Když Bílý dům pod vedením prezidenta Ronalda Reagana vyhrožoval tisícům vládních úředníků testem na detektoru lži – údajně kvůli ochraně utajovaných informací, ale pravděpodobně také kvůli kontrole úniků informací do tisku – pohrozil ministr zahraničí George Shultz rezignací. Podle zprávy deníku New York Times z roku 1985 Bílý dům ustoupil a souhlasil s prováděním testů pouze na osobách podezřelých ze špionáže.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump jako Mao Ce-tung? Experti v Číně upozorňují na podobnost, mluví o patolízalství
O 40 let později se téma detektorů lži vrací, tentokrát ve spojení s administrativou Donalda Trumpa. Ta se k nim přiklání nejen proto, aby odhalila úniky informací, ale i kvůli zastrašení, píše CNN. „Detektor lži se stal zbraní a je používán proti osobám, které nikdy za celou svou federální kariéru neměly povinnost se mu podrobit, ať už před nástupem do zaměstnání, nebo v rámci bezpečnosti,“ řekl Mark Zaid, právník, který se specializuje na zastupování lidí pracujících v oblasti národní bezpečnosti.
Podle Zaida, který již dříve svědčil před Kongresem o používání detektorů lži a žaloval federální úřady za jejich praktiky, se testy často používají k odhalení nikoliv úniku utajovaných informací, ale spíše „neutajovaných rozhovorů týkajících se politiky nebo trapných rozhodnutí, které se dostaly ven přes fámy nebo přímo do médií.“
V Pentagonu například úředníci vyhrožovali, že budou provádět testy na detektoru lži, aby zjistili, jak se tisk dozvěděl, že Elon Musk měl dostat tajnou informaci o Číně. Tu by miliardář s obchodními zájmy v Číně pochopitelně dostat neměl. Podle CNN není jasné, zda byly testy na detektoru lži v rámci vyšetřování nakonec provedeny.
Na ministerstvu vnitřní bezpečnosti byly podle CNN testy na detektoru lži použity kromě úředníků Federální agentury pro krizové řízení (FEMA) a Federálního leteckého úřadu (FAA) i u těch, kteří zastávají tradičnější funkce v oblasti národní bezpečnosti. V případě FBI pak používání detektorů lži údajně „posílilo kulturu zastrašování“ agentů, píše deník The New York Times.
Používání testů na detektoru lži obhajovala například ministryně vnitřní bezpečnosti Kristi Noemová v rozhovoru pro televizi CBS. „Pravomoci, které mám v rámci ministerstva vnitřní bezpečnosti, jsou široké a rozsáhlé,“ řekla.
Jak detektory lži fungují?
O smysluplnosti využití detektorů lži ale panují pochybnosti. Na přelomu 21. století si americká vláda od zvláštní komise při Národní radě pro výzkum nechala vypracovat rozsáhlou zprávu o účinnosti detektorů lži. Ta zjistila, že vědecké důkazy o schopnosti polygrafů odhalit lež jsou více než nedostatečné. „Jako národ bychom se neměli nechat nadále zaslepovat aurou detektorů lži,“ vypověděl před Kongresem Stephen Feinberg, profesor z Carnegie Mellon, který studii vedl.
Myšlenka detektoru lži, který byl poprvé vyvinut ve 20. letech minulého století, spočívá v tom, že lhaní způsobuje stres. Vyšetřovatel připojí vyšetřovanou osobu k monitorům, které měří například krevní tlak a množství potu na prstech.
Běžné otázky v rozhovoru pomohou vytvořit základní reakční linii konkrétního člověka. Reakce na důležité otázky se s ní pak porovnávají. Proces ale může být zavádějící, protože jde ve své podstatě pouze o měření fyziologických reakcí. Často se tak stává, že nervózní účastníci zkoušky, kteří přesně nechápou, jak proces funguje, vyhodnotí polygraf neprávem jako lháře.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Je to odporný hnus, obul se Musk do Trumpa. Miliardáře rozzuřil „zákon nadívaný vepřovým“
