„Modus operandi byl predátorský a rychle se zdokonaloval. Straka si vyhlédl osamělou ženu, nenápadně ji sledoval, udeřil a škrtil holýma rukama, provázkem, ramínkem od podprsenky, pásem od svetru. První vražda 8. dubna 1985 (Alice u Novodvorské), druhá 4. května (lékařka Věra v Hloubětíně), třetí 16. května (Marta na Puškinově náměstí). K tomu pokusy o vraždy a pět znásilnění. V ulicích se šířil strach a spartakiáda visela na vlásku,“ popisuje Václav Janata.
Vyšetřování drhlo. Profil pachatele (25 až 35 let) míjel realitu o světelné roky, skutečný vrah byl drobný a nenápadný teenager. „Nebyly stopy, žádné nedopalky ani spolehlivá svědectví k obličeji. Zlom přinesla zkušenostní úvaha kriminalistů: Všechny přepadené byly i okradené,“ vysvětluje Jakub Kvasnička. Případy se začaly spojovat, a pak přišly dvě klíčové nitky, svědectví mladé ženy o „Jirkovi ze stochovského učiliště“ a zlatý řetízek, který pachatel daroval své dívce a který veřejnost poznala z pátracího pořadu.
Rekonstrukce otřásly i otrlými kriminalisty
Kriminalisté, podobně jako třeba u dvorního popravčího orlického gangu Ludvíka Černého, nevěřili, že tenhle drobný šestnáctiletý kluk může být vrah. Zatčení bylo bleskové: 22. května 1985 si policie pro Straku přijela na internát ve Stochově, šest dní po třetí vraždě.
Na výslechu „začal zpívat“, přiznal tři vraždy, dva pokusy a další sexuálně motivované útoky a krádeže. „Rekonstrukce otřásly i otrlými. Ochotně vše ukazoval, vyšetřovatelé vzpomínají, že působil spíš jako ‚kluk přistižený při kouření na záchodě‘ bez skutečné lítosti,“ říká Kvasnička. „Při jedné z rekonstrukcí ho málem zlynčovala veřejnost,“ dodává.
„Jako mladistvý nemohl dostat víc než deset let. Ve vězení strávil devět, poté následovala dlouhá ústavní léčba, dohromady do roku 2004. Znalci popsali směs vysokého IQ, chladné orientace a závažné sexuální deviace; část odborníků zdůrazňovala predátorské chování bez „potěšení z utrpení“, jiní jeho nebezpečnost stavěli na kombinaci inteligence, fyzické převahy a úplné absence zábran. Rodiny obětí mezitím nesly celoživotní důsledky – a nezřídka i hněv z veřejné debaty, která pachatele proměnila v nechvalně známé jméno, v celebritu,“ dodává Janata.
Dnes je Jiřímu Strakovi 56 let a na svobodě je 21 let. Podle dostupných informací prošel léčbou, dlouhodobě je pod dohledem a drží se stranou veřejnosti. Policisté i znalci se ale neshodnou: Existuje „doživotní“ jistota, že deviantní pudy už nikdy nevyplavou? Jeden tábor říká, že riziko nelze nikdy vynulovat, druhý sází na kombinaci léčby, kastrace a abstinence od spouštěčů (alkohol, drogy, party). Etická otázka přitom zůstává stejně ostrá jako tehdy: Může mít takový pachatel právo na druhý život? Další díl videopodcastu HLASY ZLOČINU sledujte v úvodním videu tohoto článku.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Čechorakušan zavraždil v Litvínovicích tři sousedy. Neunesl, že pomáhali jeho týrané ženě
