Při škole založil firmu, vybudoval kolem ní početnou komunitu, přivedl ji ke čtvrtmiliardovému obratu a ani ne o dekádu později z ní vystupuje. Z jednatřicetiletého Tomáše Čecha, strůjce kosmetické značky Angry Beards, se tak stává rentiér. Nebo spíš – jak sám říká – důchodce.
„Už jsem si koupil i bekovku. Baví mě ta představa, že si to budu užívat naplno,“ usmívá se během rozhovoru pro Forbes.
Na displeji jeho mobilního telefonu v tu chvíli ještě svítí dubnové datum a do 1. května, kdy má definitivně vystoupit z poslední výkonné pozice v třebíčské společnosti, kde mu náleží (a stále náležet bude) pětašedesátiprocentní podíl, zbývá posledních pár dnů.
Nejvýraznějšího a také nejdrzejšího českého výrobce pánské kosmetiky, zakládajícího si na bezprostřední komunikaci se zákazníky a satirickém přístupu, založil s tehdejšími parťáky v roce v 2017 z garáže rodičů.
Dneska je z Angry Beards etablovaný hráč na trhu s vlastním velkorysým zázemím a kamennou prodejnou v blízkosti vyhlášené pražské ulice Na Příkopě, s obratem blížícím se čtvrtmiliardě korun a ziskovostí EBITDA přes patnáct procent.
„Před osmi lety byly potřeba koule pro to vůbec začít. A přijde mi, že jsou potřeba ještě větší pro to skončit,“ říká otevřeně podnikatel, jenž před spuštěním vlastního byznysu pomáhal v malé cestovní agentuře svého otce nebo působil coby „markeťák“ u výrobce reproduktorů Niceboy.
Slovo koule (snad si před čtenáři není třeba hrát na puritány) přitom v příběhu Tomáše Čecha hraje zásadní roli.
Dlouhodobě největším trhákem Angry Beards je Antistick neboli „sportovní lubrikant na pánský pytel“ zabraňující tomu, aby se šourek při sportu či práci lepil. Zejména na něm si nekorektní parta z Vysočiny vydobyla popularitu.
Její byznys nicméně dávno nestojí jen na výrobcích pro pánská varlata nebo ostatní části těla. Spadají pod ni také kosmetika pro dámy Busy B, spodní prádlo pro muže Calm B nebo od přelomu roku rovněž rodinný výrobce přírodních lékárenských produktů Aromatica.
Rozhodnutí Tomáše Čecha opustit tenhle fungující vehikl není spontánní. Jde o dlouhodobě připravovaný proces, během něhož pracoval na tom, aby podnik nestál na jeho ramenou, ale na svých vlastních nohách.
Myšlenka na odchod mu bujela v hlavě od roku 2021, kdy za sebe začal hledat nového CEO, což se mimo jiné napoprvé vůbec nezdařilo.
Foto se souhlasem Angry Beards
Foto se souhlasem Angry Beards
„Děsila mě nezastupitelnost foundera a moc dobře se mi kvůli tomu nespalo. Dlouho jsem tak přemýšlel nad soběstačností firmy, aby fungovala díky lidem uvnitř,“ přibližuje člen loňského výběru Forbesu 30 pod 30, který se nejprve stáhl z pozice ředitele a dosud měl na starosti brand management a marketing.
„Myslím, že předat firmu v nějakém čase je cílem spousty podnikatelů. Jenže když na to má dojít, bojí se, co se stane, a rozhodnutí oddalují, co to jen jde.“
Ostatně proto si za svůj poslední „výkonný“ den stanovil 30. duben roku 2025 už dlouho dopředu, jinak by jej dost pravděpodobně také odkládal.
„Od začátku tvrdím, že úspěch Angry Beards stojí na lidech, a snažím se o to, abychom táhli za jeden provaz. V podnikatelské divočině číhá tolik jiných nebezpečí, že fakt není prostor bojovat ještě mezi sebou,“ tvrdí chlapík s charakteristickou bradkou s copánkem.
Jeho slova potvrzuje i skutečnost, že dva roky nazpět se rozhodl s letitými spolupracovníky podělit o úspěch.
