„V úterý 4.listopadu byl ve tři hodiny ráno Pánem života povolán na věčnost ve věku 82 let kardinál Dominik Duka OP, emeritní pražský arcibiskup. Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Kondolenční kniha bude k dispozici od úterý 4. listopadu 12.00 v recepci arcibiskupského paláce,“ uvedlo na svých stránkách arcibiskupství.
Duka dlouhodobě trpěl zdravotními problémy. Na začátku října proto podstoupil akutní operaci. „Díky všem za podporu vašich modliteb! Byly chvíle, kdy jsem si myslel, že se spolu rozloučíme, ale díky Bohu, díky lékařům a díky vám pokračujeme na společné pouti,“ napsal poslední říjnový den na Facebooku.
O den později byl však opět převezen do nemocnice. „V sobotu byl do Ústřední vojenské nemocnice znovu převezen pan kardinál Dominik Duka. Jeho stav je vážný. Prosíme o modlitbu,“ napsalo 3. listopadu arcibiskupství na Facebooku.
Jeho otec byl válečným hrdinou
Občanským jménem Jaroslav Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové do vojenské rodiny. Jeho otec František sloužil za války ve Vládním vojsku, dezertoval, přešel do Velké Británie a vstoupil do Československé zahraniční armády. V 50. letech byl pak vězněn komunistickým režimem.
„Když se otec ocitl ve vězení, tak celou jeho výzbroj a výstroj z RAF matka házela do Labe u Novákových garáží v Hradci Králové. S vědomím, že kdyby to bylo při domovní prohlídce nalezeno, byla by to přitěžující okolnost. Já jsem tehdy vykonával čestnou službu strážného, aby to nikdo neviděl,“ vzpomínal Duka pro web Paměť národa.
Uvěznění otce výrazně zkomplikovalo situaci celé rodině. Matka Anežka zůstala sama s dvěma malými dětmi – Jaroslavem a jeho mladší sestrou Evou. Z kádrových důvodů nebylo Jaroslavovi umožněno studium na vysoké škole a začal proto pracovat v hradecké továrně ZVÚ a vyučil se strojním zámečníkem. Základní vojenskou službu pak absolvoval v Trnavě na Slovensku.
Začátky v církvi
Po vojně se Dukovi po dlouhých průtazích podařilo na odvolání dostat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, kterou v roce 1970 dokončil. Mezitím se však tajně stal členem ilegálního dominikánského řádu a přijal řádové jméno Dominik.
Když mu v roce 1975 západočeský krajský národní výbor odebral státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, našel zaměstnání jako rýsovač ve Škodových závodech v Plzni. Nadále se však věnoval ilegálnímu řádovému životu, podílel se například na organizaci tajného řádového studia a vydávání a šíření samizdatové náboženské literatury. Za tuto činnost byl v roce 1981 odsouzen k trestu patnácti měsíců vězení za maření dozoru nad církvemi, stojí v jeho životopise.
V letech 1986–1998 pak zastával funkci provinciála Československé dominikánské provincie, v letech 1998 až 2009 působil jako biskup královéhradecký. V roce 2010 jej papež Benedikt XVI. jmenoval arcibiskupem pražským a v roce 2012 kardinálem. V roce 2022 byl v úřadu pražského arcibiskupa nahrazen tehdejším olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.
Konzervativní postoje
Pro své postoje se Duka často dostával do konfliktu s liberálně orientovanou veřejností a nezávislými médii. „Já nemohu spolupracovat se zeleným údělem, já nemohu pracovat s těmi, kteří tady chtějí zavádět x pohlaví, protože to jsou pavědecké úlety. Tady nastala nová diktatura mainstreamu a nových ideologií, které vycházejí od těch pánů, proti kterým jsme bojovali. To je Marx, to je Lenin a tak dále,“ tvrdil Duka.
Kritici mu vyčítali například jeho laxní přístup k problému sexuálního zneužívání v katolické církvi. V roce 2021 dokonce čelil trestnímu vyšetřování poté, co byl obviněn z krytí případu sexuálního zneužívání v dominikánském řádu. Nebylo mu však nic prokázáno.
Kontroverze Duka vzbuzoval i svou podporou zpřísnění potratové legislativy. V jednom textu například označil interrupce za horší čin než teroristické útoky a dlouhodobě podporoval například protipotratové hnutí Pro život.
Po ruské invazi na Ukrajinu zase šokoval svým blogovým příspěvkem, v němž napsal, že ruským vojákům, kteří vraždí či znásilňují ukrajinské ženy, nelze „odpustit“, nicméně ti muži prý „působí pod tlakem emocí a vášně“. Podle mnohých svými slovy snižoval závažnost těchto válečných zločinů.
Dominik Duka byl zároveň nositelem mnoha domácích i zahraničních vyznamenání a ocenění, například Řádu Bílého lva, Řádu čestné legie Francouzské republiky a medaile I. stupně Za zásluhy České republiky.
