Nedávno vyšla očekávaná konzole Nintendo Switch 2 a stala se hitem mezi těmi, kdo rádi hrají na cestách. Jde o dosud nejdražší konzoli japonské firmy, přesto se jí za první čtyři dny prodalo více než 3,5 milionu kusů – pro Nintendo rekordní start. V čem tkví strategie společnosti, která nikdy nerezignovala na kvalitu, a přitom se nebála experimentovat?
Když roku 2017 vyšlo Nintendo Switch, dokonale vystihlo hlad po jednoduchosti a flexibilitě. Slavného instalatéra Maria jste si najednou mohli vzít do autobusu i ke gauči s televizí. Nintendo bylo zachráněno a nahozeno na novou, ještě lákavější kolej. Před pár týdny vycházející Switch 2 oproti svému předchůdci láká na vyšší výkonnost i 4K kvalitu.
Pokračuje v tendencích, které nastolil první Switch. S cenovkou okolo třinácti tisíc korun ztělesňuje ideální volbu pro ty, kteří chtějí do světa Nintenda proniknout poprvé, navíc s vědomím, že mají stran videoherních konzolí na dalších osm let vystaráno, přičemž si tentokrát mohou díky vyšší výkonnosti zahrát i technologicky náročné tituly od jiných vývojářů, což dříve nebylo pravidlem.
Jakkoli vlajkovou lodí konzole stále zůstávají postavičky a pokračování známých sérií z domácí stáje, lákadlem je i uzpůsobení velkých AAA her od jiných vývojářů. Na cestách tak můžete hrát Cyberpunk či Zaklínače, stejnou měrou ale konzole nabízí platformu pro menší a nezávislé hry, jež jsou pro handheld režim ideální.
Oproti PlayStationu či Xboxu, jejichž poslední verze vyšly před pěti lety, nabízí pro začátečníky mnohem vstřícnější herní zážitek. Zacílení společnosti bylo totiž již od počátku na co nejširší skupinu hráčů i nehráčů, což v tomto případě není jen otřepaná marketingová fráze.
Od karet k elektronice
Instalatér Mario s červenou čepicí, dobrodružné světy okolo princezny Zeldy s neohroženým Linkem, rozzuřený Donkey Kong, ale i videoherní ztvárnění převzatých Pokémonů. Rozmanitě barevné portfolio široce přístupných postaviček tvoří páteř společnosti Nintendo, jejíž estetika a mechaniky jsou silně propsané v široce popkulturním rámci, daleko za hranicemi pixelovaných monitorů.
Japonská společnost Nintendo začala na přelomu devatenáctého a dvacátého století jako výrobna karetních her, primárně zacílených na asijský trh. Když v šedesátých letech začala tato oblast upadat, přeorientovala se na elektronickou sféru, nejpopulárnějším artiklem se pro ni stala výroba optoelektronických pistolek, během sedmdesátých a osmdesátých let přilnula k výrobě rozvíjejících se videoherních systémů a samotných videoher.
Videohry tehdy měly pověst rychlokvašné atrakce, obdobně jako na začátku film. Strmý nárůst popularity vystřídal strmý pád, kdy v osmdesátých letech došlo k přesycení. Her bylo mnoho, většina z nich nevalné kvality, což podtrhl dnes již nechvalně proslulý propadák v podobě videoherní adaptace E. T. – Mimozemšťana.
Označení videohra se stalo téměř hanlivým. Když Nintendo jakožto takřka výhradně asijská společnost přišlo na americký trh, bylo to pokládáno za sebevraždu. Firma však k propagaci a budování brandu přistupovala systematicky. Zaprvé své produkty označovala jako rodinnou zábavu, a především na ně uvalila přísná kvalitativní měřítka.
Namísto chrlení přehršle titulů se soustředila na produkci pěti her ročně, měla je opečované doprovodným a pravidelným časopisem, hráčům nabízela telefonní linku, pokud si nevěděli s postupem ve hře rady. Byznysovou páteří bylo a je fluidní propojení systémů a originálních her, obojí pod jedním domem. Pokud chtěla na konzoli od Nintenda vydat hru cizí společnost, muselo to být Nintendem schváleno.
Konzolové války
Nintendo od začátku cílí na rodiny a co nejširší spektrum. Jeho hry nejsou závislé na dialozích a těžkých tématech. Jde o čirou a barvitou zábavu se signifikantní estetikou, rychle osvojitelnými mechanikami a důmyslným designem úrovní. Podařilo se mu přesvědčit domácnosti o tom, že průmysl visící nad propastí stojí za jejich čas a peníze.
Rozpětí konzolí sahalo od systémů pro televizi po klíčové handheld konzole, jež původně začínaly pod názvem Game & Watch, přičemž na každé z nich bylo možné hrát pouze jednu, předem determinovanou hru. Společnost napříč historií vydala přes třicet konzolí a nebála se riskovat, což s sebou neslo hned několik neúspěchů, na jejichž základě však mohla stavět.
Zkoušela různorodé ovladače, měnila jejich tvary a rozložení tlačítek, vždy se odlišovala od konkurence, aniž by ztratila konzistenci. I díky tomu dokázala vyhrát pověstné konzolové války se Segou a odolala enormní popularitě PlayStationu či Xboxu na začátku milénia. I na tyto giganty mělo studio připravenou odpověď a fintu.
Zatímco ostatní se honí za robustním počtem pixelů, stále výkonnějšími procesory a fotorealističtější grafikou, Nintendo dál kráčí ve stejných šlépějích, kdy díky osobitě stylizovaným světům nepotřebuje investovat miliony do nového hardwaru. I když jsou jeho konzole technologicky o několik let pozadu, je to v zásadě úplně jedno.
