Vyloučen v jedné zemi, vítán v druhé. Projekt odhalil selhání v regulaci lékařů

Lékařům, kterým je v jedné evropské zemi odebráno povolení provozovat praxi, často nic nebrání v tom, aby profesně pokračovali v zemi jiné. To může vést až k ohrožení života pacientů nebo vyústit v další nevhodné či trestné chování. V rámci mezinárodního projektu Borderless se novinářům z celé Evropy podařilo identifikovat přes sto lékařů, kteří i přes zákaz v jiné zemi v praxi pokračují. 

V roce 2019 lékařský tribunál ve Velké Británii rozhodl o vyloučení lékaře Jiřího Lojdy z registru britské lékařské profesní organizace General Medical Council. V rozhodnutí stojí, že Lojda v roce 2014 během svého působení ve dvou nemocnicích v Anglii a Skotsku podával „nedostatečně profesionální výkony při léčbě dvanácti pacientů“ a „svým jednáním ve vztahu k pěti pacientům se dopustil vážného pochybení“. V rámci Řízení byla Lojdovi nejprve registrace pozastavena, a to dva roky po sobě. Lékař se nehájil ani se řízení nijak neúčastnil.

Lojda redaktorce investigace.cz sdělil, že vyloučení považuje za důsledek nefunkčního britského systému, mimo jiné nevyhovující výpočetní techniky a obecného zmatku na pracovišti. Záležitost pak už víc komentovat nechtěl.

Dnes tento bývalý ředitel Záchranné služby Plzeňského kraje působí jako praktický lékař v Telči.

Jak odhaluje investigativa v rámci projektu Borderless, je tak Lojda jedním z více než stovky lékařů, kteří provozují svou praxi v některém z evropských států poté, co jim to v jiné zemi bylo zakázáno nebo byli vyloučeni z tamních profesních organizací.

Mezera v zákoně

V České republice může lékařskou praxi provádět pouze osoba, která je členem České lékařské komory (ČLK). Je to tak dáno zákonem, jenž zároveň určuje podmínky zápisu do komory.

Podle zákona musí lékař žádající o zapsání do komory této profesní organizaci vedle dokladu o patřičném vzdělání a právní způsobilosti předložit doklad o tom, že v předchozích pěti letech nedošlo k vyloučení kandidáta z České lékařské komory – komora totiž lékaře vylučuje právě na pět let. ČLK už ale nezohledňuje, zda nebyla daná osoba vyloučena z profesních organizací jiných zemí. Zažádá-li o vstup do České lékařské komory občan jakékoli země Evropské unie, pak mu potom, co předloží potvrzení o potřebném vzdělání, ve vstupu nic nebrání.

Každý stát si konkrétní podmínky vykonávání lékařské praxe a s nimi související regulace určuje sám. Jelikož v rámci Evropské unie mohou lidé volně cestovat, žít a pracovat v kterékoli členské zemi, představuje nesdílení informací o počínání zdravotníků v jiných státech problém.

S tím, že se jedná o mezeru v zákoně a potenciálně rizikový fenomén, souhlasí i ředitel kanceláře ČLK Daniel Valášek: „Podstatou lékařské komory je hájit zájmy pacientů a jejich bezpečnost tím, že garantuje kvalitu lékařů na území České republiky. Když nějaký lékař přichází ze zahraničí, měl by dokládat svou bezúhonnost.“ Smysl by podle něj dávalo, aby bylo podmínkou lékařské praxe předložení licence ze zahraničí, případně výpisu z trestního rejstříku.

„My vydáváme takzvaný certifikát o profesní bezúhonnosti. Drtivá většina lékařů si o něj žádá, když jde pracovat ven, mnoho evropských států ho vyžaduje pro přijetí do jejich lékařské komory. To, že ho my nevyžadujeme, je chyba.“

Chybou je dle ředitele Valáška také to, že zákon z roku 1991 se nemění v souladu s dobou. Nereflektuje mobilitu lékařů a nestanovuje ani dostatečně silné sankce. Za porušování svých pravidel může Česká lékařská komora kromě přímého či podmínečného vyloučení uložit pokutu pouze do třiceti tisíc korun. Pro změnu zákona do podoby adekvátní dnešní situaci podle Valáška dosud nevznikla politická vůle.

