Zatímco hráčská generace na přelomu tisíciletí vyrůstala na Doomu, Quaku nebo Age of Empires v bezpečném offline prostředí, dnešní děti tráví čas hlavně online. Hry se proměnily v sociální sítě, kde mají kamarády z celého světa - ale také čelí urážkám, nadávkám a pocitu beztrestnosti. Podle Jana Kulhánka anonymita a agresivní komunikace v herních chatech formuje styl vyjadřování, který si mladí přenášejí i do běžného života.
Pusťte si celý díl také na podcastových aplikacích, třeba na Spotify:
Přesto psycholog rodiče uklidňuje: řešením není zákaz, ale zájem. "Pojďme se s dětmi bavit o tom, co hrají, ne proto, abychom je buzerovali, ale protože nám na nich záleží," říká. Kulhánek doporučuje občas si hru zkusit zahrát s nimi, nechat si vysvětlit, co je na ní baví, nebo třeba společně sledovat streamera. Díky tomu dítě nemůže rodiči říct "ty tomu nerozumíš" - a vzniká prostor, kde je snazší mluvit i o rizicích online světa.
