„Český fotbal udělal velký krok k tomu, aby byl čistý,“ vysvětluje někdejší špičkový hráč a investor Ivo Ulich, proč stojí o prvoligový FC Hradec Králové. Podle čeho si vybírá investice muž, jehož aktuální majetek Forbes odhaduje na tři čtvrtě miliardy korun, vypráví ve velkém rozhovoru.
Do Dobrušky právě přijel z jednání s vedením města, po němž primátorka Pavlína Springerová oznámila, že prodej FC Hradec Králové skupině investorů ze společnosti Fotbal HK 1905 se blíží k dohodě.
Malé silné espresso si Ivo Ulich zatím dává do slávistického šálku. „Třeba jednou budu pít kafe z toho hradeckého,“ usmívá se muž, jehož aktuální portfolio tvoří rodinná továrna na výrobu luxusních dveřních klik a příslušenství M&T v Dobrušce, investiční byty a resort na Seychelách.
Kolem svítí nejen nerez vystavených klik, ale i nápis M&T Manufacture 1997, což je rok, kdy se naplno po skončení aktivní hráčské kariéry pustil do byznysu. V M&T je stále většinovým majitelem, firmu ale řídí společně s bratry.
Zatímco Petr se věnuje každodennímu chodu, Roman se vedle pozice designéra stará o vývoj nových produktů, obchod v Česku a částečně o marketing. Od roku 2022 se akcie společnosti obchodují na pražské burze a design pro ni navrhují i takové hvězdy, jako je designérka Barbora Škorpilová nebo architekt Stanislav Fiala.
„Levné energie byly pro Česko jako droga a mnohé firmy usnuly na vavřínech,“ je přesvědčen Ivo Ulich. I oni pocítili stagnaci českého stavebnictví.
Přesto právě dostavěli další skladovou halu a věří, že do tuzemského stavebnictví přijde po letech trápení znovu rozmach. Se stejnou jistotou říká, že investice do fotbalu může změnit celý region.
Foto Michael Tomeš, grafika Forbes Česko
Proč chcete znovu vstoupit do fotbalu?
Dává mi to smysl z pohledu očisty celého českého fotbalu. Je ale mnohem víc faktorů, které za tím stojí a proč mě to láká. Mám tu velkou výhodu, že jsem si v českém fotbale prožil devadesátá léta. Vím, jak fungují kluby v zahraničí, a po návratu jsem si všímal, jak málo výrazný ten posun v Česku je.
Je ale taky potřeba říct, že o tom, jak český fotbal proměnit, se mluví už delší dobu. Třeba díky iniciativě bývalých hráčů a dalších lidí v projektu F-evoluce. Na tom jsem se lehce podílel, a co bychom rádi vytvořili v Hradci Králové, na to teď navazuje. Chceme klub zhodnotit – jak městu, tak celému regionu i sobě.
A co byste konkrétně pro Hradec dělal?
Nebyl bych ve výkonné funkci klubu, ale byl bych z pozice v dozorčí radě takovým pomocníkem ve všech směrech, sportovních i komerčních. Protože je jasné, že kluby při očistě fotbalu musejí začít u sebe a být inspirací pro další.
Jednáte s městem ve spolupráci s dalšími investory, mezi nimiž jsou Pavel Nedvěd nebo Ondřej Tomek. Jak jste se dali dohromady?
Prvoligový klub je pro nás velký závazek a velká zodpovědnost. Proto jsme dali dohromady skupinu lidí, kteří mají zkušenosti, většinou i vztah k regionu, a které by to mohlo zajímat.
Kromě nesmírně zkušeného Pavla Nedvěda a Ondřeje Tomka tam je Pavel Rajchrt, což je spoluvlastník Finepu, významné developerské společnosti, Radek Šenk, který působil v komerčních částech sportovních klubů, například v hokejovém Liberci nebo jako obchodní ředitel ve Slavii Praha.
Všechny jsem znal, někoho víc a někoho míň, a oni znali mě, ale mezi sebou se do té doby neznali. A tak jsem je pozval k jednomu stolu a začali jsme na tom společně pracovat.
Foto Michael Tomeš
A jste opravdu bytostně přesvědčení, že když se bude dařit hradeckému prvoligovému klubu, tak z toho bude profitovat celý region?