I když se v projektu Borderless podařilo identifikovat pouze Jiřího Lojdu jako jediného lékaře, který působí v ČR a byl vyloučen z profesní organizace v jiném státě, v evropském kontextu se jedná o významný problém. Do této chvíle odhalili novináři v rámci projektu přes sto případů lékařů, kteří kvůli závažným proviněním ztratili povolení vykonávat praxi, ale v jiné jurisdikci jej mají. Většina z nich povolání také vykonává.

Špatně nastavený systém 

Abychom s redakcemi ostatních evropských zemí mohli porovnat jména lékařů, co přišli o licenci, a zjistit, zda své působení přesunuli za hranice, museli jsme nejprve sehnat jejich seznam. Ten nám ovšem ČLK s odvoláním na ochranu osobních údajů (GDPR) odmítla poskytnout. Rozhodnutí o vyloučení z komory jsme nakonec dostali se začerněnými jmény i dalšími obdobně nečitelnými identifikačními údaji.

S podobným problémem, tedy nedostupností informací o problematické minulosti lékařů a neochotě zodpovědných institucí je poskytnout, se setkala většina zúčastněných redakcí. Jedná se přitom o naprosto zásadní informaci pro rozhodování pacientů.

Další problém pak představuje předávání těchto zpráv mezi jednotlivými zeměmi. V rámci Evropské unie sice existuje takzvaný Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu, jehož prostřednictvím mají členské státy povinnost podávat hlášení také o lékařích, kteří byli vyloučeni či jim byla zakázána činnost, to se však dle zjištění OCCRP velmi často neděje. Státy při uznávání kvalifikací navíc tento systém kontrolovat nemusí.

Jedním z případů, které redakce podílející se na projektu identifikovaly, je kauza německého lékaře Bernharda Scheji. Ten dostal ve Švýcarsku v roce 2021 doživotní zákaz praktikovat poté, co sexuálně napadl osmnáctiletou pacientku. Žena k němu přišla kvůli nachlazení a potřebovala vystavit neschopenku pro zaměstnavatele. Scheja jí bezdůvodně provedl vaginální vyšetření, při kterém nepoužil ani rukavice. I přesto dnes pracuje jako lékař v soukromém zdravotnickém zařízení v Düsseldorfu. Místní úřady uvedly, že o jeho švýcarském zákazu nebyly informovány a že neprodleně zahájí vyšetřování.

Další případ se týká Mohameda El-Sakky, jenž vystudoval medicínu na Slovensku, kde se následně zaregistroval do lékařské komory. Posléze odjel pracovat do Velké Británie, kde mu tamní orgány v roce 2015 na rok pozastavily platnost licence kvůli krádeži dvou lékařských předpisů. Přesto si v říjnu 2015 obnovil registraci na Slovensku a podle informací tamní lékařské komory začal pracovat v nemocnici v Košicích, kde ale tvrdí, že o něm nemají žádné záznamy. Britská obdoba lékařské komory mu pak v roce 2023 definitivně odebrala členství, jelikož zanedbal péči o pacienta, který o dva dny později zemřel. Jeho registrace je na Slovensku dodnes platná.

To německý lékař Jerlan Omarchanov provedl v Norsku na sedmi pacientech ortopedické operace, ačkoli mu chyběla potřebná specializace. Norský zdravotní úřad mu v roce 2021 odebral lékařskou licenci s tím, že pacienty vystavil nepřiměřenému riziku a některým způsobil trvalé následky – jednomu z nich museli lékaři po Omarchanovových zákrocích amputovat část nohy. Navzdory varováním norských úřadů, upozornění skrze Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu i zprávám v médiích je Omarchanov držitelem německého oprávnění a vykonává praxi ve městě Markdorf.

V Norsku přišel v roce 2010 o licenci další německý doktor, Haidar Hojjat Shamamy, který byl odsouzen za sexuální napadení tří pacientek. Tvrdil, že šlo o lékařsky odůvodněná vyšetření a že se ženy proti němu spikly, soud ale jeho odvolání zamítl a potvrdil tříměsíční podmíněný trest. Norský zdravotní úřad uvedl, že lékař představuje riziko pro jiné pacienty a ohrožuje bezpečnost zdravotnického systému. Přesto Shamamy v současnosti působí v soukromé ordinaci ve švýcarském městě Winterthur nedaleko Curychu.

Ani jeden z lékařů na dotazy novinářů nereagoval.

