Americká vláda v bezprecedentním kroku podílově vstoupila do soukromé společnosti, která má jako jediná aktivní těžební lokaci na vzácné zeminy. Čína mezitím strategické prvky využívá jako vyjednávací trumfy. A co dělá Evropa?
Americký investor James Litinsky udělal v roce 2015 jednu z těch sázek, nad kterými ostatní kroutili hlavou. Jenže sázka se vyplatila, a dala by se dokonce označit za vizionářskou. Zakladatel investiční společnosti JHL Capital Group se před deseti lety nebál odkoupit za sto milionů dolarů dluh americké těžařské společnosti Molycorp. Byznys to byl sice ztrátový, ale Litinsky v něm viděl něco víc.
Viděl to správně. Dnes má totiž firma, už pod značkou MP Materials, jediné aktivní americké ložisko vzácných zemin, které leží v Mountain Pass v Kalifornii. Díky tomu se strategickým investorem v něm stal dokonce Pentagon, za 400 milionů dolarů ve firmě získal podíl patnáct procent. Kromě toho se americká vláda zavázala odebírat její produkci. Za dvojnásobek současné tržní ceny.
S těžařskou firmou uzavřel smlouvu na půl miliardy dolarů také Apple, kterému by to mělo umožnit vybudovat v Texasu továrnu na neodymové magnety dělané na míru pro jeho produkty. „Vzácné zeminy jsou klíčové pro moderní technologie a tato dohoda posílí jejich dostupnost přímo v USA,“ uvedl šéf Applu Tim Cook. Do výstavby další lokace na těžbu vzácných zemin investovaly miliardu dolarů také Goldman Sachs a JP Morgan Chase.
Podílový vstup Pentagonu do soukromé firmy je nicméně v americkém kontextu zcela výjimečnou záležitostí, zvlášť pokud se podíváme na kontext. Americká vláda vstupovala do soukromého byznysu v posledních dvaceti letech poskrovnu a vždy to bylo ve snaze zachránit firmu či celý trh.
V roce 2020 to bylo hned jedenáct velkých aerolinek včetně Delty, American Airlines či United Airlines, kterým ministerstvo financí poskytlo finanční záruky, aby udrželo mzdy zaměstnanců během pandemie. Většiny z nich už se zbavilo v dražbách.
Před šestnácti lety získala americká vláda podíl přes šedesát procent v automobilce General Motors ve snaze zachránit chřadnoucí americký automobilový průmysl, ve stejném roce došlo v menším měřítku k témuž i v automobilce Chrysler.
Kolem třiceti šesti procent podílu získala vláda v krizovém roce 2009 v bankovní skupině Citigroup, aby celý bankovní systém stabilizovala. Pojišťovna AIG dostala v roce 2008 od americké vlády mamutí úvěr pětaosmdesát miliard dolarů, aby se předešlo jejímu kolapsu. Jenže MP Materials jsou zcela jiný případ – firma je zlaté vejce, na které chce americká vláda sednout s předstihem, ne ho zachraňovat.
Pentagon a technologičtí i finanční giganti tím dávají jasně najevo, že vzácné zeminy mají sehrát klíčovou roli nejen v technologickém rozvoji, ale také v mezinárodní bezpečnosti. Pod názvy jako skandium, dysprozium, erbium či lanthan se vám možná nic konkrétního nevybaví, ale vězte, že jsou nezbytné ke stavbě jaderných reaktorů, výrobě obrazovek, optických vláken, leteckých motorů či všemožných součástek pro kosmonautiku. Bez vzácných zemin se neobejde iPhone, elektromobily či nejmodernější stíhačky F-35.
Jenže jak už naznačuje sám název, nejsou vzácné zeminy na libovolném místě, kde zapíchnete prst do mapy. A konkrétně v jejich případě je světovým hegemonem Čína. Například evropští výrobci jsou na dovozu vzácných zemin z Číny závislí zcela, ze sta procent.
Celkově vyprodukuje říše středu přes šedesát procent všech vzácných zemin na planetě. Podle Mezinárodní agentury pro energii je její dominance ještě větší v jejich zpracování, konkrétně dvaadevadesát procent.
Podobně dominantní postavení drží Číňané také v případě hořčíku, používaného v kosmonautice či automobilovém průmyslu, v těžbě lanthanoidů, využívaných na výrobu katalyzátorů či leteckých motorů a magnetů, ale také třeba u gallia, nezbytného pro polovodiče, LED diody a solární panely. Při současných celních válkách, kdy Čína používá své nerostné suroviny jako své trumfy, jsou ale dodavatelské řetězce vzácných zemin v akutním ohrožení.
Ostatně i kvůli prvkům jako berylium, skandium či gallium, jejichž naleziště se nacházejí v Grónsku, projevil o tento ostrov zájem Donald Trump.
Pomalá Evropa
Evropská unie zůstává v globální hře o klíčové suroviny víceméně pozadu. Brusel určil čtyřiatřicet kritických surovin, polovinu z nich označuje za strategické. Kromě výše uvedených prvků jde také o další kovy – bizmut, vanad, germanium, baryt či přírodní grafit. U všech se evropská závislost na Číně pohybuje do čtyřiceti do pětašedesáti procent.
Loni vstoupil v platnost Evropský akt o kritických surovinách, jehož cílem má být diverzifikovat dodavatelské řetězce a závislost starého kontinentu na dodávkách ze zemí jako Čína omezit. Do roku 2030 tak má deset procent roční spotřeby v EU pocházet z vlastní těžby, čtyřicet procent by mělo být ze zpracování dovezených surovin a pětadvacet procent má obstarat recyklace.
Vzhledem k současnému stavu jde o ambiciózní plán, především v případě vzácných zemin. V Evropě jsou sice některá významná naleziště, především ve Skandinávii, jenže to má jeden závažný háček – ani na jednom se zatím nic netěží.
Největší ložisko vzácných zemin objevili výzkumníci ze společnosti LKAB v roce 2023 ve švédské Kiruně. Dobrá zpráva a naděje na rychlou nápravu situace? Ne tak rychle. Vlastně spíše hodně pomalu.
„Pokud se podíváme na to, jak v našem odvětví fungují jiné povolovací procesy, bude trvat nejméně deset až patnáct let, než budeme moci skutečně začít těžit a dodávat suroviny na trh. A to mluvíme o Kiruně, kde naše společnost těží rudu již více než 130 let,“ řekl CEO LKAB Jan Moström.
The post A co Evropa, bude mít kde brát? V boji o vzácné zeminy zůstává pozadu appeared first on Forbes.
