Centrální bankéři se jen tak někomu nezavděčí. Pokud nechají úrokové sazby na vyšší úrovni, lidi brblají kvůli drahým hypotečním úvěrům a firmy křičí kvůli tomu, že se jim prodražují půjčky. Pokud je ČNB stlačí příliš nízko, vzniká ideální podhoubí pro růst inflace.
A i když jsme národem houbařů, tu dvojcifernou už po zkušenostech z pandemie sklízet většina z nás nechce. Najít ten správný balanc je tedy pro guvernéra a jeho tým někdy kumšt. A zvyknout se dá ostatně skoro na všechno.
Ambice brát ohledy na realitní trh už jsme tu viděli. Pod bývalým guvernérem Rusnokem přijala Česká národní banka řadu opatření, která měla cíleně ochladit přehřívající se trh s bydlením – zejména zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték (prostřednictvím limitů LTV, DTI a DSTI). Rusnok opakovaně upozorňoval na to, že ceny nemovitostí jsou v mnoha regionech přestřelené.
Řešit přehřátý realitní trh a ceny hypoték ale pochopitelně nejsou priorita, kvůli níž by centrální bankéři měli ponocovat a kreslit grafy do svítání. Jak praví zákon, hlavním úkolem ČNB je držet inflaci na uzdě, tedy starat se o cenovou stabilitu. Až když tím neohrozí svůj hlavní úkol, až potom může podpořit ekonomický růst a přispět k vysoké úrovni zaměstnanosti.
ČNB definuje cenovou stabilitu jako inflaci ideálně pod dvěma procenty. Pokouší se o to především skrze měnovou politiku, tedy především úrokové sazby. Jakmile ale do hry vstoupí vnější faktory jako globální ceny energií, válečné konflikty nebo sucho, i ten nejlépe připravený „domácí“ plán může začít dostávat trhliny.
Guvernér Aleš Michl o tom přesto před pár dny mluvil sebevědomě. „Budeme velice přísní,“ vzkázal veřejnosti a zároveň připojil větu, která vzbudila pozornost: „Spolehněte se na to, že teď bude nízká inflace.“
Dodal také, že úkolem ČNB není zajišťovat levné hypotéky. „Mým cílem je nízká inflace. Úrokové sazby musí být proto o něco vyšší, než jsme zvyklí.“
Zatímco ČNB na jedné straně sazby od začátku roku postupně snižovala, rétorika zůstává poměrně ostrá. Centrální banka tak působí dojmem, že by vlastně nejraději nesnižovala vůbec.
Investiční specialista Wood & Company Jakub Marcolla říká, že první půlka roku patřila poklesu sazeb, protože inflace prudce klesla. „Jenže v posledních měsících se situace změnila. Začaly znovu růst ceny nemovitostí, výrazně rostou mzdy a zemědělské ceny přinášejí novou vlnu nákladových tlaků,“ dodává.
Sám Michl se profiluje jako jestřáb už od svého nástupu do hnízda v roce 2022. Jestřáb v měnové politice znamená, že boj s inflací je nadřazený všemu ostatnímu, včetně růstu ekonomiky.
To potvrzuje i hlavní analytik Citfin Miroslav Novák. „Slova guvernéra Michla o přísnosti měnové politiky podle mě nijak překvapivá nejsou. V souhrnu se jak guvernér, tak celá bankovní rada snaží připravit podniky i domácnosti na to, že nový úrokový normál bude pro nejbližší roky výše než před rokem 2020.“
Jenže právě tady se začínají ozývat otázky a řada kritiků si nebere servítky. Pokud se inflace skutečně dostala ke dvouprocentnímu cíli, proč se ČNB nezachová jako holubice, a dusí místo toho ekonomiku? Nezasloužilo by si české hospodářství právě teď nakopnout?
Na to má Marcolla jasnou odpověď. „Pokud by ČNB sazby dál snižovala, riskuje druhé kolo inflace, které by ji mohlo donutit sazby opět zvyšovat.“ Jinými slovy snížit příliš brzy může být stejně nebezpečné jako nesnížit vůbec. A právě proto ČNB zatím stojí s jednou nohou na brzdě a druhou na spojce.