Stoprocentně. Chtěl bych, aby se z fotbalu stala znovu zábava. Aby na něj lidé chodili bez ohledu na to, jaký je den, v kolik se hraje nebo jaké je zrovna počasí.
Fotbal je fenomén a má velký přesah mimo stadion. Dneska to není jen o profesionálním sportu, o hráčích na hřišti. Jen třeba zmíním, že klub se dnes stará o čtyři sta dětí. Sport, když ho děláte od mala, vás formuje pro běžný život.
A co dal fotbal vám pro běžný život?
Sport vás připraví velmi dobře. Umíte zvládat stres, žít pod tlakem, naučí vás komunikovat, protože fungujete v kolektivu. Naučí vás osobní zodpovědnosti a připravovat se na určené úkoly.
Nepřekvapil jste tím trochu sám sebe? Ptám se na to, protože jste po skončení aktivní hráčské kariéry skočil oběma nohama do byznysu, s bratry jste začali budovat rodinnou firmu M&T.
Nechtěl jsem z fotbalu vypadnout úplně, udržoval jsem si kontakty a sledoval to trochu zpovzdálí. Podpořil jsem F-evoluci, to už jsem zmiňoval, ale taky jsem byl osm let ambasadorem u mládežnických reprezentací.
A podle mě se teď fotbal ubírá správnou cestou a věřím, že to tak bude i dál. Odráží se to nejen na zájmu veřejnosti, ale i komerční sféra k tomu přistupuje v poslední době jinak. Fotbal už pro firmy není něco, s čím se nechtějí špinit, jako to bylo dřív.
Takže český fotbal je už teď čistý?
Na to nedokážu takhle odpovědět. Ale rozhodně udělal velký očistný krok k tomu, aby byl. A profesionální kluby nastavují laťku těm ostatním.
Kolik chybí k tomu, abyste si s městem mohli říct, jsme domluvení?
Blížíme se. Na začátku se ty dva světy musely navzájem pochopit a vyjasnit si dlouhodobé fungování mezi sebou. A dobře si nastavit finanční parametry.
Společnost Fotbal HK 1905 stále usiluje o 89 procent klubu?
Ano, jednáme o 89 procentech, město by drželo zbývajících jedenáct procent. Stále jednáme a věřím, že do konce roku se budeme schopni domluvit na všem.
Foto Michael Tomeš
Dokážete se při jednáních oprostit od emocí? Přece jen je to klub, v němž jste hrál.
Emoce nepatří do žádného investování, to je základní pravidlo. Investor se nesmí stát fanouškem. Díváte se na čísla, nesmíte se nechat ovlivnit ničím víc než intuicí a vlastními zkušenostmi. Byznys je převážně o pragmatickém přístupu, který musí mít logiku.
Mluvíme sice o fotbale, ale sedíme ve vaší rodinné továrně M&T. Fotbal podle vás prochází velkou obrodou, co české stavebnictví?
Naše společnost M&T je na české stavebnictví přímo navázaná. Obecně můžu říct, že je ve stagnaci. A i když jsme hodně proexportní firma, tak to pociťujeme.
Máme sice mírný pokles v celkových tržbách, ale intenzivně se připravujeme na další dekádu a hodně investujeme do sebe, do našich kapacit, dokončujeme novou budovu, abychom byli schopni pojmout větší objem zakázek. Když to zjednoduším, využíváme čas pro sebe, pro firmu, a jsme připraveni na to, co přijde dál.
Kdo teď drží trh?
Rozhodně je to bytová výstavba v různých fázích příprav, která momentálně táhne celé stavebnictví. Rodinný dům je dneska strašně finančně náročný, a to i když máte pozemek, když ne, je to extrémně drahé. Zároveň se mění vidění mladší generace, která nemá takovou potřebu něco vlastnit, proto vzkvétá nájemní bydlení.
Když exportujete, tak kam?
Do víc než šedesáti zemí světa. Máme výhodu, že naše produkty nejsou zásadně problematické, co se týče logistiky. Největší objemy posíláme na Slovensko, do Polska, na Ukrajinu, protože i tam se – možná překvapivě vzhledem k situaci – staví, a také do Brazílie. Staví se po celém světě.
