V českém kontextu je známý především jako otec secese a autor Slovanské epopeje. Pokud se ale na Alfonse Muchu podíváme optikou byznysu, uvidíme podnikatele s mimořádným citem pro shodu produktu s trhem, distribuci, škálování, fundraising i správu duševního vlastnictví. Jak se z moravského ilustrátora stal globální kulturní brand a proč jeho práce na aukcích dodnes létají do milionových výšin?
Je 24. července 2025, přesně 165 let od narození jednoho z nejznámějších světových malířů stylu art nouveau. Alfons Mucha byl ale také, řečeno dnešním jazykem, founder, který si úspěšnost svého produktu ověřil doslova přes noc. Pocházel z moravských Ivančic, jeho kariéra však nabyla jasných kontur v Paříži.
Vše se odehrálo koncem roku 1894. Tehdy v životě malíře, který dříve pečlivě vyměřoval, kolik skrojků chleba může sníst, aby vyšel s penězi, nastal zlom.
Namaloval plakát pro herečku Sarah Bernhardt k inscenaci Gismondy, když zaskakoval za nemocného kolegu. A právě tato událost by se dala vepsat do učebnice jako klasický příklad product-market fitu.
Koncem devatenáctého století Paříž hladověla po novém vizuálním jazyku. Bernhardt pochopila, že je jím právě Muchovo art nouveau, jež zrovna drží v rukou. A rovnou nabídla malíři šestiletý exkluzivní kontrakt. Když si to znovu přeložíme do byznys jazyka dnešní doby, v tu chvíli Mucha získává stabilní cash flow, vektor distribuce k elitnímu publiku a především validaci od nejsilnější influencerky své doby.
Další zásadní milník jeho tvorby se týká technologií. Mucha strategicky volí barevné litografie a spolupráci s tiskárnou A. P. Champenois, která mu umožnila škálovat kvalitu i kvantitu.
Plakáty, dekorativní panó, kalendáře, reklamní listy. Muchův vizuální kód se stává masovým produktem, a nikoli jen raritou pro několik salonů. Mucha fungoval jako stratég, který dokázal přetavit jasně rozpoznatelný vizuální kód do prodejního výkonu napříč kategoriemi a trhy. Jeden z prvních průkopníků reklamy, jakou známe a vídáme dodnes.
V roce 1896 navrhl pro sušenky Biscuits Lefèvre‑Utile plakát se Sarah Bernhardt (jak jinak), na němž herečka ručně „garantuje“ kvalitu produktu. Značka si půjčuje krásu dlouhovlasé múzy i reputační kapitál největší hvězdy francouzské scény.
Zakázky na reklamní plakáty se rozjíždějí ve velkém. A z marketingového hlediska jsou dokonalé. Jednotný obrazový jazyk, stejné kompozice, stejná emoční archetypální postava. A přesto brilantní schopnost adaptace na odlišný produkt, cenu a cílovou skupinu.
Ikonické JOB Cigarette Papers jsou ukázkou, jak kombinovat dekorativní estetiku a tvrdý branding. U piva Bières de la Meuse Mucha zapojuje do obrazu symboly surovin máku, obilí, chmelu a spojuje tak brand s představou pravosti a původu. Pro šampaňské Moët & Chandon tvoří verze Dry Imperial a White Star a odlišuje charakter produktu na vizuální úrovni – jiný typ ženy, jiné gesto luxusu, rozdílná nálada světel.
Takto bychom mohli pokračovat dále přes reklamní plakáty na čokoládu, instantní polévku či bylinné likéry. Abychom však ještě jednou ilustrovali jeho narůstající váhu na trhu, dovolte jeden příklad.
V roce 1897 Mucha navrhuje plakát pro Cycles Perfecta, o rok později pro Waverley Cycles, tedy dva tehdejší cyklistické rivaly. Mucha byl tou dobou natolik silnou značkou, že si jej mohly dovolit obě firmy. Každému plakátu přitom mistrně dodal jiný tón. Perfecta dostala téměř barokní dekorativnost, Waverley robustnější alegorii s horizontálním formátem a symboly pevnosti.
