I díky nim špičkoví lyžaři a snowboardisté při závodech nahánějí potřebné setiny sekundy, aby projeli cílem mezi prvními. Ivo Tichý se svou manželkou Věrou stojí za úspěchem značky Don Quiet, která už několik let obléká české sportovce. Ti nejlepší v jejich kombinézách už příští měsíc pojedou na zimní olympiádu do italského Milána a Cortiny.
Nebýt reklamy u vjezdu, lze rodinný domek v Neratově nedaleko Pardubic snadno minout. Přitom právě v něm sídlí firma, která je sice malá obratem (do padesáti milionů korun), o to větší význam ale má.
Sami sportovci vědí, že dobře padnoucí kombinéza dokáže jejich jízdu zrychlit. Poznali to olympionici Ester Ledecká a Jan Zabystřan, stejně jako v minulosti Ondra Bank nebo Petr Záhrobský se sestrou Šárkou Strachovou.
V přízemí domku, v místnosti, které dominuje velká losí hlava, již si Ivo Tichý kdysi koupil od kamaráda, visí na ramínkách nespočet kombinéz různých barev a velikostí, ale i zimní bundy nebo čepice.
Jedna z figurín má na hlavě kulicha s logem Světového poháru žen, který se o víkendu jede ve Špindlerově Mlýně a kde se představí elita ženského lyžování, mezi ní i Martina Dubovská v kombinéze Don Quiet.
Přitom původně se Ivo Tichý angažoval v dráhové cyklistice, s jejímiž reprezentanty jezdíval na závody. Díky nim ostatně získal i povědomí o správných materiálech.
„Dráhoví cyklisté byli vůbec první, kteří ho začali u svých dresů řešit. Průkopníky byli hlavně Holanďané. Díky tomu, že jsem se přátelil s jejich trenérem, jsem se později dostal k materiálům, na které dodnes nedám dopustit,“ vzpomíná Ivo Tichý.
Urostlý chlap s holou hlavou, výraznými brýlemi a dlouhým plnovousem, který by zapadl i do rockové kapely ZZ Top, je původně vystudovaný strojař. Jeho žena Věra zase ekonomka. O šití nevěděli nic. Všechno začalo tím, že Ivo coby náruživý lyžař chtěl pro sebe šponovky. Jenže je nikde nemohl sehnat.
Známá švadlena mu slíbila, že pokud jí dodá materiál, ušije mu je. „Tehdy se nám dostal do ruky časopis Textile Journal, kde byl odkaz na firmu, která takové materiály měla. Manžel tam zavolal, zda by si mohl látku koupit. Jenže oni ji prodávali jen po rolích,“ dodává Věra Tichá.
Foto Jana Mensatorová
Ivo tedy koupil celou roli, a ač si doma prý všichni klepali na čelo, on byl přesvědčený, že to, co z látky ušijí, prodají i jiným zájemcům. Dalším oříškem byly kšandy, které na šponovky potřeboval. Firma, kam si pro ně jel, jim ale mohla dát jako nejmenší množství sedm kilometrů materiálu. Tolik by stačilo na tři a půl tisíce šponovek.
„Tehdy jsem si říkal, že když už bude švadlena v tom šití, mohla by zkusit kromě šponovek i pár kombinéz. Přes nizozemského trenéra jsem se dostal ke švýcarské firmě, která se specializovala na aerodynamické materiály,“ vzpomíná Ivo.
„Pro ně jsem byl úplná rarita, chlápek z nížiny, který nic neumí. Ale možná proto mě tam měli rádi. Když měli nový materiál, dali mi ho otestovat. Jsme pro ně sice malí odběratelé, ale o to víc nám fandí. Zvlášť když se u nás tehdy byli podívat a zjistili, na jaké úrovni to chceme dělat,“ doplňuje.
Firma Don Quiet, která vznikla v roce 1999, tak ze šponovek pro amatérské lyžaře postupně přešla na kombinézy. Stále častěji je totiž začali řešit i samotní závodníci, kteří zjišťovali, že díky nim dokážou zrychlit.
Mezinárodní lyžařská federace FIS navíc jasně říká, že propustnost materiálu musí být víc než třicet litrů, s tolerancí deseti procent. A ušít kombinézu tak, aby splňovala veškeré podmínky, to je umění, které ne všichni výrobci zvládnou.
