Za prvních dvanáct let komunistické totality se počet dětí v dětských domovech zvýšil patnáctinásobně. Odebrání dítěte byl nejen nejčastější nástroj, jímž stát řešil jakékoliv problémy v rodinách, ale také mocná hrozba pro rodiny politických odpůrců. „Nevím, kde se v ní vzalo tolik zloby a nenávisti,“ vzpomíná pro Paměť národa jeden z odebraných na vychovatelky, které jim měly suplovat domov.