Rozhovor s Terezou Friedrichovou z agentury NMS a volebním sázkařem Michalem Sirovým o tom, jak číst volební průzkumy, proč se predikce agentur liší a co můžeme očekávat od letošních sněmovních voleb.
Volební preference versus volební modely: V čem je rozdíl?
Josef Šlerka: Když si otevřeme různá média, vyskakují na nás titulky typu „Piráti si polepšili o půl procenta“ nebo „ANO ztratilo tři desetiny“. Často vidíme formulace „lidé by volili“, jindy „volební model ukazuje“. Pojďme si v tom udělat pořádek. Jaký je rozdíl mezi volebním modelem a volebními preferencemi?
Tereza Friedrichová: Modelujeme, s jakou pravděpodobností se lidé budou voleb účastnit, s jakou pravděpodobností budou volit stranu, kterou verbálně preferují, nebo ty strany, které ještě zvažují. Volební preference jsou něco jiného – to je čistá odpověď respondenta, o které straně momentálně zvažuje, že jí dá svůj hlas.
Když se podíváme na volební preference, může mít ANO třeba 29 procent. Ale volební model může tuto stranu nadhodnocovat nebo podhodnocovat, protože do něj vstupují různé okolnosti: voličova pravidelná účast u voleb, jeho zájem o politiku, jistota volby. Všechny tyto faktory tvoří model, který je často jiný než čisté preference.
Josef Šlerka: Jinými slovy, model je volební preference upravená o historickou zkušenost s voliči?
Tereza Friedrichová: Přesně tak. Což je samozřejmě i slabé místo modelů, protože dnešní doba je dynamická. Společnost se proměňuje rychleji než před padesáti nebo sto lety. Dnes nemusí být stejná jako před čtyřmi lety, tedy v době, z níž vychází nastavení volebních modelů.
Michal Sirový: Volební preference se dnes už téměř nezveřejňují. Všechny relevantní agentury v Česku i zahraničí zveřejňují volební modely. Když se podíváme na poslední velké volby v Česku – ty do Evropského parlamentu –, tam bylo zajímavé, že volební modely nedokázaly odhadnout úspěch Motoristů.
Bylo to proto, že modely pracují s historickou účastí respondentů. Voliči Motoristů nebyli běžní voliči, k volbám dřív moc nechodili, ale Motoristé je dokázali přesvědčit. S tímto faktorem průzkumníci nedokázali počítat. Většinou ale platí, že volební modely jsou přesnější než preference, protože zahrnují historii a současné deklarace.
Stačí tisíc lidí? O velikosti vzorku a kvalitě dat
Josef Šlerka: Lidé se pořád ptají, jestli ke stanovení výsledku průzkumu opravdu stačí 1 200 respondentů. A druhá častá otázka: Jak jsou ty vzorky kvalitní?
Tereza Friedrichová: Začnu velikostí vzorku. Panuje konsenzus, že tisícovka respondentů je optimální z hlediska přesnosti a nákladů. Kdybychom sbírali odpovědi od dvou tisíc respondentů, model by byl možná o maličko přesnější, ale benefit většího vzorku není tak velký, aby se vyplatil finančně.
Co se týče kvality – my v NMS bereme respondenty z National Sample, dříve Český národní panel. Ze stejného souboru čerpá i STEM. Sběr dat provádíme pouze online, takže ve vzorku je online populace České republiky.
Respondenti se do panelu dostanou tak, že se zaregistrují a vyplní krátký dotazník s demografickými údaji. Pak jim někdo zavolá a ověří všechny údaje. Následně vyplní další dotazníky – o konzumaci médií, o svém majetku a podobně. Přesně víme, koho vybíráme.
Do volebních modelů naopak vybíráme lidi na základě kvót a podle pohlaví, věku, vzdělání, velikosti místa bydliště, kraje. A zároveň srovnáváme tuto poměrnou část se stejným vzorkem populace při předchozích volbách v roce 2021.
Josef Šlerka: To znamená, že rozložení lidí ve vzorku odpovídá výsledkům z předchozích voleb?
Tereza Friedrichová: Rozložení vzorku odpovídá celé české populaci – stejné zastoupení žen a mužů, stejné zastoupení podle vzdělání. Současně si dáváme pozor, aby byli zastoupeni lidé podle toho, jak dopadly minulé volby.
Josef Šlerka: Je to zmenšený model republiky.
Tereza Friedrichová: Přesně tak.
