Londýnské Prince Edward Theatre na proslulém West Endu od března loňského roku uvádí původně broadwayský muzikál o životě Michaela Jacksona. Tradičně nabízí explozivní a světelným designem pohlcující show, jakkoli personu krále popu problematizuje jen zdánlivě.
MJ the Musical je po revuálně pojaté performance Thriller – Live druhou inscenací odvíjející se od osudů a především hudby Michaela Jacksona. Přímočará premisa jukebox muzikálu zachycuje Jacksona na přelomu let 1992 a 1993, kdy se připravuje na své dosavadně největší turné. Vrcholu již dosáhl, teď jde o to, aby se tam udržel dlouhodobě.
Svazují jej mediální kauzy, bolestivá rodinná minulost i nebezpečí vlastních ambic. Jednoduše řešená mizanscéna jímá vzdušné prostředí zkušebny. Jackson je perfekcionista, zarytě oddaný takřka utopickému hledání toho perfektního tvaru jednotlivých čísel.
Ke svému týmu je vlídný, zároveň od nich ale vyžaduje tu nejtvrdší práci a flexibilitu. Na demokratizaci uměleckých názorů, navíc narážejících na rozpočtové mantinely, nehraje.
Dychtivá novinářka z MTV chce s Jacksonem udělat obsáhlý a do niterných osobních problémů zasahující rozhovor, čehož se interpret nejdřív zdráhá. Jeho postupné „obnažování se“ otevírá retrospektivní pasáže napříč jeho dětstvím a mládím. Byť vyprávění slouží jako pomyslný věšák na průřez jeho populárními písněmi, přesně v této oblasti čistokrevná show dominuje.
Výbušná a barvitá choreografie sice vychází z položených základů, nalézá však svůj osobitý tvar. Inscenace vyniká špičkovým načasováním, dochází k vycizelované dokonalosti, o kterou postava Jacksona tak moc stojí.
Klíčovou úlohu hraje světelný design. Ten relativně strohé kulisy fluidně proměňuje a přepíná mezi jednotlivými etapami. Některá čísla pracují s výraznými neony, jiná zase popírají gravitaci. Muzikálové sekvence v sobě nesou skutečně magickou jiskru.
Barvy a světlo scénu přetvářejí na imaginativní i jasně vymodelovaný prostor různorodých jevišť, na nichž Jackson napříč kariérou vystupoval. Hudební dráha se nevyhnutelně proplétá s osobním životem. Do pestrobarevného a pohlcujícího světa hudby Jackson uniká od prošedlé reality, kdy se k němu derou pouze prášky umlčitelné myšlenky.
Jakkoli jsou hudební čísla excelentně realizovaná, za vzpomínku stojí především energická sekvence, jež na půdorysu několika skladeb mapuje zpěvákovu stoupající slávu v rozmezí několika let, nebo hororově opulentní Thriller, zhmotňující chmurné obavy a tlak, nosné problematizace interpretova obrazu se muzikál zdráhá, jakkoli na reflexi ambicemi a rodinným zázemím lámaného muže svou premisu staví.
Vyprávěním se táhne především Jacksonův bolestivý vztah s autoritářským a od syna dokonalost vyžadujícím otcem.
Foto MJ the Musical
Foto MJ the Musical
Foto MJ the Musical
Foto MJ the Musical
Otec na Jacksonovu tvorbu a motivace hází stín, což umocňuje i obsazení, kdy jej a produkčního připravovaného turné hraje stejný herec. Chápeme tedy, odkud se bere zpěvákův pocit méněcennosti i jeho letmo zmíněná a do děje ledabyle vhozená závislost na prášcích.
Ostatním faktorům, třeba nařčením ze zneužívání dětí, se inscenace až příliš slepě vyhýbá. Spokojuje se s vyobrazením Jacksona jako na dřeň jdoucího umělce, jenž svůj osobní život obětoval hudbě. A mnohdy balancuje na tenké hraně glorifikace skrývané za sebedestruktivní tempo protagonisty. Jackson jakožto určitá variace megalomanského Petra Pana zase budí nezáměrný neklid.
Ústřední herec Myles Frost, jenž hrál i v broadwayské verzi, vyniká pěvecky i tanečně. V činoherních pasážích se však omezuje na pouhou imitaci svého předobrazu. Muzikálu se daří zachovat pro Jacksonův veřejný obraz signifikantní enigmatičnost. Ta ale neustále naráží na ambice tvůrců o globální superstar říci něco víc. A v tomto ohledu nemají co nabídnout, v závěru až bezradně.
Nejlépe tak MJ the Musical funguje jako světově ztvárněné pásmo oblíbených písní a formálně vypiplaných, čistokrevných muzikálových sekvencí. Pokud jste na West Endu či Broadwayi žádný muzikál neviděli, rozhodně se vám v narvaném divadle s kapacitou 1800 sedaček otevře nový svět. Podnětné úvahy o tom, zda se dá oddělit umělcův osobní život od jeho kariéry, se ale rozhodně nedočkáte.
A pokud se na londýnský West End vypravíte – rozhodně je z čeho vybírat. Oblast kolem nočním životem a bary pulzující čtvrti Soho nabízí přes padesát divadelních scén.
Kromě stálých klasik jako Bídníci, Lví král, Mamma Mia!, Wicked nebo provokativní The Book of Mormon, se tamní scéna po vzoru globálního trendu soustředí na adaptace známých filmů, kolikrát navázané i na literární předlohy.
Návrat do budoucnosti, Ďábel nosí Pradu, Velký Gatsby, 101 dalmatinů, Herkules, Paddington a od listopadu i Láska nebeská tak mají svou muzikálovou podobu. Obdobné dramaturgie se drží kupříkladu i karlínská scéna (Rebelové, Anděl páně, Slunce, seno, jahody nebo The Bodyguard).
Do intermediálního trendu dokonale pasuje i MJ the Musical. Světové scény prodávají na více odvětví napojený zážitek. A díky etablovanému brandu ve fúzi s brilantní inscenací, choreografií a světelnému designu se jim to daří, i když jde pod eruptivním zevnějškem v zásadě o pomíjivé a v něčem chimérické poblouznění.
The post West End uvedl muzikál o králi popu. Efektní show umí okouzlit i frustrovat appeared first on Forbes.
