Rodičům dnes vadí dril, který k tanečnímu tréninku dětí patří, říká baletní mistr

V dětství jsem ráda chodila na balet do Národního divadla. Byla jsem zvědavá na Vlastimila Harapese, protože jsem ho znala z filmů. Ve stejné době tam působil i Ján Nemec, který byl považován za jeho nástupce. Na rozdíl od něj se ale nevydal na filmovou dráhu. „Harapes byl jen jeden. Já navíc nemám dikci,“ prozrazuje se smíchem důvod, proč nešlapal kolegovi na paty i v tomto směru. Po 15 letech strávených na jevišti zlaté kapličky se vydal jinou cestou. Rozhodl se stát „průkopníkem“ a v roce 1992 si založil první soukromou baletní školu pro děti u nás. Od té doby už vychoval řadu tanečníků, kteří uspěli i na světových scénách. Ze svých svěřenců se ale nesnaží za každou cenu udělat profíky. Bohatě mu stačí, když děti odtrhne od mobilů a naučí je milovat divadlo.