Michal Sirový: Česko má něco mezi 10–11 miliony obyvatel, a když se podíváme na vzorky v zahraničí, typický počet respondentů je také 1 000–2 000 lidí. I na Velkou Británii stačí průzkum o tisíci lidech.
Statistická chyba: Kdy je titulek „polepšili si o půl procenta“ nesmyslný?
Josef Šlerka: Druhá magická věc je chyba – 2,5 procenta, půl procenta u malých nebo velkých stran. Spousta titulků například začíná slovy „Piráti si pohoršili o půl procenta“. Je takový titulek vůbec smysluplný?
Tereza Friedrichová: Chápu některé novinářské zkratky, ale tohle je zkratka příliš velká. V každém vzorku je chyba, která se s počtem respondentů zmenšuje. Pokud bychom nechtěli žádnou chybu, museli bychom uspořádat průzkum po celé České republice.
Vždycky počítáme s intervalem spolehlivosti. Statistická chyba u velkých stran se pohybuje kolem tří procentních bodů. Když naměříme, že ANO má 31 procent, může jich mít 34 nebo 28. U malých stran je chyba menší, třeba 1,5 procenta.
Víme s 95procentní pravděpodobností, že výsledek se bude pohybovat v tomto intervalu. Kdyby se provedlo 100 měření, v 95 případech by výsledek spadl do tohoto rozmezí.
Michal Sirový: Letošní volby jsou specifické tím, že preference se vůbec nemění. Největší události byly spíše akvizice dalších politických subjektů než výkon v kampani. Největší změna nastala, když SPD vstoupilo do koalice s menšími stranami a vyrostlo z 8 na 12 procent. Od té doby se ale nikam nehýbe.
Jediný výrazný posun mimo akvizice je mírný pokles ANO z 33–34 procent na začátku roku na současných 31 procent. Novináři musí reportovat o tom, že se v průzkumech nic neděje.
Josef Šlerka: To je pro novináře nejhorší zpráva.
Michal Sirový: Prima CNN si nechává dělat průzkumy týden co týden. Že by ale desetkrát za sebou měli titulek „zase se nic nestalo“? Asi jim na to moc lidí klikat nebude. Je otázka, kde je hrana, kdy reportovat o růstu o 0,8procentního bodu jako o největší zprávě z průzkumu.
Průzkumy jako sebenaplňující proroctví
Josef Šlerka: Malé strany kolem 5,5 procenta jako Motoristé nebo Stačilo!, pohybující se okolo 6,5 procent, pořád nemají jistotu, že se do sněmovny dostanou. U Motoristů je v tomto směru asi 60procentní šance, 40 procent ukazuje, že neuspějí. Lidé sledují průzkumy a alokují své hlasy podle toho, aby „nepropadly, nevyšly naprázdno“. Do jaké míry jsou průzkumy sebenaplňujícím proroctvím?
Tereza Friedrichová: Určitě to voliči vnímají a reflektují. Když třeba rozkliknu diskusi k průzkumu, 90 procent komentářů zní: „Výzkumům nevěřte, je to podvod, je to zaplacené.“ Ale komentáře na sociálních sítích jsou samostatná kategorie.
Myslím, že běžní voliči, kteří se zajímají o politiku normálně, k průzkumům přihlédnou. Občas to vidí v televizi, udělají si volební kalkulačku. Může to ovlivňovat jejich výběr strany na úkor jiné.
Typicky jsme to vídali u Zelených – v průzkumech měli 3,5 procenta, potenciál vyšší, ale lidé je nechtěli volit. Před evropskými volbami jsme u Zelených zanamenali velkou neochotu voličů dát svůj hlas všanc kvůli možnému propadu.
Voliči nad tím přemýšlejí, je však důležité zacházet s výzkumy jako s jakoukoli jinou informací. Je to informace o voličských náladách v čase, kdy se realizoval průzkum.
Proč se agentury liší a co to znamená
Josef Šlerka: V Česku je celá řada agentur sdružených v SIMARu. Často se stává, že výzkumy mezi sebou nesedí. Čím jsou způsobené odlišnosti? Kdy je rozdíl už příliš velký?
Michal Sirový: Ve Spojených státech provedli před prezidentskými volbami v roce 2016 zajímavý experiment. New York Times nechal sesbírat průzkum na Floridě a hrubá data předal několika analytikům. Každému vyšlo něco jiného a jejich výsledky se pohybovaly v rozmezí od vedení Hillary Clinton o 5 bodů až po převahu Donalda Trumpa o 2 body.
