubce 800 metrů hned 13 havířů. A ti už nikdy nespatřili denní světlo. Ani své děti, manželky, přítelkyně, rodiče či přátele.
Podzemní hřbitovy
U neštěstí z prosince 2018 zasahoval i Petr Szwanczar. Myslel během záchranných prací také na rodiny obětí? „Stalo se to na odpolední směně, já měl ten den noční, ale už půl hodiny po výbuchu jsem byl na šachtě. V takových chvílích děláte hlavně na sto procent svoji práci. Nemůžete řešit jiné věci, ani se rozptylovat myšlenkami na děti těch, kdo jsou v tu chvíli nezvěstní,“ říká záchranář z Dolu ČSM.
Výbuch se odehrál v prosinci 2018, ale ještě na jaře 2019 zůstávalo devět těl v hlubinách. Kvůli bezpečnosti musela být postižená oblast uzavřena vzduchotěsnými hrázemi, ale zároveň se stala i podzemním hřbitovem. Paradoxní bylo, že v jiných částech Dolu ČSM normálně pokračovala těžba.
Záchranáři do hrází začali navrtávat díry až v dubnu 2019, aby mohli prostor za nimi postupně odvětrávat. „Nebylo to nic příjemného, tyhle práce,“ nechce záchranář Szwanczar popisovat detaily. A neměl po této katastrofě chuť odejít z hornictví? „Ne,“ odpoví stroze.
Důl každý stokrát je prokletý
Důl každý stokrát je prokletý,
v každém je někdo pochovaný,
v každém se mísil s krví prach
a všude zněly na poplach
zoufalé rány.
To je báseň ze třicátých let 20. století, kterou v roce 1936 napsal ostravský básník Fráňa Richter. Za zhruba 250 let těžby zůstaly v dolech stovky havířů, které nebylo možno vyprostit. Mrtvých jsou tisíce, přesné číslo nikdo neví, ale CNN Prima NEWS připravuje společně s historiky reportáž, která vylíčí pátrání alespoň po přibližném výsledku. V každém případě jde o tisíce obětí těžby černého uhlí.
Hornický Hamlet
„OKD to tady nezavřelo kvůli bezpečnosti horníků, ale protože už černé uhlí nikdo nechce. Podle mě je to předčasné, a stát měl povinnost těžby ještě několik let udržet,“ myslí si Petr Szwanczar. Pořád si povídáme u důlního vozíku s poslední várkou černého uhlí. A záchranář chvíli podrží kus černé horniny i jako Hamlet s lebkou: „Být, či nebýt? To je otázka.“
Stát má jasno. Nebýt!
Když český stát v roce 2018 přebíral krachující OKD podnikatele Zdeňka Bakaly, vláda Andreje Babiše (ANO) napřed zvažovala ukončení těžby v roce 2023, později ale životnost OKD zkrátila na konec roku 2021. Prodloužení těžby až do konce ledna 2026 způsobila pandemie covidu, válka na Ukrajině i rozhodnutí vlády Petra Fialy (ODS).
Havíři, kteří na Dole ČSM vydrželi až do konce těžby, by mohli v hornictví pokračovat na druhé straně hranice. V Polsku, na čáru jsou to ze šachty jen tři kilometry. Nechtějí. A mnozí už také netouží dál riskovat zdraví a život.
Oběti má každá profese. I řidiči
„Dělal jsem v OKD na důlní dopravě celkem 11 let. A člověka to vyleká, když mu to bouchne nad hlavou,“ vypráví o důlních otřesech havíř Jakub Šajánek. „Nezažil jsem v dole žádný otřes, při kterém by se umíralo, ale i tak mě to vždycky polekalo. Tady se otřesům nedalo vyhnout, a někdy to byla hodně velká rána,“ vypráví před Dolem ČSM.
Jedna životu nebezpečná profese v České republice navždy skončila. Hlubinné hornictví. V průběhu likvidace Dolu ČSM už se snad žádná tragédie nestane, ale báňský záchranář Petr Szwanczar bude šachtu hlídat, dokud podzemí neopustí poslední dělník. „Hornictví nebylo o strachu, ale o přístupu, tak jsem to vždycky bral. Umírá se přece všude, i na povrchu, třeba v dopravě, to je prostě riziko povolání. Loni na českých silnicích zemřelo 421 lidí, ale v OKD nikdo.“
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Tvrdou dřinou si vydělali pár krejcarů. Ty pak horníkům ze štoly Starý Martin zabavily ženy
