Landis byl i v operačním sále nemocnice v Dallasu, kde lékaři prohlásili prezidenta za mrtvého. Letěl rovněž v letounu Air Force One, který převážel Kennedyho tělo v rakvi do Washingtonu. Své vzpomínky 10. října vydá v knize The Final Witness (Poslední svědek).
Přesto takzvaná Warrenova komise, která vyšetřovala průběh atentátu, Landise nikdy nevyslechla. V roce 1964 odešel ze služby a svá tajemství si nechával pro sebe. Rozhodl se o ně podělit až nyní.
Z velmi očekávané knihy citoval v pondělí deník New York Times. Landis v rozhovoru pro tento list uvádí, že dlouho věřil oficiální verzi, že jediným střelcem byl Lee Harvey Oswald. Warrenova komise podle Landise dospěla k závěru, že jedna kulka vystřelená z Oswaldovy pušky pronikla tělem prezidenta Kennedyho a v automobilu ještě zasáhla a vážně zranila texaského guvernéra Johna Connallyho.
Experti si nebyli jisti, zda se jednalo o stejnou kulku, ale převažovalo mínění, že ano. Landis tvrdí, že kulku, která byla nalezena v nemocnici na nosítku u těla prezidenta, tam položil on. Našel ji prý v limuzíně a ve spěchu nechtěl, aby se ztratila, tak ji položil na nosítko. Podle něj tedy zmiňovaná střela nezasáhla tělo guvernéra Coonnallyho (ten přežil a zemřel třicet let po atentátu v roce 1993).
Teorie jedné kulky
Ze zprávy Warrenovy komise vyplývá, že prezidentovi vnikla kulka do zad, prošla jeho krkem a pak se jícnem dostala ven, přičemž ještě zasáhla guvernéra do pravého ramene. Landisovo svědectví a přiznání, že kulku našel a přemístil, přičemž vůbec nepřišla do kontaktu s tělem guvernéra, naznačuje, že výstřelů bylo více než tři, jak uvádí Warrenova komise. Landis ale otevřeně neříká, že tedy i střelců muselo být více, a ne pouze jeden, tedy Lee Harvey Oswald.
"Nesleduji žádný konkrétní cíl. Jen jsem prostě dlouho cítil, že chci říci nahlas svůj příběh," řekl Landis novinářům k důvodu, proč vydává své vzpomínky na atentát s odstupem šedesáti let.
Autor knihy Případ uzavřen z roku 1993 Gerald Posner deníku New York Times řekl, že sice nezpochybňuje důvěryhodnost a upřímnost Landise, ale měl by se zohlednit jeho věk osmaosmdesáti let. "Lidská paměť se časem rozhodně nezlepšuje, spíše naopak. A jsem skeptický k tomu, že by tomu mělo být o této výpovědi jinak," uvedl Posner.
Střelec a KGB?
Teorie o více střelcích nebyla nikdy definitivně vyvrácena, ale žádné známé zjištění tomu nenasvědčuje. Stejně tak není potvrzené, že by za vraždou stál Sovětský svaz s cílem pomstít se za Kubánskou krizi z roku 1962, v níž Kennedy donutil Moskvu stáhnout z Karibského moře sovětské balistické rakety středního doletu.
To vyplynulo z výpovědi důstojníka KGB Jurije Nosenka, který pracoval v sekci, sledující Američany pobývající v Sovětském svazu. Nosenko sám pak utekl přes Ženevu do Spojených států a sdělil Američanům některé podrobnosti, týkající se pobytu střelce Lee Harveye Oswalda v Sovětském svazu. Komunista Oswald se usadil v SSSR v roce 1959, pracoval a žil v Minsku. Za dva a půl roku se do USA vrátil se zdůvodněním, že musí pečovat o nemocnou matku.
Nosenko popíral, že by Oswald byl agentem, že by ho KGB někdy lanařila ke spolupráci, a že by ho dokonce pověřila úkolem zabít amerického prezidenta. Z jeho výpovědí vyplývalo, že si Sověti naopak oddechli, když se svojí běloruskou manželkou Marinou požádal o návrat do Spojených států a na konci roku 1962 odjel. Neměli z něj žádný užitek.
Ani slavný zběh Vasilij Mitrochin, jehož archivy KGB vyšly na Západě, nenašel nikdy nic, co by ukazovalo na podíl kohokoliv vlivného ze Sovětského svazu na střelbě v Dallasu. Skutečný motiv činu Lee Harweye Oswalda, kterého dva dny po zadržení v přímém přenosu zastřelil Jacob Rubinstein, zůstává záhadou.