Nese to s sebou také ekonomickou výhodu, neb konzole Nintendo byly oproti ostatním vždy levnější, tedy přístupnější pro rodiny. To se nejvíce promítlo roku 2006, kdy Nintendo Wii konkurovalo PlayStationu 3 a Xboxu 360. Technologické giganty ze stáje Sony a Microsoftu nasadily vysokou cenovku, zatímco Wii s nižší kvalitou, jednoduchým ovládáním a zacílením na pohyb se sportovními hrami vyhrálo na plné čáře.
Xbox prodal 84 milionů kusů, PlayStation 87,4 milionu a Nintendo 101,6 milionu. Nutno také zmínit, že Nintendo je díky svému modelu na prodejích konzolí profitabilní, Sony s Microsoftem berou výrobu konzolí jako ztrátovou investici do budoucna, není jejich hlavním bodem příjmu.
Nintendo s Wii je dodnes jednou z nejprodávanějších konzolí společnosti. Pro představu – historicky nejprodávanější konzolí je PlayStation 2 s více než 160 miliony.
Foto Evan-Amos, Public domain, via Wikimedia Commons
Především ji po dlouhé době etablovalo i na poli k televizi připojených konzolí. Dosavadně totiž Nintendo kralovalo skrze handheld konzole, jmenovitě skrze Nintendo DS (přes 150 milionů prodaných kusů), na přelomu osmdesátých a devadesátých let pak legendární a několikrát variovaný Game Boy (přes 120 milionů prodaných kusů).
Kontinuita i tradice
Nintendo se ke svým konzolím pravidelně vracelo, vydávalo jejich vylepšené verze, případně levnější varianty. Po úspěchu s Wii však přišla série neúspěchů, především vlivem zmatené prezentace a špatně zvolených názvů nových systémů. Pomyslná záchrana přišla roku 2017 s hybridním modelem Nintendo Switch, jenž funguje jako handheld i jako domácí konzole.
Toho se prodalo taktéž přes 150 milionů kusů a pravděpodobně brzy předběhne Nintendo DS. Asijský trh má ke starším konzolím obecně velkou náklonnost, v Japonsku si v trafikách můžete stále koupit systémy staré více než dvacet let, konzole od Nintenda tak mají dlouhou životnost i z tohoto úhlu pohledu, právě díky univerzálnímu a nestárnoucímu stylu.
Jakkoli to v Evropě tolik necítíme, Nintendo se v jednadvacátém století transformovalo v obří intermediální trh. Provozuje hned několik zábavních parků, před dvěma lety pod záštitou Universal Studios otevřelo i jeden v USA, a spadá pod něj nepřeberné množství hraček, deskových her a v poslední době i filmů, Super Mario Bros. se stal globálním hitem.
Díky všudypřítomné prezenci má společnost oddanou skupinu fanoušků a sběratelů, které nezastavila ani zpráva o tom, že Nintendo Switch 2 je doposud nejdražší konzolí a hry na něj svou cenovku také zvedají, nový Mario Kart World stojí osmdesát eur. Ceny her zůstávaly dlouhou dobu neměnné, navzdory inflaci i covidu, jde tak o logický a potřebný posun.
Stále zde platí jednoduchý argument – kde za osmdesát eur seženete okolo sta hodin zábavy? Hry od Nintenda totiž sázejí na vysokou zpětnou hratelnost, po dokončení základního příběhu máte pořád motivaci úrovně navštěvovat pro sbírání bonusových předmětů, vylepšování celkového skóre, případně soutěžení s ostatními.
Nintendo je tedy ve všem, co dělá, nesmírně konzistentní. Pečlivě si střeží svou značku, kterou si na první dobrou spojíme se signifikantní hratelností či postavičkami. Jde o pomyslný ekvivalent Applu. Díky od začátku přesně zacílenému marketingu platíme za určitý standard, který je pro společnost kulturním dědictvím a prioritou číslo jedna.
Její hry ukazují, že v promyšlené jednoduchosti je krása, a strategie zase to, že budování značky a oddané komunity vyžaduje čas, péči i pár pokusů vedle. Herní mechaniky dopřávají hráčskou svobodu a totéž poskytují i konzole. Je jedno, jestli hrajete doma, v autobuse, nebo v parku. Podmanivě barevné světy si s sebou můžete vzít kamkoli.
Jakkoli herní série těží i z nostalgie, kontinuální prezence herních „maskotů“ vytváří pocit, že postavičky jsou tu s námi pořád, od našeho dětství. Nintendo zůstalo věrné svým čistým videoherním kořenům, jeho hry nenarušují stále intenzivnější požadavky „filmovosti“ a propracovaného vyprávění. Na první místě je přímočará hravost.
Nintendo tedy bude i nadále odolávat času. Ztělesňuje dlouhověkou oddanost tradici. Trendy nenásleduje, naopak je spíš udává. Jde o soběstačný průmyslový ostrov, který se nebojí čelit vlastním chybám a důmyslně pracovat s fanouškovskou poptávkou. A ta díky počátečnímu modulárnímu nastavení vyžaduje především radost z herních světů, jednoduchost a adaptabilitu.
A je těžké představit si, že na tyto pilíře Nintendo někdy rezignuje.
The post Switch 2 trhá rekordy. A ukazuje, proč herní samorost Nintendo udává tempo appeared first on Forbes.
