Sapa, Berlín, Larnaca. Sedm srdcovek Filipa a Antonína z Gemüse Corner Kebabu

Forbes Před 1 dnem

Dva kluci z Nuslí a z Vršovic, kteří se potkali jako mladí skejťáci v Praze na Stalinu, v posledních letech rozhýbali v Praze scénu s rychlým občerstvením s pokrmem, který obvykle nepatří mezi gastronomické highlighty. Řeč je o Filipu Urbanovi a Antonínu Walterovi, kteří v roce 2019 otevřeli ve Dvorcích v Podolí malý stánek Gemüse Corner Kebab, před pár lety k němu připojili pobočku na Rumunské, nedávno další na Letné a aktuálně se chystají na čtvrtou v Karlíně.

„Celé to byla vlastně trochu náhoda. Trávil jsem hodně času v Berlíně, a protože jsem neměl moc peněz, nejčastěji jsem si dával právě klasický kuřecí kebab, který tam prodávají na každém rohu. Postupem času jsem zjistil, že ten v Berlíně mi chutná daleko víc než kebab, který jsem ochutnal v Praze, a začal jsem se pídit po tom, proč to tak je,“ vysvětluje Urban.

Zjistil, že mezi kebaby existují velké kvalitativní rozdíly, začal se zajímat o jeho historii, o tom, jak se po válce dostal do Německa a jak tam změnili jeho složení (v Německu se původní turecký kebab začal připravovat z kuřecího masa a se zeleninou, pozn. red.).

„Když jsem potom po návratu do Prahy řešil, do čeho se pustit, líbila se mi představa otevřít občerstvení s nějakým tureckým fastfoodovým jídlem. Nejdřív jsem koketoval s kofte, ale všichni mi to rozmlouvali. Klasické kofte se totiž dělá z jehněčího masa a Češi jsou v mase hrozně konzervativní, jehněčí a skopové jim moc nejede,“ vysvětluje Urban, zatímco připravuje zeleninu v zázemí letenské pobočky na Veletržní ulici.

Antonín Walter se k nápadu otevřít bistro připojil. „Věděl jsem, že Tonda má nějaké peníze a možná by do něčeho investoval, takže jsme si řekli, že tomu společně dáme život,“ upřesňuje. „Ano, já jsem ten na telefonu, co řeší zásobování, personál, peníze a podobně, Filip je v kuchyni. Máme to jasně rozdělené,“ směje se Walter.

Oba se shodují na tom, že z kebabu nehodlají dělat žádný luxus. „Je to vymyšlené jako jídlo do ruky, které si tady může dát jak kluk z továrny, tak někdo, kdo sem přijede v lambu, a na tom nechceme nic měnit,“ říkají oba.

Pravidelné fronty před většinou poboček hovoří o tom, že Češi přijali jejich koncept za svůj. „Přitom neděláme žádnou revoluci, jen používáme kvalitní suroviny a všechno je každý den čerstvé,“ přemýšlí Urban.

O tom, že rozdíl v kvalitě se vyplatí, svědčí fakt, že by v brzké budoucnosti ke třem pobočkám měla přibýt čtvrtá. „Přebíráme od Kro Kitchen jejich prostor na Sokolovské v Karlíně,“ doplňuje Walter. Oba se ale shodují, že čtyři pobočky jsou v tuto chvíli opravdu jejich maximum. „Nechceme, aby se z nás stala továrna,“ uzavírají.

A jejich srdcovky? Tady jsou:

Filip: Berlín

Město, které mě nepřestává inspirovat a pravidelně se tam vracím. Kdysi jsem tam odjel proto, že mě zajímalo graffiti, a hrozně rád jezdím na kole a Berlín je k obojímu ideální. V jednu dobu jsme tam měli i pekárnu, od které jsme dováželi durum. Rád si tam pořád ještě dám i kebab. Dva oblíbené podniky, které všem rád doporučím, jsou Rüyam & Oggi’s. Až tam budete, vyzkoušejte je.

Filip: Berounsko

K Berounsku mě dovedla láska ke kolu. Mám hrozně rád tamní krajinu a mezi Černošicemi, Mokropsy nebo Srbskem se vždycky rád projedu. Bezvadné jsou i podniky, které tam v poslední době vyrostly. Hospoda U Věže, zahrádka The Garden v Srbsku nebo Pizza Metro v Černošicích, která podle mě hravě strčí do kapsy kdejakou vyhlášenou pražskou pizzerii.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lukáš Hejlík / Gastromapa (@lukashejlik)

Filip: Mallorca

I moje třetí srdcovka souvisí s cyklistikou. Mám rád sluníčko a málokterý ostrov mě baví tolik jako Mallorca. Je úžasně různorodá a dá se relativně snadno projet, i když třeba k Sa Calobra, hoře na severozápadě ostrova, je ta cesta se stoupáním v zákrutách opravdu náročná, ale výhled potom stojí za to. Mám rád i Palmu, jejich hlavní město. Je to pro mě ideální místo, kde můžu vypnout.

Antonín: Stalin, Letná

Filip už do toho trochu hodil vidle, ale já na Stalin pořád rád chodím a trochu ještě blbnu na skejtu. Ten prostor s kyvadlem na horizontu je pro mě hrozně unikátní a jsem rád, že ho město nezastavělo a nechalo ho být tak, jak je, se všemi těmi původními prvky.

V jednu dobu dokonce radnice na Praze 7 skejťákům dala k dispozici kamenné překlady a bloky, aby jim kluci na Stalinu postupně nerozebírali tu původní konstrukci, když potřebovali nějakou překážku. A já myslím, že to je od té radnice hrozně hezký přístup k věci.

Antonín: Velkotržnice Lipence

Pravidelně do tohohle velkoskladu jezdím nakupovat zeleninu a hrozně mě baví tamní atmosféra, všechno to kšeftování, kdy se na kafi mezi obchodníky řeší, komu distributor nechá ovoce a zeleninu za takovou nebo lepší cenu. Jezdí sem lidi z Kauflandu nebo z Lidlu a vidíte tady byznys v obrovském měřítku. Když se mi pak povede udělat „kauf“, sehnat něco za fakt dobrou cenu, tak z toho mám vždycky dobrý pocit.

Antonín: Larnaca, Finikoudes

Mám dvě děti a třetí je na cestě. Jako rodič oceníte, když objevíte nějaké místo, kde máte všechno při ruce a nemusíte nikam složitě cestovat. Poslední léta jsme si s rodinou oblíbili tuhle část Kypru a speciálně pláž Finikoudes a její okolí. Jsou tu písečné pláže, palmy a promenáda a kromě toho spousta výborných bister a restaurací.

Na gyros tu chodíme do restaurace Elada. Máme rádi i Stou Roushia, kde mají skvělá denní meníčka, nebo tavernu Zephyros na ryby. Pokud můžete, vyrazte sem mimo hlavní sezonu. V červnu nebo v září je to tam skvělé.

Filip & Antonín: Sapa

Tohle je naše společná srdcovka. Oba to tu máme rádi a baví nás její vibe i to, že je to takový stát ve státě s vlastními pravidly a s produkty, na které jinde nenarazíte. Jezdíme tam nejen nakupovat, ale i jíst. Hodně rádi na kachnu, na rýžové palačinky s masem nebo do bistra Mamili, to je už taková sapská legenda, i když s kvalitou silnice by mohli něco udělat a je škoda, že zavírají tak brzy.