Byznysu s testy inteligence se daří i navzdory nezájmu naprosté většiny personalistů o výsledky uchazečů v těchto dotaznících. Jsou však pozice, které bez zjištění IQ získat nelze – a mezi nimi jsou i ty nejlépe placené.
Probírání toho, kdo má jaké IQ, se může zdát jako záležitost dekád minulých, přesto organizace nabízející inteligenční testy nezaznamenávají pokles zájmu o své produkty. Nejznámější z nich – Mensa – v Česku otestuje na osm tisíc lidí ročně.
„Zájem o testování je v posledních letech stabilní, za poslední tři roky se počet téměř nezměnil,“ říká první místopředsedkyně Mensy Česko Lucie Měchurová.
Zhruba polovinu z testovaných Mensou přitom tvoří děti ve věku pět až třináct let, pro něž vstupní test stojí 300 korun. Tolik platí i studenti mezi čtrnácti a 26 lety. Částka testu pro dospělé je o 200 korun vyšší, přičemž individuální testování vyjde až na dva tisíce korun.
Každoroční nárůst počtu testů inteligence v Česku pak zaznamenává od roku 2018 společnost Performia. „Řekli bychom, že je pro firmy úroveň IQ jejich zaměstnanců důležitá, což dokazuje zvýšený zájem o náš test,“ míní Lucie Spáčilová, výkonná ředitelka společnosti Performia.
S tím ale dotazovaní personalisté spíše nesouhlasí. „Ve většině případů firmy výši IQ aktivně neřeší. Číslo – například ,mám 135 bodů‘ – není v praxi pro náboráře zásadní informací,“ říká Martin Jánský, generální ředitel HR společnosti Randstad a odborník na nábor ve Svazu personalistů.
Naopak je podle něj mnohem důležitější, jak uchazeč využívá své schopnosti při řešení konkrétních úkolů, v týmové spolupráci nebo při učení se novým věcem. „Vysoké IQ tedy může být výhodou, ale jen tehdy, když se promítá do reálného výkonu, adaptability a komunikace,“ vysvětluje Jánský.
Nevýhodou testů IQ je podle Petra Doudy ze společnosti Randstad také jejich časová náročnost, cena, ale také požadavek na kvalifikovaného psychologa pro jejich vyhodnocení. Zejména u řadových pozic proto součástí přijímacího procesu nebývají.
Life of Riley / Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)
Tak jako Jánský, i on poukazuje na neschopnost IQ testů odhalit praktické zkušenosti, odborné dovednosti na danou pozici, a především takzvané měkké dovednosti, jako je komunikační schopnost či týmová práce.
„Firmy proto často kombinují různé metody během výběrového řízení. Běžně se setkáte s posouzením životopisu, pohovorem, praktickým úkolem a například osobnostním testem. IQ testy jsou spíše výjimkou,“ vysvětluje Douda.
Podle Spáčilové firmy zajímá také emoční inteligence uchazečů, zaměření na dosahování výsledků nebo další vlastnosti, které ukazují přístup potenciálního zaměstnance k pracovním výzvám.
„Samotné IQ bez kontextu toho totiž mnoho neřekne – člověk může být velmi inteligentní, ale špatně spolupracovat, být neorganizovaný nebo emočně nevyrovnaný. A to už je pro výkon v týmu podstatné,“ doplňuje Jánský.
Přesto se podle Lenky Krámské, vedoucí oddělení klinické psychologie Nemocnice Na Homolce, může firmám zjištění IQ uchazečů hodit. Zatímco v mnoha zemích s dobře strukturovaným vzdělávacím systémem může být dosažené vzdělání jednoduchým ukazatelem intelektuálních schopností, v Česku se kvalita vzdělávacích institucí liší.
Manažeři, analytici i policisté
I proto existují pozice, při jejichž obsazování firmy rády do testování inteligence investují. „Setkat se s tím můžeme tam, kde je klíčová rychlost učení, komplexní myšlení, řešení nových, nestandardních problémů a práce s velkým množstvím informací,“ říká Douda.
Podle Jánského se proto IQ testy objevují v některých korporacích, zejména ve výběrových řízeních na náročné analytické nebo manažerské pozice. Web Performie dokonce jako práh pro vrcholové manažery udává 125 bodů a více, čehož dosahuje zhruba pět procent Čechů.
V analytických a manažerských pozicích je důležitá schopnost samostatně předkládat a řešit problémy, ale i zvládnout naskočit do „rozjetého vlaku“, zorientovat se v novém prostředí a být rychle pro firmu přínosem, což podle Spáčilové výše IQ dokáže odhalit.
Při zjišťování inteligence lidí, kteří budou mít zodpovědnost za směřování firmy, ale úplně klasické měření nestačí. „Využívají se spíše takzvané testy obecné schopnosti, například Watson-Glaser nebo Ravenovy matice,“ říká Jánský.
Zjištění IQ pak může pomoci i u profesí, jako je výzkum, strategické poradenství nebo data science, ani tam ale není zárukou úspěchu. Jen mít logické a analytické myšlení totiž nestačí, protože podle Jánského je i v těchto oborech důraz na týmovou práci, emoční inteligenci a schopnost spolupracovat.
Testováním inteligence ale procházejí i policisté, hasiči nebo vojáci v rámci psychotestů. „Vyhláška o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru nám ukládá zjistit, zda uchazeč je intelektově v pásmu průměru nebo vyšším,“ říká tiskový mluvčí policejního prezidia David Schön.