Podobné rozdíly jsou často způsobené tím, že každá firma má trochu jiný volební model. Můžete se jinak dívat na váhu deklarace o účasti, na zvažování stran na dalších místech. Některé agentury se ptají na tři subjekty na druhém místě, jiné jen na jeden.
V Česku letos žádné extra velké rozdíly nevidíme, až na jeden – byl velký rozdíl mezi tím, co na začátku roku naměřilo NMS pro hnutí ANO a co této straně přiřknul Ipsos. NMS často naměřilo kolem 29 procent, Ipsos kolem 35 procent, a to prakticky ve stejném období.
Tereza Friedrichová: Velkou roli v tom hraje samotné dotazování a panely. Každá agentura má své vlastní panely s trochu jinými lidmi. Vybíráme je na základě kvót, teoreticky by tak měl být všude stejný vzorek populace, ale některé panely mohou určité skupiny zvýhodňovat.
Agentura Kantar se dotazuje telefonicky, tam může být větší stydlivost říct tazateli: „Budu volit SPD.“ Může to vést k seberegulaci názoru nebo k přidání se k předpokládanému vítězi.
My máme online dotazování se seznamem stran. Respondent vidí všechny a může si vybrat. Naše metoda má ale také své mouchy – nezahrnuje populaci offline.
Sázkové agentury versus průzkumy
Josef Šlerka: Mají sázkové agentury lepší předpovědi než ty, které provádějí výzkumy?
Michal Sirový: Historicky jsou sázkové agentury o něco přesnější než průměr výzkumných agentur, ale rozdíl je extrémně nízký. Radil bych se dívat na průměry průzkumů.
Pondělí 29. září bude poslední den před moratoriem na průzkumy. Sázkové kurzy ale běží i po pondělí, až do volební soboty. Pokud se někdo chce informovat o nejaktuálnějších preferencích, doporučuji místo historického průměru sledovat sázkové kurzy.
Josef Šlerka: To je pozoruhodné – sázkové agentury, které v tom mají peníze, reflektují dění i v čase, kdy se průzkumy nesmějí zveřejňovat.
Michal Sirový: Reflektují to nejen firmy, ale i sázkaři. Jestliže by se v úterý někomu povedla nebo nepovedla debata nebo se objevil nějaký skandál, bude to mít dopad na kurzy, ale už to neuvidíme v průzkumech.
Nerozhodnutí voliči: Třetina, třetina, třetina?
Josef Šlerka: Řada lidí říká, že volby nakonec rozhodnu nerozhodnutí voliči. Může se stát, že současná vládní koalice najednou vykouzlí 30 procent hlasů navíc? Jaká je role nerozhodnutých?
Michal Sirový: Před 15–20 lety průzkumy nerozhodnuté respondenty nezapočítávaly a zveřejňovaly jen ty rozhodnuté. Problém nastal v roce 2010, kdy bylo nerozhodnutých asi 30 procent, ale byli především na straně ODS a TOP 09. Rozhodovali se mezi ODS a Topkou, ne mezi ODS a ČSSD.
Postupně se přešlo na volební modely, které s obdobným rozhodováním počítají. Když se rozhodujete fifty-fifty mezi SPOLU a STAN, neznamená to, že v modelu nejste zahrnuti. Pracovníci agentur přisoudí půlku hlasu SPOLU a půlku STAN.
Může se ovšem stát, že SPOLU nakonec získá více, než má v modelu, ale bude to na úkor subjektu, mezi kterým se lidé rozhodovali. Síla bloků už je relativně známá, ale nevíme, ke komu se v rámci bloku voliči přikloní.
Tereza Friedrichová: Lze to zjednodušit tak, že poměry hlasů vládní koalice plus Piráti versus opozice pravděpodobně zůstanou stejné a fluktuace bude uvnitř.
U vládního bloku můžeme s větší jistotou říct, že počet hlasů zůstane plus mínus stejný. Vládní voliči jsou rozhodnutí jít volit, chodili historicky, chodí pravidelně. Možná nevědí, jestli zvolí STAN, nebo SPOLU, ale k volbám dorazí.
U opozice je situace jiná. Někteří jsou rozhodnutí volit SPD, ale nejsou pravidelnými voliči. Od volby je může odradit, pokud si řeknou: „Máme náskok, je to rozhodnuté.“ U opozičního bloku bude důležité, nakolik se stranám podaří mobilizovat voliče v posledním týdnu.
Kdo jsou čeští nevoliči?