Foto se souhlasem Angry Beards
Ze svého většinového podílu vyčlenil prozatím pět procent (o zbylých třicet procent se rovným dílem dělí regionální podnikatelé Rudolf Říha s Romanem Kozumplíkem) a nabídl je k odkupu klíčovým „engrybírdím parťákům“ za podmínek, na něž kývlo všech dvanáct oslovených – od šéfky dílny přes vedoucí expedice či hlavní alchymistku po top management.
„Strašně mě mrzí, když vidím takovou tu mentalitu, kdy zaměstnavatel sdírá zaměstnance z kůže a ten na oplátku práci odrbává, jak jen může,“ vysvětloval tehdy v této souvislosti.
Nebylo přitom daleko k tomu, aby společnost v mezičase prodal. Zájem projevila skupina Enterstore, spadající pod investiční větev byznysu expremiéra Andreje Babiše, která například v roce 2023 pohltila i populární Ovečkárnu. Čech ale nakonec svou letitou snahu za zlatý padák a pohodlí nevyměnil.
„Bál jsem se, že všechno, o co jsem léta usiloval, by prodejem přišlo vniveč. A tak jsem se rozhodl sešlápnout před dvěma lety plyn až na zem a valit, dokud bude v nádrži ještě nějaký benzin. Dal jsem Angry Beards maximum, abych firmu připravil na samostatný let.“
I proto nepochybuje, že lidé, kterým svůj podnik svěřuje, se chopí příležitosti a s důrazem na zákaznickou spokojenost ho budou posouvat dále, klidně až k miliardovému obratu v roce 2030, jak si vytyčil jeho současný šéf Jan Trval.
„Nemá to kam utéct, snad,“ věří podnikatel, jemuž se osvědčilo dávat prostor stávajícím zaměstnancům a nechávat je do vyšších funkcí „dorůst“. „Chci věřit, že se mi povedlo vdechnout život správné myšlence, vystavět kolem ní firmu plnou šikovných lidí, kteří světem Angry Beards žijí a zvládnou ho rozvíjet do budoucna.“
A co nyní bude s ním? Symbolicky s prvním květnovým dnem, svátkem práce, zamával novým kancelářím, do nichž se firma přestěhovala relativně nedávno. Věci naházel do krabice a spolu s pejskem Mikešem odkráčel do nového bydlení, které si na okraji jedné z regionálních vesnic buduje.
Foto se souhlasem Angry Beards
„Chci zase žít, doteď jsem jen makal,“ konstatuje a těší se na prozatím časově neohraničené volno.
„Za posledních osm let se toho stalo tolik, že mám pocit, jako bych v nich prožil celý život. Na duši mám strie z toho, jak nekontrolovatelně jsem musel růst. V žádném případě si nestěžuju, absolutně nemám na co. Za všechno jsem vděčný, ale v mám v hlavě brajgl a potřebuju uklízet – navázat vztahy s rodinou a kamarády, které jsem hodně zanedbával.“
Zároveň ale už spřádá plány, jak se coby stážista bude zapojovat do dalších e-commerce projektů. A jak říká, důchodový kalendář se plní rychle. Jen co o svém záměru – s humorem sobě vlastním – informoval na sociální síti LinkedIn, začali se hlásit zájemci o jeho služby.
„Cítím, že si potřebuju rozšířit obzory. Na studium jsem nikdy nebyl, vždy mi nejvíc dala praxe. Chtěl bych vidět, jak věci fungují i jinde než jen u nás.“
Angry Beards hodlá nadále reprezentovat, být tváří značky. Zákazníci ho tak uvidí paradoxně více než dosud.
Druhým dechem ale dodává, že vrátit se v budoucnu do exekutivní pozice mu nedává příliš smysl, mimo jiné proto, že řídit firemní byznys nechce a v ostatních funkcích by mohl narážet na kolizi mezi statusem „podřízeného“ a většinového majitele, což se chvílemi ukazovalo už nyní.
„Teď dělám hrdinu, ale uvidíme, jak to bude vypadat za dva nebo tři měsíce,“ připouští a zmiňuje několik projektů, které se Angry Beards nehodily, ale prý by stálo za to věnovat jim čas a úsilí. „Nudit se tak rozhodně nebudu,“ uzavírá Tomáš Čech.
The post Ve třiceti důchodcem. Proč strůjce přidrzlé kosmetiky Angry Beards končí? appeared first on Forbes.
