Na snímcích tento sen vypadá jako jakýsi průnik Svatého Mořice a kulis pro pokračování filmové série Avatar. Sen, který měl v podání Saúdské Arábie znovu posouvat hranice nemožného, se ale začíná bortit. Zimní megaakce v Perském zálivu čelí dosud největším potížím.
Vezměte hory vysoké 2600 metrů. Přidejte moře vzdálené dvě stě kilometrů. Propojte obojí tak, aby šlo z odsolených vod, které sem dovede gigantický potrubní systém, vyrábět umělý sníh – a voilà, nastane zázrak.
Leda že by nenastal. Výše popsaná idea, z níž se rozpočtově, inženýrsky i vizionářsky tají dech, totiž náleží do plánů horského střediska Trojena v Saúdské Arábii. Místa, kde se v roce 2029 mají odehrávat Asijské zimní hry, tedy zimní olympiáda pro multimiliardový kontinent. Další sportovní megaakce v říši Saúdú a předkrm pro tu největší z nich, fotbalové mistrovství světa v roce 2034.
Jenže tyhle plány jsou nyní v ohrožení. Podle prestižního listu Financial Times v natolik velkém, že se zástupci Saúdské Arábie pro jistotu v zákulisí pustili do rozhovorů s Čínou a Jižní Koreou o případném předání agendy.
Oficiální reakcí bylo komuniké o tom, že „vše jde podle plánu“, nicméně saúdské potíže podle svých zdrojů potvrzuje i agentura Bloomberg.
„Snaží se udělat něco, co ještě nikdy nikdo nedokázal. Jsou odhodláni udělat to správně, ale takový projekt by byl opravdovou výzvou úplně pro každého,“ citují Financial Times svůj anonymní zdroj.
V překladu to podle textu znamená, že vše jde mnohem pomaleji, než se čekalo – a také s mnohem většími účty, než jak bylo v plánu.
A to ani v nich rozhodně nešlo o žádné troškaření. Trojena je součástí megaprojektu Neom, města budoucnosti táhnoucího se přes pouštní království, s visačkou těžko uchopitelných pět set miliard dolarů, jehož výstavba se však v poslední době podle zákulisních zdrojů také potýká se závažnými problémy.
Saúdská Arábie není plackou z písku, více než dvoutisícové vrcholky proto v jejích vládcích vzbudily divoké ambice.
Foto se souhlasem newmurabba.com
„Stavějí město budoucnosti Neom, umělé ostrovy, kilometrový dům, spoustu hotelů a resortů. Chtějí mít zimní olympiádu v horách s umělým zasněžováním, což by pak výhledově sloužilo pro dovolenou v jejich létě, kdy je nahoře u Jordánska chladněji – a zároveň projekt Red Sea na jihu, ten má zase sloužit na dovolenou v zimě,“ vysvětloval pro Forbes Vojtěch Voláček, obchodní ředitel miliardové české rodinné firmy Conteg, který v Saúdské Arábii dělá byznys přes dvacet let.
„Saúdští Arabové už mají velký mezinárodní turismus díky poutníkům do Mekky, ale vědí, že pokud chtějí transformovat ekonomiku směrem od závislosti čistě na ropě, potřebují i ten lokální a mezinárodní, který se netýká jen náboženství,“ dodal Voláček.
Trojena ale podle aktuálních zpráv naráží na limity. V případě takto infrastrukturně přelomových projektů na hranici (ne)možného totiž nemusejí stačit „jen“ peníze.
Na to, aby vzniklo v rámci areálu díky vodě z moře umělé jezero, odkud by se pak bral sníh, přitom italská společnost Webuild loni podepsala smlouvu za téměř pět miliard dolarů.
Voda by byla potřeba nejen pro lyžování, ale třeba i pro zavlažování golfového hřiště, které má Trojena také nabídnout, samozřejmě s hyperluxusními hotely. Momentálně vodu – tu nutnou pro stavbu i tu pitnou – dovážejí náklaďáky.
Podle Financial Times mělo být jezero plné už v srpnu, ve skutečnosti se však s jeho stavbou má teprve pořádně začít. Proto prosakují pochybnosti o tom, zda je reálné vše stihnout do roku 2029. Bloomberg navíc tvrdí, že fondy plánované pro celý projekt Neom povážlivě vysychají, což může souviset s globálně klesajícími cenami ropy.
Foto U.S. Department of State / Wikimedia Commons (Public Domain)
Zároveň zdroj Financial Times v podobě jednoho z bývalých zaměstnanců tvrdí, že Trojena je „dobře řízená a organizovaná“, což se o ostatním součástech Neomu podle něj zdaleka tvrdit nedá.
Realistickým dodatkem je, že takřka všechny velké sportovní akce bývají dodělávány na poslední chvíli. Autor tohoto textu to na vlastní oči viděl na dvou olympiádách z kategorie sportswashingu, tedy očišťování si jména za pomoci sportu, což je dnes vyčítáno Saúdské Arábii a v minulosti tytéž námitky mířily například do Ruska či do Brazílie.
V ruském Soči v roce 2014 připomínaly novinářská vesnice i část ubytování pro sportovce v lepším případě staveniště. V Rio de Janeiru 2016 totéž platilo ještě několik desítek hodin před zahájením akce mimo jiné pro dopravu. A obě akce nakonec proběhly. Se špatným vyúčtováním, se silnou kritikou – ale proběhly.
Pro saúdského korunního prince a faktického vládce země Muhammada bin Salmána peníze nejsou to kruciální. Asijské zimní hry mají posloužit primárně jako důkaz schopnosti pouštního království přeměnit se z čistě ropného hráče v turistický magnet, který „umí“ moře i hory, potápění i lyžování.
„Oceňujeme odvážné ambice, které vytvoří novou zimní sportovní destinaci pro budoucnost Asie. Jsme potěšeni progresem organizátorů,“ stojí v oficiálním stanovisku Asijského olympijského výboru, který sídlí ve spřáteleném Kuvajtu. Solidaritu vyjádřila rovněž Čína, hostitelka letošních Asijských zimních her.
Další měsíce a roky ale ukážou, zda ambice saúdského prince tentokrát nebyly natolik megalomanské, že si s tím neporadí ani „petromiliardy“.
The post Bortí se saúdský sen ze sněhu a ledu? Zimní olympiáda v Zálivu je v ohrožení appeared first on Forbes.