Firmy teď řeší dvě velká témata – ceny energií a cla. Jak ovlivňují vás?
My jako Češi máme v sobě to, že si rádi stěžujeme. Ale je taky dobré nespoléhat na okolí, ale sám na sebe. Vnímat trh, dívat se do budoucna. U cel obavy byznysu chápu, to asi těžko ovlivníme. Ale co se týče energií, tam jsme po mém soudu usnuli na vavřínech.
Měli jsme extrémně levnou energii, to byla tak trošku droga, a najednou bylo vidět, že kdo na tom nepracoval, má obrovský problém. Dalo se na tom pracovat dřív.
A jak si vede celkově český průmysl?
Myslím, že z obecného pohledu jsme se nechali ukolébat, že všechno bude skvělé a poběží a že všechno poroste. Z finanční krize v roce 2009 jsme se příliš nepoučili.
Ano, válku, skoky v cenách energií, to se nedalo předvídat, jenže kdyby nepřišly, přišlo by něco jiného. Řada firem se nepřipravovala na to, že můžou přijít horší časy.
Co jste se vy sám musel naučit, když jste před lety s byznysem začínal?
Být pořád ve střehu. Mít záložní varianty. My bychom tady v továrně taky mohli čekat na lepší časy a do ničeho neinvestovat. Ale to je podle mě špatně. V konjunktuře se máte připravovat na horší časy a v těch horších časech investovat do sebe a připravovat se, protože pak se vám to vrátí.
Dalo by se to říci obecně o Česku jako zemi? Že bychom měli tuhle situaci využít, investovat do sebe, aby se nám to pak vrátilo?
Jenom si ale předtím musíme říct, kam jako země chceme růst. Do čeho investovat. Na čem ušetřit. Jak namixovat energie, aby celý průmysl byl stabilnější. A jít si za tím.
První větší investice do nemovitostí jste udělal ještě jako aktivní fotbalový hráč. Jak teď po letech vypadá vaše portfolio?
Tehdy i teď si své peníze spravuji sám. Významnou částí jsou investice do nemovitostí, přesněji řečeno do trofejních nemovitostí. Tento trh je dost specifický. Je stabilnější a mnohem konzervativnější než standardní nemovitosti. Vybírám si trofejní věci, které musejí splňovat určitá kritéria, která jsem si vyprofiloval v průběhu času.
Objevují se v Česku nové trofejní lokality, nebo to jsou pořád stejná místa, čtvrti nebo adresy?
Spíše než nová místa se na trh čas od času dostávají některé zajímavé nemovitosti. Mnohdy po mnoha a mnoha letech, co je například držela nějaká rodina. Zajímají mě investiční byty, i menší domy, nikoli developerské projekty.
Co z nich dělá tu výjimečnost pro vás osobně?
Lokalita, historie daného místa, díky tomu je v podstatě vůbec neovlivňují výkyvy na trhu. Mají svá pravidla.
Foto Michael Tomeš
Ještě pořád jste majitelem privátního resortu na Seychelách?
Pořád. V provozu je už devátým rokem. Má skvělý rating mezi hosty na platformě Booking a privátním ho nazýváme proto, že jsou to dvě vily samostatně stojící, je tam osobní kuchař, číšník, o klienty je dobře postaráno. Není to hotel, nehrajeme si na dress code, ale naopak nabízí velké soukromí. S výhledem na oceán jako bonus.
Chystáte nějakou novou zahraniční investici?
Stojím před rozhodnutím, jestli se právě u seychelského resortu spolupodílet na nějakém jeho dalším rozvoji, nebo ho prodat. Tak to si teď promýšlím.
A jak jste si vy sám vybíral místo, kde budete žít?
Pocházím z vesnice ve východních Čechách, ale už od čtrnácti let jsem bydlel postupně v Hradci Králové, pak v Praze a pak v zahraničí. A pak jsem se do Prahy vrátil. Je nádherná a je to kvalitní a bezpečné místo pro život.
The post Dřív se firmy nechtěly fotbalem špinit, doba se změnila, říká byznysmen Ivo Ulich appeared first on Forbes.
