Tvůrci Gangů z Birminghamu na Netflix přicházejí s rodinnou freskou pivovarnického impéria. Rod Guinnessů z bouřlivého Irska v druhé polovině devatenáctého století dokáže být zároveň sexy i poučný.
Patriarcha je mrtev. Majitel irského pivovaru s dlouholetou tradicí Benjamin Guinness umírá, zatímco moc a majetek se rozdělí mezi jeho čtyři děti. Jméno Guinness v Irsku roku 1868 ztělesňuje úspěšnou značku, zároveň není pro jeho kosmopolitu a vztahy s Británií po chutí tamním feniánům.
Pracovitý Edward, lehkovážný a sobecký Arthur, neurotický alkoholik Benjamin a ambiciózní Annie musejí čelit neustálým rozporům stran tradic, nezávislosti a mezinárodních vztahů, byť v závěti jsou vedením podniku pověření pouze první dva jmenovaní. Závěť je jakýmsi otcovým testamentem, rozhodujícím o budoucnosti dětí.
Seriál relativně dlouho hledá stabilní tvar. První epizoda je značně rozpačitá, tlačící spíše na kýžený cool efekt, zatímco ve vyprávění bloumá. Postupně však utahuje kontury a cílevědomě kloubí osobní linii ambivalentních postav z té vůbec nejvyšší třídy s širším kontextem po nezávislosti lačnícího Irska.
Sleduje transformaci značky, která expanduje do Ameriky, mění logo, začíná odrážet lokální tradici, podporuje feniány a tak nějak se snaží pro dobrý byznys vycházet s každým. Politické, vnitrostátní a obchodní machinace jsou důkladně propletené s osobními ambicemi a touhou, což jsou povětšinou protikladné cesty.
Pro každou z postav je určující dialog mezi tím, co by chtěla dělat a co musí dělat. Sledujeme lidi, kteří se snaží být šťastní ve zlaté kleci s vysokými společenskými nároky.
Tvůrci oscilují na hraně „soapy“ melodramatu, stylizace se jim však vždy daří uhlídat, nikdy to není na úkor podmanivé prokreslenosti postav s nosnými vnitřními rozpory. Milostné pletky i netradiční romance jsou potřebným kořením, obecně série vyzařuje organický sex-appeal.
Nikdo, i mimo rodinu, není tendenčně sympatický ani opovrhovaný, daří se zakonzervovat charakterní barvitost. Dějinné souvislosti a kontext nikdy nepůsobí jako didaktický lektorát, byť tvůrci občas nadužívají nediegetických popisků. Stejně tak to trochu přehánějí s využitím zelených filtrů, což k Irsku sice patří, na stranu druhou jde snad o to nejotřepanější výtvarné klišé.
Guinnessové chodí v sešněrovaných kostýmech, jež neustále zhmotňují tíhu rodinného odkazu. Zároveň se však film vyhýbá již několikrát využitému motivu „otcovského stínu“ vznášejícího se nad jejich rozhodnutími. Souvislosti a události totiž daleko přesahují otcův význam.
Výpravou však Rod Guinnessů spolehlivě dosáhne na Gangy z Birminghamu či lehce nedoceněné Taboo. Cihlovitý a blátem promořený Dublin s pivovarským epicentrem vtáhne, stejně tak kontrastní prostředí syrových ulic s naleštěnými aristokratickými interiéry.
Každý z Guinnessů na sebe bere roli někoho, kým není. Sňatky se uzavírají z rozumu, nikoli z lásky, vše je jen další díl do skládačky vedoucí k moci a potřebnému pozitivnímu společenskému obrazu, rozčleněného do několika stran. Mezi řádky se nabízí otázka, zda v závěru není nejspokojenější Benjamin, jenž je se sebou jakožto černou ovcí rodiny a alkoholikem v míru.
Byť některé záběry působí samoúčelně a až moc hrají na efekt, především v prvních epizodách krkolomně našroubovaná hudba bije do očí, v jádru jde o stylovou zábavu vkusně přibližující dobové reálie a to, co se skrývá za lahodně krémovým a zároveň hořkým stoutem s keltskou harfou ve znaku.
The post Revoluce a sňatky z rozumu zapité hořkým stoutem. Rod Guinnessů baví appeared first on Forbes.
