Achillova pata dnešního světa. Podmořské kabely lidé potřebují, chránit je ale neumí

Forbes Před 3 hodinami

Současná civilizace na nich závisí, zabránit jejich poškození přitom takřka nejde. Lidí i lodí, kteří podmořské kabely umí v tvrdých podmínkách opravit, je minimum, a i proto tato infrastruktura láká k útokům. Prokázat cílenou sabotáž je u nich navíc skoro nemožné. Blíží se ale i jiný, mnohem větší problém.

Až 99 procent – tolik digitální komunikace světa závisí na podmořských kabelech, které se schovávají na dnech oceánů a moří. Jenže když se na některém z více než 1,7 milionu kilometrů těchto kabelů něco stane, dopadne to jako v září na Blízkém východě.

Po jejich přerušení v Rudém moři si tehdy na pomalý internet stěžovali obyvatelé Spojených arabských emirátů i Saúdské Arábie a situace zasáhla také americkou společnost Microsoft a její cloudovou platformu Azure. Co však za porušením dvou kabelů stálo?

Oficiálně se to stále neví, pravděpodobným viníkem je však komerční lodní činnost. Kromě záměrných sabotáží se totiž často stává, že tuto kritickou infrastrukturu poškodí třeba i rybáři.

Ročně dojde na světě podle Mezinárodního výboru pro ochranu kabelů ke zhruba 150 až 200 poškozením, z nichž pouze čtvrtinu způsobí přírodní katastrofy a technická selhání.

Většinu z nezáměrných poškození si pak vyžádají omylem spuštěné kotvy, na což se mnohdy odvolávají i ti, kteří jsou podezříváni z poškození kabelů záměrného. Z takového jednání vinilo například Finsko loď, která loni vyplula z Ruska a 25. prosince 2024 poničila podmořský kabel nedaleko evropských břehů.

Jenže prokázat vinu a potrestat posádku lodi je prakticky nemožné – minulý týden finský okresní soud zamítl žalobu proti kapitánovi a dvěma důstojníkům ropného tankeru, protože je země nemá pravomoc stíhat.

Za podobný případ mohla dříve i čínská loď, její kapitán se ale musel letos dostavit k hongkongskému soudu – ten o jeho vině však zatím nerozhodl.

Podle oficiálních dat tak proběhne pouze kolem dvou prokazatelně záměrných útoků na kabely ročně, i když počet podezřelých případů stoupá. Téměř vůbec už nelze ověřit, zda za předpokládanými sabotážemi stojí přímo státy – jedny z posledních masových případů, u kterých to víme s jistotou, proběhly za druhé světové války.

Problémem totiž je, že když v oblasti s napjatou politickou situací dojde k přerušení kabelů, mnohdy těmi samými místy vedou nejvytíženější trasy lodní dopravy. Tak tomu je i mezi znepřátelenou Čínou a Tchaj-wanem, kde lodě spojené s komunistickou zemí způsobují kolem osmi přerušení ročně.

I tyto případy jsou podle Číny nešťastnými nehodami, Tchaj-wan nicméně letos jednoho ze zodpovědných kapitánů poslal na tři roky do vězení.

Pro fungování současné společnosti jsou totiž podmořské kabely nepostradatelné. Kromě internetového provozu přes ně jdou i vojenské přenosy a informace o finančních transakcích, jinými druhy zase proudí elektřina.

A přestože u „cloudových služeb“ by mohl název naznačovat, že se data skrývají pouze v oblacích, i ony potřebují podmořské kabely. Dráty široké jako zahradní hadice jsou navíc oproti satelitům schopné za vteřinu přenést více než tisíckrát větší množství dat a většinou jsou i spolehlivější.

Neobsluhují přitom pouze hustě osídlené oblasti – kabely s civilizací spojují třeba obyvatele ruské Kamčatky, kteří o tuto možnost minulý měsíc na pět dní přišli. Zatímco úřady pracovaly na „naléhavé modernizaci“ podmořských kabelů, tamní banky a obchody se musely spokojit s připojením přes satelit.

Když se pak něco pokazí neplánovaně, je k tomu potřeba zavolat nejen loď, která je takové opravy schopná, ale i specializované opraváře, kteří musejí být připraveni zasáhnout, i když zrovna mají volno. Například v celé Africe je permanentně zakotvená pouze jedna taková loď a její posádka na ní stráví okolo šesti měsíců každý rok.

Za své znalosti i ochotu strávit život na moři jsou ale pracovníci dobře odměněni – například společnost SubCom nabízí na pozici spojovače kabelů v přepočtu průměrně 120 tisíc korun měsíčně. Inženýr podmořských kabelů ve Spojených státech zase vydělává podle webu Economic Research Institute i přes 200 tisíc korun měsíčně.

Řešit opravy tak není levné a třeba zmíněné poškození kabelů u Finska bylo podle odhadů „nehodou“ za jeden a půl miliardy korun. Jen pokládání nových kabelů pak vyjde i na jeden milion korun za kilometr.

Jenže podmořských kabelů na světě leží téměř dva miliony kilometrů, je tedy vůbec možné je ochránit? Podle Mezinárodního výboru pro ochranu kabelů sice hlídky a pravidelné opravy pomáhají, důležité je se ale připravit na to, že k jejich narušení dojde.

Jako jedno z řešení proto výbor vnímá „odolný návrh sítě zahrnující geograficky rozmanité trasy a kabelové přívody, které minimalizují přerušení služeb“. Pouze s tím se ale členské země Evropské unie nespokojují a podezřelé lodě monitorují například podmořskými roboty.

Po několika případech poškození se letos rozhodly investovat dalších téměř pětadvacet miliard korun do posílení dohledu nad podmořskými kabely a vytvoření flotily plavidel pro nouzové opravy. Ty jsou nutně potřeba, protože zhruba šedesát plavidel, která na světě s kabely pracovat umí, je dlouhodobě málo.

Na to upozornila letos v létě i organizace Bulletin of the Atomic Scientists, podle které se má do roku 2040 počet podmořských kabelů navýšit o 48 procent. „V tom stejném období však dosáhne konce své životnosti téměř polovina lodí pro pokládání a opravy kabelů,“ varuje organizace.

Pokud svět nechce o kabely umožněný luxus přijít, bude muset podle nedávného zjištění společností zaměřených na podmořské kabely SubOptic a TeleGeography sehnat nejméně patnáct náhradních lodí a pět nových za celkem 63 miliard korun. V opačném případě už nebudou sabotáže významným problémem, protože nebude co sabotovat.

The post Achillova pata dnešního světa. Podmořské kabely lidé potřebují, chránit je ale neumí appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek