Bezemoční šprtka, kterou maminka v dětství nebrala na hrady a zámky, ale na výlety do dolů. Tak s nadsázkou popisuje sama sebe Adéla Chalupová, první ženská operátorka jaderné elektrárny Temelín a členka letošního Forbes výběru 30 pod 30. A jak už to u nadsázky bývá, podstatná část vychází ze skutečných událostí.
S Adélou Chalupovou si povídal šéfredaktor Forbesu Zdravko Krstanov v rámci živé série rozhovorů Forbes Misfits Talks. Tu letos Forbes Česko pořádá společně s J&T Bankou na nejlepším místě karlovarského filmového festivalu. Akce staví na lidech, kteří nešli vyšlapanými cestami, ale vykročili mimo systém. Adéla je nepochybně jednou z nich.
Rebelkou se cítí být už tím, že je první a jedinou ženou mezi více než stovkou operátorů jaderné elektrárny Temelín. Už jen její přítomnost nutí okolí přemýšlet jinak a zvykat si na nové pořádky. Rebelii má ráda i ve volném čase. Jezdí na skateboardu a jednou dokonce posprejovala zeď. „To bych asi veřejně říkat neměla,“ směje se.
Na pracovišti má ale rebelii pečlivě uloženou na uzdě. Pravidla jsou neústupná a řád nevyhnutelný. Každá chyba může mít závažné následky.
Pokud se řeší porucha nebo dokonce havarijní stav, všechno se odehrává přesně podle daných protokolů. Operátoři vytahují předepsané postupy a krok po kroku následují pokyny, aby se nic nepřehlédlo a nevynechalo.
Její pracoviště je bloková dozorna – velín plný tlačítek, displejů a signálů. Odsud se řídí veškeré systémy, kontrolují se parametry a zařízení, koordinuje se komunikace s technickým personálem v terénu. Práce je zhruba půl technická, půl logistická. A vše v plné koncentraci.
Zní to jako dětský sen? Ne tak docela. Chalupová původně toužila po úplně jiném světě. Chtěla pracovat na letišti, nosit kostýmek a procházet se halou mezi terminály.
Přihlášku na školu ale podala špatně a jako záložní obor zvolila jaderné inženýrství. „Chtě nechtě jsem zvolila náhradní variantu,“ prozrazuje. Nakonec ale zjistila, že to asi tak mělo být, protože technika ji fascinuje.
Zlom nastal ve chvíli, kdy se přihlásila na letní univerzitu pořádanou společností ČEZ. Čtrnáct dní strávila na Temelíně, absolvovala psychotesty a právě ty rozhodly. Výsledky ukázaly, že je dostatečně stabilní.
„V psychotestech mi vychází, že jsem bezemoční, tedy schopná zvládat zátěžové situace bez zbytečných emocí,“ vysvětluje.
Techniku měla v sobě možná už od dětství. „Jako malou mě maminka moc nebrala na výlety na hrady a zámky, ale do dolů. Například na Mosteckou uhelnou na uhelné safari dívat se na ta rypadla. Došlo mi, že už od malička jsem tíhla k té technice,“ dodává pobaveně.
Technické obory jsou stále převážně mužskou doménou a ani Temelín není výjimkou. Přesto věří, že zájem dívek o techniku postupně roste. Sama se necítí být ambasadorkou žen v technických profesích, ale chce ukazovat, že i tohle prostředí je otevřené. Podle ní je naprosto v pořádku, když dívky baví technika, a nic jim nebrání se jí věnovat.
Práce na Temelíně jí dává smysl i tím, že je součástí systému, který je pro společnost zásadní. Lidé si podle ní často neuvědomují, jak klíčová je stabilní dodávka elektřiny. „Mám ráda, když přijdu na elektrárnu a vidím to monstrum, které máme na starosti,“ říká. A zmiňuje i zkušenost s nedávnými výpadky, které ukázaly, jak křehká může být závislost na energii.
Za největší profesní hrozbu považuje Adéla Chalupová odchod od jaderné energetiky. Výstavba nového bloku je podle ní z velké části politické rozhodnutí, které se stále odsouvá. Obává se, že klíčové kroky budou odkládány tak dlouho, až bude pozdě.
Povědomí veřejnosti o jádru se zlepšuje, ale pořád přetrvávají určité obavy. Chalupová připomíná, že podpora jádra je v Česku až sedmdesát procent, což z nás činí světový unikát. Přesto se téma často spojuje se strachem z havárií nebo ukládání odpadu.
Přirovnává to k letectví. Lidé se bojí létat, i když je to statisticky nejbezpečnější způsob dopravy. Stejně tak je jaderná energie jedním z nejbezpečnějších zdrojů, které máme. „Z každé nehody jsme se poučili, zavedli nové postupy, změnili jsme kulturu bezpečnosti.“
Její práce není jen o přesném dodržování postupů, ale i o neustálém vzdělávání. Pravidelně absolvuje školení, pracuje s výcvikovými simulátory a trénuje krizové scénáře tak, jako by šlo o skutečné havarijní události.
Významnou roli hraje také komunikace. Operátor není pouze technik sledující čísla, ale profese stojící na pomezí strojírenské a organizační disciplíny, která vyžaduje technickou přesnost i schopnost týmové souhry.
A co kariérní růst? Ten v Temelíně rozhodně existuje. Z operátora sekundárního okruhu je možné přejít na primární, později se stát vedoucím úseků nebo směnovým inženýrem. „Mám radost, že i naši nejvyšší manažeři prošli provozem a rozumí technologii. To je obrovská výhoda.“
Foto Jan Berounský
V soukromém životě ji jen tak něco nevyvede z míry. Ale některé stereotypy ji přece jen zaskočí. „Občas mě vytáčí narážky směrem k ženám – že neumíme řídit, parkovat nebo že nemůžeme pracovat v jaderné elektrárně. Spíš než naštvání mi to ale přijde líto.“
V letošním roce se Adéla Chalupová dostala do výběru Forbes 30 pod 30. A i když se dnes mluví o rovnováze mezi pracovním a osobním životem, ona sama říká, že hranici nemá.
„V práci totiž nemám pocit, že pracuju. Mě to tak baví a naplňuje, že se tam těším.“ Budiž toho důkazem, že doma v kuchyni nemá vylepené recepty, ale havarijní postupy. A občas si je opravdu pročítá.
Do budoucna žádný radikální kariérní zlom neplánuje. Zatím chce zůstat tam, kde je. „Popravdě, moc mě baví to, co dělám teď.“ Přesto připouští, že pokud se osvědčí a někdo v budoucnu vyhodnotí, že je na vyšší pozici vhodná, je připravena. „Budu otevřená dalším příležitostem,“ uzavírá.
Foto Jan Berounský
The post Forbes Misfits Talks. V kuchyni mám vylepené havarijní postupy, říká Chalupová appeared first on Forbes.