„Byl jsem u vývoje materiálů, učili jsme se navzájem, společně jsme je testovali a v Česku jsem byl první, kdo je testoval v aerodynamických tunelech. Abych byl ale spravedlivý, přivedl mě k tomu Petr Záhrobský,“ přiznává Ivo Tichý.
Otec a bývalý trenér lyžařských sourozenců Šárky a Petra ale nejdříve podrobil Iva malému testu. Nechal si pro své děti ušít dvě kombinézy, aniž by mu řekl, pro koho jsou. Ty pak s dětmi vyzkoušeli na svahu a poslali na test do Švýcarska a teprve poté je vyzkoušeli v tunelu.
„Zjistili, že mezi našimi kombinézami a těmi, co do té doby měli, je obrovský rozdíl v rychlostech, kterých mohou závodníci dosáhnout. Dokonce až pětadvacet míst ve Světovém poháru. Od té doby jsem se stal jejich dvorním krejčím,“ podotýká Ivo Tichý s tím, že Petr Záhrobský je coby zákazník velmi náročný, ze svých představ a požadavků necouvne. Na druhou stranu ale vždy za všechno poděkuje.
Foto Jana Mensatorová
Dva roky šili kombinézy pro Záhrobské, než se k nim přidala i česká reprezentace. Kromě všech světových závodů teď dodávají výrobky už na pátou olympiádu.
Na začátku podle Věry Tiché nikdo paradoxně žádné velké požadavky neměl, kombinézy se dost podceňovaly.
„Až vlastně Petr Záhrobský byl první, kdo to začal víc řešit. A postupně se přidávali ostatní. Třeba Ondra Bank, když se dostal na test do tunelu, tak byli s bráchou Tomášem překvapení, jak obrovský vliv na rychlost má právě kombinéza. O to víc to teď Tomáš coby trenér razí u Ester Ledecké,“ přibližuje Věra Tichá.
Co je na materiálu nejdůležitější, je jeho prodyšnost i povrch. A nejlépe ho zatím umějí vyrobit právě Švýcaři, proto Ivo nedá na firmu, u níž je od začátku, dopustit.
Její šéf sportovního oddělení objíždí Světové poháry, pohybuje se mezi závodníky a coby bývalý technolog výroby zná dokonale materiály i výrobní procesy. Také je vždy prvním, kdo po nějakém úspěchu českých sportovců manželům gratuluje.
„Právě s ním hodně konzultujeme, ptáme se, co by doporučil. Řešíme třeba i to, jaká se na olympiádě předpokládá vlhkost, protože materiály se chovají různě v různých teplotách a klimatických podmínkách,“ upozorňuje Ivo Tichý. Roli hraje i konkrétní sport. Jiný je materiál na slalom, jiný na sjezd.
A limitem při výběru je rovněž závodník. U lyžování je hodně důležitá také psychika, a pokud sportovec důvěřuje materiálu, v němž nějaký závod vyhrál, nemá podle výrobců smysl tlačit ho jinam, i když jiný materiál by byl pro něj v daný moment vhodnější.
„Například Kryštof Krýzl si stále ohrnoval nohavice, což je prostě špatně. Byl s námi i v tunelu, viděl, že ho to zpomaluje, navrhovali jsme mu, že mu uděláme ty nohavice kratší, ale nechtěl. Argumentoval tím, že pokud si je neohrne, tak nezahne,“ prozrazuje Věra Tichá.
Kombinézu si nechává u manželů šít i skeletonistka Anna Fernstädtová, protože u ní je role aerodynamiky enormní.
Foto Jana Mensatorová
Materiál je ale odlišný od toho, který používají pro lyžaře. Ten je pro Annu příliš těžký. Závodníci ve skeletonu se totiž musejí před závodem převažovat, aby splnili váhové limity. Navíc se váží i s vozíkem, u kterého ale platí, že čím je těžší, tím lépe jede. Pak je tedy výhodné, když se hmotnost ubírá na samotné závodnici.
„Materiál na kombinézu je opravdu tenčí, je lehoučký, ale zase má tu výhodu, že se u něj neřeší propustnost, čím menší, tím lepší. Samozřejmě to, aby byl tenký, s minimální propustností, a ještě elastický, protože se v tom musí hýbat, když se na začátku rozbíhá, je ukrutně těžké,“ vysvětluje Ivo.
Firma, pro niž dnes pracuje kolem třiceti lidí, se v těchto dnech nezastaví. Chystají kombinézy na olympiádu, kde se sportovci objeví v novém designu.
