Světoznámý ansámbl Cirque du Soleil přivezl do Prahy deset let starou show Kurios: Kabinet kuriozit. Kanadský cirkus tak Česko poprvé zařadil coby zastávku svého nekonečného turné. Dosud se v tuzemsku objevila pouze jejich odnož zaměřující se na halová vystoupení. Vydejte se s námi do zákulisí obletovaného kolektivu umělců.
Ohromné bílé šapitó se pne vysoko k obloze. Zatímco jen pár desítek metrů opodál cirkusáci z dvaadvacátého ročníku Letní Letné již rozkládají dočasné novocirkusové stanové městečko, Cirque du Soleil vlastní stan v Česku vztyčil vůbec poprvé.
Cirkusový soubor s více než čtyřicetiletou tradicí, pověstný překračováním hranic – představivosti, lidského těla či techniky – zakotvil příznačně na místě, kde kdysi vypukla sametová revoluce. Zkrátka tam, kde nelze nevěřit na zázraky.
Postavit cirquedusoleilovské městečko, jež pojme dva a půl tisíce diváků, trvá zhruba týden. Veškeré vybavení (včetně výpravy) do Prahy přivezlo osmdesát devět kamionů. Samotné stavbě šapitó v případě Letné navíc předcházela úprava terénu. Asfaltovat se začalo už na začátku srpna.
Montáž pak začala vztyčením čtyř pětadvacetimetrových stožárů. Následovalo vypnutí plachty připevněné ke kopuli, s ním pomohly motory. V nejkritičtější den je však na stavbu potřeba celá stovka lidí; většina najatá z Česka. Ti musejí společně ručně zvednout poslední část šapitó do výšky devatenácti metrů.
Foto Václav Hodina
„Je to poslední vypnutí sil, poslední krok. Mám husí kůži. Je to pro nás ten nejvýjimečnější okamžik,“ popsal pro Forbes Life v den stavby její šéf David Constantineau. Každý na místě – technici, provozní tým, ostraha, všechna oddělení – se spojí a společně to dokončíme,“ doplňuje.
„Původně jsme sem měli přijet už v roce 2019 se show Totem, ale nakonec k tomu kvůli pandemii nedošlo,“ podotýká Constantineau. V montrealském souboru působí již od roku 2013. Stavění šapitó zažil nastokrát a za tu dobu narazil na nejrůznější příkoří.
Špatné počasí ho však nezastaví, staví se v dešti i sněhu. Jediné, co stavbu již několikrát překazilo, byl silný vítr přesahující rychlost padesát až šedesát kilometrů za hodinu.
„Můžeme plánovat, jak chceme, ale vždycky pár kamionů dorazí později, než měly. A my se musíme okamžitě přizpůsobit – datum premiéry je pevně dané,“ zmiňuje šéf stavby výzvy, jimž s celým týmem opakovaně čelí.
Nutno podotknout, že ono krédo „děj se, co děj“ je s novocirkusovou produkcí nejslavnějšího souboru světa úzce propojeno a od té tuzemské ji to v ledasčem odlišuje. Zatímco český nový cirkus má stále blízko především k alternativnímu divadlu, tanci či pouličnímu umění, ten ciruqedusoleilovský představuje – řečeno s nadsázkou – jakýsi cirkusácký McDonald’s.
Foto Cirque du Soleil
Foto Cirque du Soleil
Foto Cirque du Soleil
Jinými slovy: vyjma jedinečného kulturního zážitku, jenž produkce Slunečního cirkusu jednoznačně přináší, na vás čeká také popcorn, obrandované toalety i fotostěna nebo též merch vytvořený speciálně pro danou inscenaci. Na zakoupení triček, mikin, ponožek či výpravných knih máte vyjma času před představením a po něm také pětadvacetiminutovou přestávku.
Lístek na Cirque du Soleil je zárukou koupě „švýcarských hodinek“. Každý výstup na scéně je perfektně načasovaný, osvětlovači připevnění v otočných židlích na ocelové konstrukci vysoko nad stagí i ti usazení v tradičnější osvětlovačské kabině mají jeviště plně pod kontrolou.
A se zvukem se to má zrovna tak. Je všeprostupující, řečeno filmově „3D“, obsáhne celý stan. A právě ke kinu má, s krabicí popcornu v ruce, cirquedusoleilovská show snad tu a tam i blíže než k divadlu. S chybou – onou základní divadelní jednotkou – se tu tak nějak nepočítá, nebere se do hry.
A ona dokonalost cirkusové artistky je nepochybně výsostnou devizou kanadské produkce. Tradiční zábavné cirkusácké disciplíny jako žonglérství, závěsná či pozemní akrobacie se při jejich dokonalém ovládnutí stávají spíše olympijským vrcholovým sportem než divadelnickým počínáním.
