Je tomu jedenáct let, co se Václav Kroutil objevil v našem výběru mladých talentů Forbes 30 pod 30. Tehdy mu bylo pětadvacet let a Forbes zaujal tím, že na svém hobby postavil zdravý byznys, který se z malého e-shopu prodral do celé Evropy. Za vším byla obyčejná hračka.
Někdo jako kluk propadl skateboardu, další fotbalu nebo tenisu. Václav Kroutil si s kamarády zamiloval jojo a začal zkoušet a trénovat bezpočet triků, které se s touto jednoduchou hračkou dají provádět. Nakonec to dotáhl tak daleko, že se v roce 2010 stal mistrem Evropy.
Rok 2010 byl ale přelomový i z byznysového pohledu. Kroutil studoval na VŠE podnikání a jojo bylo na vzestupu. Se starším bratrem a dalšími pěti kamarády spustili blog o jojování, jehož návštěvnost rostla.
A s hladem po informacích, jak správně jojovat, přišel i hlad po tom hlavním: joju. „Tak jsme jako součást blogu spustili i malý e-shop,“ vzpomíná Kroutil. „Byl to punk,“ dodává vzápětí.
Výdejní místo totiž měli u sebe doma v domě v pražských Strašnicích, což bylo v pohodě do té doby, než se před brankou začaly tvořit fronty zákazníků, kteří si přišli vyzvednout objednané jojo. „Doma sice měli radost, že se nám daří, ale sousedé už to tak nevnímali, takže jsme se přestěhovali do maličkého obchůdku na Albertově,“ vypráví Kroutil.
Jojování v Česku, které je v něm vedle Spojených států, Japonska a Číny možná překvapivě velmocí, se blížilo k vrcholu.
Praha totiž v roce 2014 hostila mistrovství světa, které se vůbec poprvé konalo jinde než v USA. V tu dobu Kroutil s bratrem ročně prodávali přes dvanáct tisíc joj, což dělalo obrat přes deset milionů korun. Z koníčku se pro dva bratry stala práce na plný úvazek.
I přesto ale k podnikání přistupovali po svém. „Až překvapivě dlouho jsme to dělali tak, že jsme za něco nakoupili, za něco prodali, odevzdali jsme faktury mámě, která nám dělala účetnictví, a čekali jsme, co nám zůstane. Dobré bylo, že zůstávalo pořád víc, takže to fungovalo a nebylo potřeba nic měnit,“ podotýká Kroutil.
Zlom ale přišel brzy. Po pražském mistrovství světa se Kroutilům ozvala americká firma YoYoFactory, která joja vyrábí a prodává po celém světě. Její lidé tehdy nebyli spokojení s tím, jak funguje německý zástupce pro Evropu, a navrhli, jestli by jejich novým partnerem nemohli být dva mladí Češi.
Foto poskytl Václav Kroutil
„Viděli, že se nám daří, a bylo mezi námi i něco, co se dá nazvat jako kamarádský vztah. Kromě jiného mě aktivně podporovali v době, kdy jsem soutěžil. Měli v nás důvěru, takže se ani nesepisovala smlouva. Prostě se zeptali, jestli to chceme dělat, my řekli, že jasně, a bylo hotovo,“ vysvětluje Václav Kroutil.
Kroutilovi tak dostali kontakty na všechny obchody a e-shopy po Evropě i přímou cestu k výrobci v Číně. Pronajali si větší prostory, protože najednou místo stovek joj jich museli skladovat desetitisíce.
Museli pochopit zákonitosti námořní dopravy z Asie, systém proclívání a spoustu další administrativy, kterou do té doby neznali. „Najednou z nás začala být firma, která dělá byznys,“ směje se Kroutil.
Tím, že už Kroutilovi nemuseli nakupovat přes prostředníka, kterým se stali oni sami, mohli joja také nakupovat za řádově jiné ceny. Místo deseti eur za kus stačila eura dvě.
„Tím pádem nám obrovsky vyskočily marže a obrat nám začal strmě růst až někam k pětadvaceti milionům korun ročně, což je částka, kterou se nám dlouhodobě daří držet,“ říká s tím, že adekvátně rostl i zisk.
Nebýt velkoobchodní nohy, která dělá sedmdesát procent obratu, jejich e-shop Slusny.net už by ale nejspíš neexistoval. Zájem o jojování po roce 2015 v Česku prudce klesl a nebyl tak silný, aby uživil tři e-shopy, které se na jojo tehdy specializovaly.
„Jeden zavřel úplně a druhý se přeorientoval na jiné produkty. Jen my jsme zůstali. V tu dobu jsme lidem odesílali jeden až dva balíčky denně a do obchodu za den zabloudil jeden zákazník, aby si koupil provázek za třicet korun. Kdybychom neměli distribuci se super marží, byl by konec,“ přiznává Kroutil, který naopak přidal ještě na celou Evropu zaměřený e-shop YoYoFactory Europe.
Foto poskytl Václav Kroutil
Česká komunita fanoušků joja podle Kroutila představuje kolem dvou až tří stovek aktivních jojařů, kteří se účastní republikových soutěží. Kolem je pak navázaná skupina těch, kteří si vystačí bez bojů o ceny. Ta může být zhruba desetinásobná.
Teď by se ale mohla komunita příznivců joja zase o něco zvětšit, protože do Prahy se po jedenácti letech vrátilo mistrovství světa, jehož organizace české pořadatele vyjde na dva a půl milionu korun. Většinu nákladů uhradí sponzoři, typicky výrobci a prodejci této hračky.
Mistrovství se koná tento týden až do neděle v prostorách Cubex Centra na pražském Pankráci. Do metropole se na něj z víc než čtyřiceti zemí sjelo kolem tři stovky soutěžících. Kromě těch z už zmíněných zemí, kde je jojo oblíbené, dorazili i hráči například ze Sýrie, Norska nebo Indie.
Václav Kroutil už mezi favority, kteří se budou snažit oslnit porotu svými triky, nepatří, protože kdo chce být ve světové špičce, musí s jojem trénovat několik hodin denně. Se svojí partnerkou se ale zúčastní kategorie Artistic Performance, která na šampionátu není tou hlavní.
Že jojo pořád táhne, dokazuje skutečnost, že semifinálový a finálový den hlásí vyprodáno. Nejlepší jojaře světa je ale možné sledovat alespoň prostřednictvím livestreamu, který pořadatelé nabízejí na webu https://wyyc2025.com.
The post Díky joju se před lety dostal do Forbes výběru 30 pod 30. Hračka ho živí dodnes appeared first on Forbes.