Kromě alpských disciplín a skeletonistky ještě oblékají snowboardisty a skikrosaře. „Olympiáda má svá pravidla. Na kombinéze nesmí být žádný sponzor sportovců, jen výrobce, tedy já. A i já mám omezený prostor,“ popisuje Ivo.
Jednoduché to není ani s designem. I ten musí schválit Mezinárodní olympijský výbor. Až když ho potvrdí, mohou začít švadleny pracovat. Hlídá se nejen velikost log, ale i samotný design, aby nebyl závadný, aby nepropagoval alkohol, tabákový průmysl nebo rasovou nesnášenlivost.
Design navrhuje výhradně Ivo, od Svazu lyžařů, který ho chce měnit jednou za dva roky, má zadání týkající se třeba barevnosti. Ivo pak dodá tři návrhy, z nichž se vybere ten vítězný.
„Občas přijdou ze svazu s nápadem na lidovou tvořivost, ale já nejsem úplně rád, protože pořád říkám, že je to moje vizitka, a když to bude hnusné, všichni si řeknou, že Tichý se zbláznil, co to udělal za paskvil. Ostuda půjde za mnou,“ zmiňuje.
Výjimkou je Ester Ledecká, ta má ve smlouvě se Svazem lyžařů, že nemusí mít reprezentační design, ale může mít svůj vlastní, který navrhuje její bratr Jonáš. Pro firmu Don Quiet je to sice práce navíc, ale na druhou stranu chápou, že pokud má olympijská šampionka pocit, že jí ve výkonu kombinéza s vlastním designem pomáhá, vycházejí jí vstříc.
Švýcarská firma dodává materiál, tisk už řeší manželé sami. Na to mají vyčleněnou jednu dílnu. Design se nejdříve vytiskne na sublimační papír, potom se pod určitou teplotou, tlakem a v určitém čase přenáší na látku.
„Každý materiál se totiž musí ještě předsrážet a musíte přesně vědět jak, aby to ovlivnilo jeho propustnost na tu hodnotu, kterou my chceme,“ vysvětluje Věra Tichá. Právě v tomhle postupu je skryto největší umění a know-how firmy Don Quiet.
Závodníci už mají v dílně v Neratově své střihy, nemusejí tak jezdit na žádné zkoušky. Stačí, když pošlou požadavky na změny, a pak se podle nich případně zkracuje nebo rozšiřuje. Ostatní zákazníci, mezi něž patří nejrůznější sportovní kluby, si vybírají ze stálého sortimentu.
„Máme tady všechny velikosti a asi šedesát různých designů. Dříve jsem měl na každou sezonu připravených čtyři až pět nových. Teď už ale skoro devadesát procent mých oddílů má svůj design, který pořád opakují, takže už to není tak potřeba,“ vypráví Ivo.
Foto Jana Mensatorová
„Vzpomínám si ale na jednoho zákazníka, který chtěl pro své děti ušít tři kombinézy, na nichž bude Tom a Jerry. Tak se ho ptám, jestli chce, aby mě zavřeli. A on nato vytáhl smlouvu, podle níž byl držitelem licence těchto postaviček pro celou Českou republiku,“ přidává zajímavou historku z praxe.
Kromě zdravých sportovců oblékají v Neratově i handicapované. A podle Iva Tichého to jsou největší borci. Ač například bez nohou, upoutaní na vozík, sami jedou lyžovat na ledovec. Kombinézy musejí mít speciálně ušité podle toho, jaké mají postižení. Například pahýl musejí mít obalený chráničem, vyztužený, protože je citlivý na dotyk i na počasí.
V nabídce má firma Don Quiet i další závodní oblečení – bundu, lehčí i do mrazu, teplé kalhoty, pláštěnku do deště a čepice, čelenky. Do maloobchodní sítě zatím své výrobky dodávat nechtějí, je pro ně totiž důležitý servis i to, že mohou splnit konkrétní přání zákazníka. Šponovky, s nimiž kdysi začínali, stále ještě šijí. Poptávka po nich je.
Ještě než se rozloučíme, ptám se, proč firmu pojmenovali zrovna Don Quiet. „Přece pan Tichý, tak se jmenuju. Nic záhadného za tím nehledejte,“ odpovídá Ivo se smíchem. „Jen už bych dnes volil kratší název – aby se mi snadněji na ty kombinézy vešel,“ loučí se.
The post Tichý úspěch. V kombinézách od firmy Don Quiet si jezdí pro medaile i Ester Ledecká appeared first on Forbes.