Za vytříbenou techniku vděčí členové Cirque du Soleil cirkusovému vzdělání, jež v Česku absentuje. A například montrealskou École nationale de cirque v okrajové části města Saint-Michel v severním cípu metropole dělí od sídla Cirque du Soleil jen pár domů.
„Studovala jsem na École nationale de cirque, se Cirque du Soleil jsem byla stále v kontaktu už na škole,“ líčí své začátky Francouzka Anne Weissbecker, závěsná akrobatka, jež je jednou ze šestnácti účinkujících, kteří jsou v Kurios od samého začátku.
A právě v montrealském přístavu Vieux-Port si každé představení, s nímž Cirque du Soleil vyráží na turné, odbude premiéru; v pruhovaném šapitó na břehu řeky Svatého Vavřince. V případě Kurios jde o stodvacetičlenný soubor, padesát účinkujících a zbytek je paletou nejrůznějších profesí od garderobiérů přes inscipienty a inscipientky po instalatéry, mechaniky či elektrikáře.
A jak bývá u quebeckého souboru, jenž přes všechen věhlas původně vyšel z pouličního divadla založeného Guyem Lalibertém, zvykem, i deset let stará podívaná Kurios je dechberoucí – plná prazvláštních výjevů a pozoruhodností.
Foto Cirque du Soleil
Foto Cirque du Soleil
Foto Cirque du Soleil
Neopomenutelné jsou zde samozřejmě velkolepé kostýmy. Ty se společně s botami a parukami šijí ručně a na míru v montrealském sídle ansámblu. Jen pro představu: jednu paruku pro jednoho artistu či artistku trvá vyrobit minimálně tři dny.
Ta je zhotovena též na míru – přímo na sádrovém odlitku hlavy daného účinkujícího. Vše zkrátka musí perfektně sedět a vyhovovat požadavkům vrcholné akrobacie. Nic umělcům nesmí bránit v pohybu. Nadto kostýmů i paruk vystřídají artisté během jediné show hned několik. I proto si s sebou soubor vozí několik praček.
„V každé zemi, kam přijedeme, se vždy musím zorientovat na tamním trhu, protože součástí mojí práce je i zásobování související s kostýmy a líčením. To je na mé práci těžké, v některých zemích totiž některé věci vůbec neseženete,“ popisuje Federico Brú, jenž působí coby asistent vedoucí kostymérny a maskér.
Nedílnou součástí kostýmu je také make-up. Ten si umělci vytvářejí sami. K ruce přitom mají obrazové tutoriály, jež je krok za krokem provedou líčením. Vyhotovené jsou v mateřském jazyce daného účinkujícího; součástí Kurios jsou totiž na tři desítky různých národností.
„Dřív mi make-up zabral dvě hodiny, dnes už ho zvládám za čtyřicet minut,“ usmívá se Tamara Dikyová. Slovenka, absolventka Muzikálového herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění vystupující se Cirque du Soleil od roku 2022. V případě Kurios je jedinou zpěvačkou na stagi. Ve výrazném swingovém aranžmá ji doprovází swingové těleso.
Do souboru se Dikyová dostala před pár lety přes vypsaný konkurz. Kurios je druhou inscenací, v níž mladá pěvkyně účinkuje. „Já mám ten styl života ráda, žít v kufru a jet z místa na místo je mi blízké. Jsme taková velká rodina,“ směje se Dikyová.
A na rodinném charakteru – což je vzhledem tomu, že soubor zaměstnává čtyři tisíce lidí, poměrně paradoxní – se umělci i další členové ansámblu nezávisle na sobě shodují.
„Pracujete spolu každý den. Jíte spolu. Bydlíte ve stejném hotelu, a tak se z nás na turné opravdu stává rodina, protože od té své jsme všichni daleko,“ konstatuje David Constantineau.
Příspěvek sdílený KURIOS by Cirque du Soleil (@kurios_cirquedusoleil)
Obdobně to vidí také umělecký ředitel Michael Smith. V Cirque du Soleil za poslední dvě dekády vystřídal řadu inscenací i pozic, ona artdirectorská mu však k srdci přirostla nejvíce. Zábava, již Cirque du Soleil přináší, je podle něj univerzální, pochopitelná v každé kultuře.
Ovšem až na jeden aspekt – klauniádu. „To, co je nepřenositelné, je humor. Ten má každá kultura svůj. Na premiéře tu budu sedět a dělat si poznámky. Pak budeme ladit načasování, protože to je v humoru alfou a omegou,“ podotýká umělecký ředitel souboru.
Cirque du Soleil přivezl do Prahy v tuzemsku nevídanou show. A její návštěva rozhodně stojí za to. Ale pospěšte si, čas máte do půlky října, než cirkus zase, jak je mu od pradávna vlastní, vyrazí o dům dál.
The post Cirque du Soleil konečně v Praze. Pohled za oponu proslulého cirkusu appeared first on Forbes.
