Vláda Petra Fialy
Petr Fiala byl pověřen sestavením vlády 28. listopadu 2021. Jeho kabinet začal pracovat 17. prosince téhož roku. Miloš Zeman tehdy na Fialův návrh jmenoval 16 ministrů. Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) se stal ministrem zemědělství až v lednu dalšího roku, dříve to nebylo možné kvůli covidové nákaze.
ČTĚTE TAKÉ: Fiala a jeho TOP sedm výroků. Ikonická hláška po návratu z Kyjeva, uši zajíce i sprosťárna
Prvním ministrem, který vládu opustil, byl šéf resortu školství Petr Gazdík (STAN). Rezignoval v červnu 2022 – učinil tak krátce poté, co média upozornila na jeho styky s podnikatelem Michalem Redlem, který patří mezi obžalované v korupční kauze Dozimetr. Nástupcem Gazdíka ve vedení ministerstva se stal Vladimír Balaš (STAN).
Další dvě výměny byly způsobeny zdravotními problémy některých ministrů. V říjnu 2022 skončila v čele resortu životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL), kterou o několik měsíců později nahradil Petr Hladík (KDU-ČSL). Toho jmenoval již Petr Pavel.
V květnu 2023 rezignoval Vladimír Balaš, ve funkci ministra školství jej nahradil Mikuláš Bek (STAN), který do té doby sloužil jako ministr pro evropské záležitosti. Jeho dosavadní místo obsadil Martin Dvořák (STAN). V červnu 2023 odstoupil také Zdeněk Nekula, a to po vyvolání několika kontroverzí na ministerstvu zemědělství. Vládní funkci za něj převzal současný šéf lidovců Marek Výborný.
Další rošáda ve Fialově kabinetu se týkala TOP 09. Na jaře roku 2024 vedení zmíněné strany rozhodlo o odchodu Heleny Langšádlové z pozice ministryně pro vědu a výzkum. Samotná Langšádlová novinářům řekla, že měla „málo lajků“. Podle šéfky TOP 09 Markéty Pekarové Adamové se dostatečně nevěnovala prezentaci své práce.
Nástupcem Langšádlové se měl stát bývalý rektor Slezské univerzity v Opavě Pavel Tuleja. Ten se nicméně vzdal své kandidatury poté, co se ve veřejném prostoru objevily informace, že v minulosti publikoval v takzvaných predátorských časopisech. Langšádlovou tak nakonec nahradil poslanec za TOP 09 Marek Ženíšek.
Loňský podzim se pak nesl v duchu vládní krize, která odstartovala, když se Petr Fiala rozhodl, že s ohledem na stav digitalizace stavebního řízení navrhne odvolání Ivana Bartoše (Piráti) z funkce ministra pro místní rozvoj a vicepremiéra pro digitalizaci. Piráti v reakci na to odešli z vlády, což vedlo i ke konci Michala Šalomouna na postu ministra pro legislativu. Naopak ministr zahraničí Jan Lipavský se s Fialou dohodl, že po vystoupení z Pirátské strany zůstane v kabinetu jako nestraník.
Novým ministrem pro místní rozvoj se stal Petr Kulhánek (za STAN), agendu Šalomouna do značné míry převzal tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek (dříve ODS). Za vrchního vládního náhradníka a záskok lze označit ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku (KDU-ČSL), který byl postupně pověřen dočasným vedením resortů zemědělství, životního prostředí i místního rozvoje.
V říjnu 2024 vládu opustil ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN), jelikož ho Fialův kabinet navrhl jako nového českého eurokomisaře. Síkelovo místo zaujal první místopředseda Starostů Lukáš Vlček.
Posledním ministrem, který v kabinetu skončil předčasně, byl Pavel Blažek. Šéf justice rezignoval poté, co se v médiích objevily zprávy o bitcoinové kauze, kdy Blažkův resort přijal dar v hodnotě zhruba jedné miliardy korun v bitcoinech od odsouzeného překupníka drog. Na ministerské křeslo Blažka, který rovněž pozastavil členství v ODS, nastoupila místopředsedkyně strany Eva Decroix.