Podobně to vidí i Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance. Podle něj poslední výroky guvernéra Michla i dalších členů rady naznačují, že ČNB nechce úrokové sazby stlačit pod pomyslnou neutrální úroveň. Tedy tak nízko, aby začaly aktivně podporovat poptávku a růst. „Je to primárně z toho důvodu, že vidí v ekonomice takzvaná nedohašená inflační ložiska,“ vysvětluje Bureš.
Inflace jako celek sice nevypadá dramaticky (aktuálně se drží kolem 2,4 procenta), ale to je z velké části zásluhou levnějších energií a pohonných hmot. „Inflace ve službách je ve skutečnosti relativně daleko od cíle, často mezi čtyřmi a sedmi procenty, zejména v těch segmentech, které jsou navázané na realitní trh.“
Kde přesně leží ona neutrální úroveň, není podle něj úplně jasné a ani uvnitř bankovní rady na to nepanuje jednotný názor. Nejčastěji se mluví o rozmezí tři až 3,5 procenta. „Záleží totiž na tom, do jakého koutu ekonomiky se díváte. Na realitním trhu už dnešní sazby bezesporu působí stimulačně, hypotéky rostou velmi svižně. Ale při pohledu na exportně orientovaný průmysl tomu tak rozhodně není.“
Celkově proto Bureš očekává už jen mírný pokles sazeb v tomto roce, maximálně o 25 bazických bodů na konečných 3,25 procenta. Jinými slovy, prostor k tomu, aby měnová politika ještě dodala v rámci možností impulz ekonomice, se zmenšuje.
Jenže i to má svá úskalí. Podle Nováka je oživení domácí ekonomiky zatím slabé, ale už se pomalu rozbíhá. „Problémy, které brání výraznějšímu růstu HDP, jsou navíc do značné míry strukturálního charakteru a zde snížení sazeb až tak nepomůže,“ říká. A dodává, že vyšší sazby zatím trápí jen minoritu firem. Hlavní brzdou je slabá poptávka a nedostatek pracovníků.
To ovšem neznamená, že by si česká ekonomika nezasloužila podporu. Jenže v praxi to není tak jednoduché. Spotřebitelská inflace sice opticky zpomalila, ale ve službách se drží kolem pěti procent. A to je pro ČNB riziko.
Navíc těžko lze přehlížet, že centrální banka nemá plnou kontrolu nad tím, co inflaci podstatně ovlivňuje. „ČNB má vliv především na domácí poptávkové faktory jako jsou úrokové sazby, kurz koruny či úvěrová dynamika,“ připomíná Marcolla. „Nemá však plnou kontrolu nad vnějšími faktory, jako jsou ceny energií, geopolitika nebo klimatická a fiskální politika Unie.“
Michlova věta o tom, že se můžeme spolehnout na nízkou inflaci, je srozumitelné poselství směrem k veřejnosti. Jeho cílem zřejmě bylo podpořit důvěru v měnovou politiku a ukázat, že ČNB bere cenovou stabilitu vážně.
Zároveň je ale dobré mít na paměti, že i když dělá maximum pro udržení inflace pod kontrolou, některé vlivy zůstávají mimo její dosah. Spolehnout se tak můžeme leda na to, že se na nic nemůžeme spolehnout.
Podle Nováka je proto na místě opatrnost. „Co ČNB dělat může, je postupovat nyní se sazbami maximálně opatrně a počkat si na to, až se utlumí i inflace ve službách a na realitním trhu. A to teď dělá.“
V praxi to znamená, že hlavní sazba ČNB zůstane velmi pravděpodobně delší dobu výš, než byli Češi v minulých letech zvyklí. A s tím se budeme muset naučit žít.
Brát „levné hypotéky“ jako nárok je iluze. Zájemci o vlastní bydlení si portrét guvernéra asi na trička tisknout nebudou, ale zodpovědný přístup k inflaci je momentálně důležitější než zrychlený návrat k levným penězům. Jinak hrozí, že by ČNB mohla přiživit další inflační mejdan v době, kdy kocovina z toho minulého ještě úplně nepřešla.
The post ČNB není slevomat na hypotéky. Dokážeme si na vyšší úrokové sazby zvyknout? appeared first on Forbes.