Foro Wikimedia Commons, Alfons Mucha, volné dílo
Mucha totiž přesně pochopil, že reklama stojí na třech opěrných pilířích. Staví na silné identitě, jež se dá replikovat, na distribuci, která umí škálovat kvalitu, a na narativu, jenž dovede produkt povýšit na životní volbu.
S rostoucí poptávkou vytvořil svou rozpoznatelnou uměleckou DNA. Ženské figury s proudícími vlasy, ornamentální arabesky, pastelové palety, typografické experimenty. A díky této konzistenci plynule vstupuje i do dalších kategorií. Od šperků a obalového designu po písma a knihy.
Jeden kód, mnoho nosičů, maximální síla brandu. To, co dnešní firmy dělají prostřednictvím propracovaných reklamních kampaní a licencí, Alfons Mucha dělal intuitivně.
Na vrcholu komerční kariéry však opouští Paříž, aby vybudoval své vrcholné dílo. Slovanská epopej je monumentálním, časově i finančně náročným projektem. A přesto, nebo právě proto, pro něj získává kapitál. Americký filantrop Charles R. Crane projekt financuje s vědomím, že návratnost bude reputační, ideová a kulturní, nikoli okamžitě finanční.
foto Wiki Commons, autor neznámý, volné dílo
Po letech strávených ve francouzské metropoli se Mucha vrátil do Prahy. Pro fajnšmekry snad ještě jeden detail. Mucha je jeden z prvních malířů, který si své modely začíná fotit a maluje je potom podle fotografie. Při srovnání originálu a obrazu je však znát, že malířův štětec je lichotivý a blahosklonný.
V Praze však 14. července 1939, krátce po začátku okupace a po výslechu gestapem, Alfons Mucha podlehl zápalu plic. Během svého života se z komerčně úspěšného „plakátisty“ stačil stát národním malířem a globální legendou, jehož jméno přežilo autora i investora.
Jeho rodina později vybudovala robustní správu duševního vlastnictví prostřednictvím Mucha Foundation, která pečuje o licencování, kurátorskou integritu, putovní výstavy i merchandising.
Pojďme se na to podívat v číslech. Nadace zorganizovala po světě přes devadesát výstav, ročně přitahují zhruba půl milionu návštěvníků. Když v roce 2023 pařížský Grand Palais Immersif připravil imerzivní show Eternal Mucha, přišlo přes sto tisíc lidí, průměrně zhruba 850 denně.
Aukční výsledky ukazují, že Muchovo dílo má na mezinárodní scéně pevné postavení s předvídatelným a dobře rozděleným sběratelským trhem. Jeho dosud nejdráže prodaným dílem je přípravná studie k obrazu z cyklu Slovanská epopej „Zrušení nevolnictví na Rusi“, jež byla v roce 2006 vydražena v aukční síni Christie’s v New Yorku za 1,472 milionu dolarů (téměř 31 milionů korun).
Na českém trhu je zase často zmiňovaná studie „Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě“, která se vyšplhala na 4,8 milionu korun. A že nejde o ojedinělé události, dokládají i další případy. „Dívka malující lidový motiv“ se v roce 2020 prodala za 7,5 milionu korun, na americkém trhu s plakáty se „Princezna Hyacinta“ v roce 2022 dostala na více než 1,5 milionu korun.
Umělecká dráha Alfonse Muchy může sloužit jako případová studie, jak řídit produkt, distribuci, škálování, a hlavně jak z estetického stylu udělat dlouhodobě monetizovatelný globální brand. Jeho díla na aukcích dosahují milionových částek, výstavy generují nekonečné množství návštěvníků a jeho jméno se drží v mezinárodních žebříčcích trhu s uměním.
The post Byznysmen Alfons Mucha. Jak moravský malíř uchvátil svět a získal slávu a peníze appeared first on Forbes.