Policie tak hlavně měří, zda je uchazeč alespoň v širším populačním průměru. „Uvádět čísla je ale zavádějící, protože záleží na standardizovaných normách pro každý inteligenční test,“ dodává Schön.
Stejně je tomu i hasičů, kde podle jejich mluvčího Miroslava Řezáče musí uchazeči také prokázat průměrný nebo vyšší intelekt. „To je však široký pojem, který zahrnuje více než jen dosažení určitého čísla v IQ testu, byť je to důležité kritérium,“ říká Řezáč.
Na rozdíl od ostatních zmíněných složek ale podle mluvčí Jany Poštové nevyžadují test IQ u pražské zdravotnické záchranné služby ani do provozu, ani na zdravotnické operační středisko či do administrativních pozic.
U vojáků je tomu však jinak – každý zájemce o vstup do české armády musí absolvovat screeningové vyšetření klinickým psychologem. V případě, že pak uchazeč projeví známky sníženého intelektu nebo jiné duševní poruchy či poruchy chování, absolvuje ještě další vyšetření u odborníka z oboru psychiatrie.
„Tato vyšetření mohou mít dle individuálního stavu uchazeče různé formy. Výše intelektu je jedním, nikoli jediným parametrem pro stanovení zdravotní způsobilosti a tedy pro přijetí uchazeče do Armády České republiky,“ informuje Zdeňka Sobarňa Košvancová z ministerstva obrany.
Ze zahraničních firem je pak známá testem „kognitivních dovedností“ společnost Procter & Gamble, na kterou si za jeho zpracování neúspěšní uchazeči často stěžují na internetu.
Kdy testy zavést?
Dnes už ale inteligence mnohdy není vnímána jen jako jedno číslo, nýbrž jako kombinace specifických složek. „Jsou totiž pracovní pozice, které kladou větší nároky na verbální, jiné na zrakově-prostorové procesy, analytické, nebo naopak praktické schopnosti, či kreativní řešení problémů a invenční myšlení. A to můžeme díky testům inteligence spolehlivě zjistit,“ zmiňuje Krámská.
Pokud už se ale společnost rozhodne testy zavést, musí si být vědoma rozdílů v různých významech slova inteligence – tu totiž někteří používají jako synonymum ke slovu intelekt.
„Intelektem nicméně bývají označovány rozumové schopnosti ve smyslu mentálního aparátu jako schopnost operovat správně s obecnými a abstraktními pojmy podle logických zákonů, tvořit pravdivé soudy a usuzováním dojít k novým poznatkům a korigovat ty staré,“ vysvětluje Krámská.
Inteligence je pak považována za schopnost správně se orientovat v nové situaci a najít originální způsob řešení úkolů a problémů a schopnost učit se novým poznatkům. Zatímco tak u inteligence bývá zdůrazňován spíše faktor genetický, u intelektu jde především o výchovně-vzdělávací.
Testem k dobré budoucnosti
Proč si tedy tolik lidí nechává test udělat, pokud je tak omezený počet zaměstnání, kde se dá znalost výše IQ uplatnit? I když podle Měchurové někteří lidé, kteří na testy přijdou, jako důvod uvádějí, že test chtějí uplatnit při hledání zaměstnání, obecně je za tím zvědavost.
Někteří si chtějí sami potvrdit podezření na to, že by mohli být nadprůměrně inteligentní, jiné k tomu motivuje rodina, přátelé či kolegové v práci. U dětí je to potom motivace rodičů, aby zjistili, zda jejich dítě má potenciál a mohli by ho lépe směřovat.
Testovat se ale nechávají i starší děti, často na doporučení školy nebo naopak při snaze zjistit, proč se dítěti ve škole nelíbí.
„Prokázání vysokého IQ navíc přináší výhodu některým uchazečům o vysokou školu, jsou totiž fakulty, kde zájemce s absolvovaným testem a výsledkem v pásmu velmi vysokého nadprůměru, tedy IQ nad 130, přijímají bez zkoušek,“ říká Měchurová.
Když už si firmy drahé testy platí, obvykle je zajímá spíše osobnost pracovníků než jejich inteligence. „Testy, jako je MBTI, DISC, psychodiagnostika nebo podobné dotazníky, jsou v českém firemním prostředí mnohem běžnější než testy IQ,“ podotýká Douda.
Takové dotazování se zaměřuje na osobnostní rysy, preference a chování uchazeče. Klasikou je test Myers-Briggs Type Indicator, takzvaný MBTI, který člověka zařadí podle odpovědí do jednoho z šestnácti druhů osobností. „To však slouží k poznání týmových typů, komunikace a leadership stylu – ne jako ,filtr‘ při náboru,“ říká Jánský.
MBTI má podle Jánského i přes svoji popularitu omezenou výpovědní hodnotu. I proto firmy často volí novější nástroje jako SHL, Hogan nebo Gallup CliftonStrengths.
„Z pohledu HR tedy platí: pokud už firma testuje schopnosti, volí obvykle širší sadu nástrojů, ne jen IQ jako jediné číslo,“ shrnuje generální ředitel společnosti Randstad.
The post Chytrý byznys. IQ testy stále táhnou, dělají si je pětileté děti i nejvyšší manažeři appeared first on Forbes.