Josef Šlerka: Zdá se, že volební účast bude pravděpodobně nižší než v minulých volbách. Kdo jsou čeští nevoliči?
Michal Sirový: [kroutí hlavou] Ze všech modelů vychází účast velmi podobná roku 2021. Některé ji sice ukazují mírně nižší, například 63 procent oproti minulým 65,5 procenta. Rozhodně ale nečekám propad na 59 procent nebo naopak nárůst na 71 procent jako ve druhém kole prezidentských voleb.
Tereza Friedrichová: Z průzkumů vychází, že nevoličů je asi 15 procent české populace. Při volební účasti to ale takto nevychází, neboť se tam objevuje spousta lidí, kteří chodí volit nepravidelně.
Nevoliči jsou spíše lidé, kteří se nezajímají o politiku, jsou ve středním věku a méně vzdělaní, ale patří k nim i hodně mladých, nebo naopak občané ve věku kolem 55 let, tedy lidé znudění politikou. Určitě se nejedná o nejstarší voliče – ti většinou chodí volit pravidelně.
Mobilizovat nevoliče v rámci současné kampaně moc nejde. Musela by se stát nějaká přelomová historická událost. Jsou totiž úplně odstřižení, nesledují to dění, možná ani nevědí, že budou volby.
Nebo mají pocit, že jejich hlas nemůže nic ovlivnit. Ve fragmentovaném systému s velkým počtem stran nevědí, komu odevzdat svůj hlas. Když jej dáme straně s 5,5 procenty, změní se něco?
Kroužkování: Může zamíchat kartami?
Josef Šlerka: Máme zkušenost z minulých voleb, kdy kroužkování změnilo politickou scénu – například rozdělení hlasů u Pirátů a STAN. Momentálně existují subjekty složené z více stran: SPOLU, SPD se čtyřmi stranami, Stačilo! s členy jiných stran. Může kroužkování s výsledky závažně zamíchat?
Tereza Friedrichová: Máme k tomu průzkum provedený pro iRozhlas. Kroužkovat plánují především voliči koalic nebo uskupení. Voliči SPOLU půjdou kroužkovat, především voliči KDU-ČSL, kteří jsou koncentrovaní na Jižní Moravě.
Budou kroužkovat i voliči Stačilo!. Mohlo by to znamenat problémy pro Janu Maláčovou v Praze, protože pražští voliči jsou spíše bývalí komunisté, kteří budou chtít do sněmovny kandidáta za komunisty, nikoli Maláčovou.
U SPD spojené s menšími stranami to bude rovněž hrát určitou roli, ale podařilo se jim dostat kandidáty SPD na přední místa kandidátek, takže se do sněmovny asi dostanou tak jako tak.
Michal Sirový: V roce 2021 získaly ODS a TOP 09 v rámci SPOLU o něco méně mandátů, než by bylo na kandidátkách bez kroužkování. KDU-ČSL měla disproporčně více mandátů.
Letos bude kroužkování důležité u Stačilo! a SPD. Pokud by uspěly všechny kandidující subjekty z „velké sedmičky“, měli bychom ve sněmovně patnáct stran.
Když jsem si na začátku září dělal přepočet, Stačilo! mi vycházelo na třináct mandátů. Z toho by šest získalo KSČM, jen tři Stačilo! a dva sociální demokracie. Bavíme se o situaci bez kroužkování.
A dva mandáty by získala ČSNS, kterou 99 procent lidí nezná, ale je na dobrých místech v krajích. Bude zkrátka záležet, jak budou kroužkovat komunisté a jak voliči, kteří dříve komunisty nevolili, ale jsou antisystémoví.
Kam zmizeli voliči SPOLU?
Josef Šlerka: Když porovnáme výsledky z roku 2021 se současností, rozdíly jsou relativně malé. ANO mělo 27, nyní má 31 procent – rozdíl čtyř procent. Největší rozdíl je u SPOLU – asi sedm procent. Kam zmizeli voliči SPOLU?
Tereza Friedrichová: Jsou rozprostřeni – nejčastěji u STAN a Pirátů. Část se rozhodla nevolit, ale v celkovém kontextu je to zanedbatelné.
Jsou to voliči, kteří před čtyřmi lety šli volit SPOLU na poslední chvíli. Kampaň je tehdy dokázala zmobilizovat, věrohodně prezentovat hrozbu v podobě Andreje Babiše. Ti jsou teď zklamaní a buď zvažují, že volit nepůjdou, nebo se odklonili k jiným stranám.
