Charismatickému herci a prezidentovi karlovarského festivalu se ve stáří nevyhnuly zdravotní potíže. Na podzim roku 2020 přišel kvůli operaci slepého střeva o roli ve filmu Přání Ježíškovi. Podobně ho už v roce 2014 zdravotní problém obral o roli v seriálu Já, Mattoni, v němž měl ztvárnit hlavního hrdinu. Byla u něj zjištěna rakovina mízních uzlin, a tak musel od natáčení ustoupit a absolvovat léčbu. Zákeřná choroba se mu poté vrátila v roce 2023, kdy musel opět podstoupit onkologickou léčbu.
„Pro mě to byla naprosto neznámá situace. Já jsem totiž i přes své zdravotní hříchy nikdy marod nebyl. On se ale z rakoviny dělá až moc velký strašák. Je to sice vážná nemoc, ale žádné mysterium. A čím víc na ni myslíte, tím hůř. Když se ji naopak snažíte ignorovat, může se urazit a jít pryč,“ uvedl umělec v roce 2016 v rozhovoru pro časopis Blesk zdraví.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Díky synovi tady maminka stále je, řekla Stašová a exkluzivně popsala boj Bohdalové o život
Jiří Bartoška se narodil 24. března 1947 v Děčíně. Po studiích na pardubickém gymnáziu absolvoval v roce 1972 brněnské JAMU. V ročníku byl třeba s Karlem Heřmánkem a na přijímačky ho připravoval herec Boleslav Polívka.
Třicet let prezidentem festivalu ve Varech
Po škole měl roční angažmá v brněnském Divadle na provázku. Poté se přesunul do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde spolupracoval s režisérem Evaldem Schormem, a o pět let později přesídlil do Divadla Na zábradlí. Po smrti Evalda Schorma pak v roce 1991 společně s mnoha dalšími hereckými kolegy odešel za Karlem Heřmánkem do nově založeného Divadla Bez zábradlí.
Od roku 1994, kdy začal působit jako prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který patří k nejstarším akcím tohoto druhu v Evropě, jeho čas na divadelních prknech postupně ubýval.
Od začátku sedmdesátých let, kdy debutoval u filmu, ztvárnil Jiří Bartoška přes stovku rolí. Poprvé výrazněji zazářil v roce 1975 v psychologickém dramatu Hřiště, kde ztvárnil stavebního inženýra.
O dva roky později se objevil v pravěké trilogii inspirované knihami Eduarda Štorcha: Osada havranů, Na veliké řece a Volání rodu, kde s Ludvíkem Hradílkem vytvořil nezapomenutelnou loveckou dvojici. Ve stejném roce si stihl zahrát vedlejší roli ve filmu Stíny horkého léta, který získal Křišťálový glóbus na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
Legendární seriály i silná dramata
V následujících letech se Bartoška zhostil převážně vedlejších rolí v mnoha kriminálkách, dramatech a televizních filmech jako Čekání na déšť, Drsná planina, Sluníčko na houpačce, Jehla nebo Cukor. Hlavní roli si střihl v roce 1983 v komedii Katapult podle novely Vladimíra Párala nebo v úspěšném psychologickém dramatu Tichá radost s Magdou Vašáryovou a Janou Brejchovou.
Značnou popularitu Bartoškovi přinesly také seriály Sanitka a My všichni školou povinní z roku 1984. Zásadní roli mu přineslo i zfilmování románu Eduarda Basse Cirkus Humberto.
V roce 1989 si Jiří Bartoška zahrál s Jiřinou Bohdalovou v hororové komedii Strašidlo Cantervillské. O rok později zazářil v dramatu o politických vězních za předchozího režimu Jen o rodinných záležitostech režiséra Jiřího Svobody. O dva roky později se představil v tragikomickém válečném dramatu Hřbitov pro scénáristy Jiřího Hubače. V dalším Hubačově dramatu Hostina si zahrál Bartoška v roce 1993 společně s Ivanou Chýlkovou.
Přelom tisíciletí Bartošku zastihl ve formě
Úspěšným filmovým obdobím byl pro Bartošku přelom století. Natočil slavné filmy Stůj, nebo se netrefím, Je třeba zabít Sekala či válečné drama odehrávající se po podepsání Mnichovské dohody Všichni moji blízcí, který získal Českého lva za nejlepší film roku a Jiří Bartoška si odnesl ocenění za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Druhého Českého lva obdržel v roce 2016 za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.
Hlavní role si střihl v Ideálním manželi a Falešném obvinění, ve vedlejší roli zářil ve filmu Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství. Ve dvou pokračováních jedné z nejlepších porevolučních pohádek Anděl páně ztvárnil Pána boha. Hlavní role se zhostil také v komediích Marie Poledňákové Líbáš jako bůh a Líbáš jako ďábel, v životopisném dramatu Havel. Za hlavní roli ve filmu Teorie Tygra z roku 2016 byl nominován na Českého lva.
Slavný divadelní, filmový a televizní herec rovněž často namlouval cestopisní a dokumentární filmy.
Jiří Bartoška byl aktivní i občansky. V roce 1977 podepsal Antichartu, ale také petici za propuštění Václava Havla z vězení. V roce 1989 pak připojil svůj podpis pod prohlášení Několik vět. Patřil mezi blízké spolupracovníky Václava Havla, 19. listopadu spoluzaložil Občanské fórum a na manifestaci 10. prosince 1989 oznámil na Václavském náměstí Havlovu kandidaturu na prezidenta ČSSR. Před prvními dvěma přímými prezidentskými volbami veřejně podporoval nejprve Karla Schwarzenberga a o pět let později Jiřího Drahoše.
„Ženy se dají ukecat“
Bartoška se také umisťoval na předních místech v anketách, v nichž ženy hodnotí mužskou přitažlivost. „To pro mě nemá žádnou váhu. Už jen kvůli tomu, že vzhled je geneticky daný, nijak se o něj nezasloužíte. Je navíc rozdíl mezi zevnějškem a tím, jak se cítíte uvnitř. Když se zamyslím, řekl bych, že vůbec nevím, jaký mám sex-appeal, jestli nějaký vůbec mám, ale vím celkem jistě, že ženy se dají v mnoha případech ukecat,“ uvedl v roce 2016 pro Blesk.
S manželkou Andreou, která je archeoložka, prožil Bartoška dlouhých 47 let a patřili k nejstabilnějším párům českého showbyznysu. Společně přivedli na svět dceru Kateřinu a syna Jana.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Dcera zpěváka Dalibora Jandy ukázala své bydlení s luxusní terasou. Dům vyměnila za byt