Fialovu vládu celkově opustilo devět ministrů. Kromě samotného premiéra vydrželi v kabinetu po celou dobu tito politici: Zbyněk Stanjura, Jana Černochová, Martin Kupka, Martin Baxa (všichni ODS), Vít Rakušan, Mikuláš Bek (oba STAN), Marian Jurečka (KDU-ČSL), Vlastimil Válek (TOP 09) a Jan Lipavský (dříve Piráti).
Vláda Andreje Babiše
Andrej Babiš se stal poprvé premiérem 6. prosince 2017. Jeho menšinová vláda, která byla zároveň jednobarevná, nicméně nedostala ve Sněmovně důvěru. Ve stejném složení, jak ji Miloš Zeman jmenoval, vládla až do června 2018. V té době odstartovala Babišova druhá vláda, tentokrát s důvěrou – založená na koalici ANO a ČSSD s podporou komunistů.
Neuběhly ani dva týdny a z funkce ministryně spravedlnosti odstoupila Taťána Malá (ANO). Hned po jmenování totiž byla veřejně konfrontována s plagiátorstvím ve svých diplomových pracích, mimo jiné o chovu králíků. O týden později odstoupil z podobných důvodů ministr práce Petr Krčál (ČSSD). Malou zastoupil Jan Kněžínek (za ANO), Krčála zase Jana Maláčová (ČSSD).
Další rošády ČSSD se odehrály na resortech kultury a zahraničí. V prvním případě šlo o odchod Antonína Staňka, jehož rezignaci prezident Zeman dlouho odmítal, čímž způsobil uvnitř vlády viditelná pnutí. Ohledně šéfa diplomacie šlo zřejmě o spor mezi ministrem Tomášem Petříčkem a tehdejším šéfem ČSSD Janem Hamáčkem. Zatímco Staňka nahradil Lubomír Zaorálek, za Petříčka zaskočil Jakub Kulhánek.
V případě demisí z řad představitelů ANO je veřejnosti znám i případ ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové. Její politickou popravu způsobil kromě jiného nezvládnutý incident týkající se sporu mezi vyslanci pevninské Číny a Tchaj-wanu. Lidem utkvěl v paměti i výrok, v němž politička de facto sdělila, že za drahá mobilní data si Češi mohou sami, protože je málo kupují.
Díky odvolání Novákové z funkce se do kabinetu Babiše dostala jeho budoucí pravá ruka – Karel Havlíček. Ten nejdříve sloužil jako místopředseda vlády a ministr průmyslu. Po odvolání Dana Ťoka a po něm také Vladimíra Kremlíka (oba za ANO) z ministerstva dopravy převzal Havlíček i tento resort. Na téměř dva roky se stal takzvaným dvojministrem, za což byl Babiš často kritizován s tím, že nemá dostatek kompetentních kandidátů.
Velký mediální dopad měla rovněž druhá výměna na resortu spravedlnosti, kde Jana Kněžínka nahradila Marie Benešová (oba za ANO). Tento krok byl načasován do doby, kdy policie navrhla obžalovat všechny obviněné v kauze Čapí hnízdo. Událost vyvolala odpor části veřejnosti a stala se hlavním podnětem k zahájení série masových protivládních demonstrací, které organizovalo sdružení Milion chvilek.
Zejména v důsledku covidové pandemie se ministři měnili doslova jako na orloji. Šéfa resortu zdravotnictví Adama Vojtěcha, který sloužil v obou Babišových vládách, postupně nahradili Roman Prymula, Jan Blatný a Petr Arenberger, aby se k samému konci volebního období vrátil do čela ministerstva Vojtěch – jako po vzoru střídání ročních období.
Babišův druhý kabinet celkově opustilo dvanáct ministrů, což je o tři více než v případě Fialovy vlády. Z původní patnáctičlenné sestavy zůstalo ve funkci od samotného začátku až do demise Babišovy administrativy osm politiků, kromě samotného premiéra jmenovitě také Alena Schillerová, Klára Dostálová, Robert Plaga, Lubomír Metnar, Richard Brabec (všichni za ANO), Jan Hamáček a Miroslav Toman (oba ČSSD). I v tomto případě tak Babiš za Fialou jemně zaostává.
Jak by mohla vypadat třetí vláda Andreje Babiše, naleznete pod tímto odkazem.