Mladé voliče před čtyřmi lety nikdo neoslovoval, oslovila je až na poslední chvíli koalice SPOLU a šli ji masivně volit. Letos se to nebude opakovat, protože ANO systematicky cílí na mladé přes TikTok, navíc vznikli Motoristé zaměření na mladé muže.
Před čtyřmi lety mladí masivně volili vládní tábor, letos je to rozloženo rovnoměrněji. Stále vidíme tendenci mladých více volit SPOLU, Piráty a STAN, ale už to není takový rozdíl jako tehdy.
Může se v posledním týdnu ještě něco změnit?
Josef Šlerka: Jak bylo řečeno, pondělí je poslední den pro zveřejňování průzkumů, pak začne platit moratorium. Očekáváte, že se může stát něco, co by mohlo ohrozit cestu k většině ANO s ostatními opozičními stranami?
Michal Sirový: Přesuny se odehrávají zejména v rámci bloků. Ze STEMu vidíme, že přeliv hlasů například SPOLU s Přísahou nebo SPD je v zásadě nulový.
Určitě se bude odehrávat mobilizace bloků a ta může být disproporční. V průzkumech vidíme, že část vládního i opozičního bloku není úplně přesvědčená o účasti svých voličů.
Může se stát, že jeden blok dokáže extrémně zmobilizovat lidi, kteří mají v průzkumu 80procentní účast. Ideálně by oba bloky mobilizovaly stejně.
Myslím, že vládní blok nakonec získá svých typických 39-41 procent. Zároveň je možné, že jedna strana z vládního bloku získá významně více než v průzkumech, ale na úkor někoho třetího.
Tereza Friedrichová: Z toho, jak je vedena kampaň, nemůžeme očekávat, že by někdo masivně zmobilizoval voliče.
V posledním týdnu by se musela stát opravdu velká zlomová událost, například že se někdo v debatách úplně zblázní nebo něco podobného.
Kdyby vláda chtěla pomýšlet na výhru, musela by začít mobilizovat dřív než v posledním týdnu. Rozdíl mezi bloky je 850 tisíc voličů, tedy podobné číslo jako procento propadlých hlasů v minulých volbách.
Vládě se tyto voliče nepodařilo oslovit, ani se o to nesnažila. Paradoxně se vládní strany k sobě přibližují víc, místo aby si lépe rozdělily pole a oslovily širší spektrum.
Závěrečná prognóza
Josef Šlerka: Popisujete vlastně volební prognózu – i kdyby propadli Motoristé a Stačilo!, stejně by to nebylo dost na to, aby nedošlo k výměně vlády.
Michal Sirový: ANO má asi 31 procent, SPD 12 procent, dohromady 43 procent. Vláda má 40–41 procent. Máme hodně poměrný přepočet hlasů na mandáty, ale vládnímu bloku nebude stačit těsná výhra o půl bodu. Potřebují asi 2–3 body navrch.
Výhra by musela být masivní. Těžko si lze představit událost, která by dokázala vládě nahnat stovky tisíc voličů, které minimálně potřebuje.
Nabízí se nějaká událost typu ruských dronů nad Polskem – něco, co by mírně demobilizovalo opoziční blok a extrémně zmobilizovalo všechny prozápadní voliče. Teď se vládě evidentně nedaří, protože voliči kromě geopolitické orientace řeší, že ekonomicky nebyla úspěšná.
Tereza Friedrichová: Ano, nějaká taková situace jako drony nad blízkým územím by asi odradila část voličů ANO, kteří by si řekli: „Na to kašlu.“ Zatímco voliči Stačilo! a SPD by své strany volili dál, protože by to na jejich názoru nic nezměnilo.
Možná by někteří voliči ANO řekli: „Nestojí mi to za to, aby se politik, kterého volím, spojil s těmito lidmi.“ Ale to je opravdu věštění z koule.
Rozhovor vznikl pro Data Boutique, datový podcast investigace.cz, který se zaměřuje na data, jejich analýzu, zajímavé projekty a nové pohledy do světa dat. Podcast moderuje datový analytik investigace.cz Josef Šlerka. Tato epizoda byla natočena na konci kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny 2025. Poslouchejte Data Boutique v podcastovém kanálu Odposlech investigace.cz.
Na videozáznam rozhovoru se můžete podívat zde:
The post Volby očima dat: Co průzkumy skutečně ukazují a co skrývají appeared first on investigace.cz.