„Odborně, v souladu s etikou a zákony“

K tomu, aby lékaře, jehož chování je problematické nebo porušuje zákon, ČLK vyloučila, musí na lékaře nejprve někdo podat stížnost, případně může vzniknout podnět ze strany ČLK nebo orgánů, jež po Komoře mohou žádat součinnost, jako například policie. Stížnosti vyhodnocuje Čestná lékařská rada v rámci disciplinárního řízení, které může skončit rozhodnutím o vyloučení z komory na pět let. Po pěti letech si ale doktor může opět požádat o přijetí. Zákaz činnosti delší než pět let je v pravomoci soudu.

Od roku 2010 rozhodla Rada o vyloučení čtyř lékařů. Rozhodnutí má redakce k dispozici v anonymizované podobě.

Pro srovnání, nejvíce lékařů, jejichž povolení bylo odebráno či omezeno vzhledem k rozsahu jejich kompetencí, má Velká Británie (7 117 případů mezi lety 2016 a 2025). Sousední Německo ve stejném období 290, s Českou republikou srovnatelně velké Dánsko pak 546.

Důvodem tak nízkého počtu je podle Daniela Valáška i fakt, že řada potenciálních tuzemských kauz končí místo stížnosti trestním oznámením. V takovém případě pak trest (například zákaz činnosti) uloží soud. Další příčinou je i krátká promlčecí lhůta stanovená disciplinárním řádem. I proto musí být disciplinární řízení zahájeno nejpozději do pouhého jednoho roku od spáchání skutku (výjimkou jsou případy, kdy se vede proti pachateli i trestní řízení).

Žádný ze čtyř vyloučených podle dostupných informací nezačal vykonávat praxi v jiném evropském státě.

Jak redakce investigace.cz zjistila, v roce 2011 komora vyloučila pražského urologa Zbyňka Veselského, jenž z pacienta vylákal přes třicet tisíc korun za léčbu fiktivního zhoubného nádoru v močovém měchýři. Pacientovi v návaznosti na diagnózu aplikoval v průběhu let 2005 a 2006 čtyři injekce neznámé látky, kterou prezentoval jako účinný lék na onemocnění. Fiktivní nádor pak stanovil za vyléčený. Když si pacient stěžoval na další zdravotní potíže, nechal si zaplatit za medikamenty, jež měly s „následky nádoru“ pomoci. Komora mu za stejný případ uložila již v roce 2007 pokutu. Veselský byl v prosinci 2010 odsouzen k 1,5 roku vězení a zákazu praxe na deset let. Dnes jej Léčebna dlouhodobě nemocných v obci Rybitví na Pardubicku uvádí na svém webu coby náměstka léčebně preventivní péče.

V roce 2012 Komora rozhodla o vyloučení brněnského lékaře Pavla Málka, neboť ho v roce 2010 policie odvezla z ambulance poté, co mu na základě upozornění pacienta naměřila 2,93 promile alkoholu v krvi. Na lékaře přitom kvůli ordinování v opilosti pacienti zavolali policii podle iDnes už v říjnu 2009. Komora však tenkrát dle svých slov nemohla nic udělat, protože na lékaře nikdo nepodal oficiální stížnost.

Pavla Neničku z Hodonínska komora vyloučila v roce 2022 za to, že „jako praktický lékař v průběhu roku 2021 nutil nejméně dvě pacientky ke gynekologickému vyšetření prováděnému jím osobně, a to pod pohrůžkou vyřazení těchto pacientek z registrace, ukončení péče o ně či nepřijetí do péče“. Nejméně u jedné pacientky lékař, který sám uvedl, že „se profiluje jako všeobecná rodinná ambulance“, vyšetření provedl. K poskytování gynekologických vyšetření ale neměl oprávnění, zároveň neměl právo pacientky vyřadit z registrace. Nenička podle zprávy TV Nova ještě na začátku letošního roku ordinoval.

Zatím poslední rozhodnutí je z roku 2024. Lékařka ve své ordinaci dermatovenerologie na poliklinice na Praze 1 v roce 2019 diagnostikovala pacienta v rozporu s „uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy“ a stanovila léčbu, kdy muž docházel každý den na kapačky a výplachy močové trubice, což byl podle rozhodnutí komise špatný způsob léčby, který ani nespadá do lékařčiny specializace. Pacient navíc musel část léčby zaplatit, ačkoli je tato terapie běžně hrazená pojišťovnou. Identitu lékařky se nám nepodařilo zjistit.

Autorka textu: Síta Hrňová