Hole-in-one. Beskydská Miura spojila golfové trávníky se sběrateli a galeristy

Forbes Před 1 dnem

Proč přitahuje současné umění starší sběratele? Jak se dá skrze erotické umění psát osobní deník? A na které české umělce se vyplatilo před lety vsadit? O tom všem byla řeč na Forbes Golf&Art v Čeladné.

Místa se někdy se svými návštěvníky potkají tak nějak víc intenzivně, vzájemně. Podařilo se to na akci Forbes Golf&Art, kterou hostil výjimečný hotel Miura v Čeladné na Frýdecko-Místecku. Budovu v Beskydech přezdívanou jako vesmírná loď vybudoval nenápadný miliardář Richard Kučík a do krásné beskydské krajiny zasadil moderní architektonický skvost ještě zvýrazněný uměleckými díly od Davida Černého venku a uvnitř od Jeana Michela Basquiata, Daniela Arshama či Mikuláše Medka.

Kromě golfového turnaje, který nabídla akce i večer, na kterém se potkal byznys a umění, sběratelé a umělci. A mimo jiného ukázal, že sběratelství na nejvyšší úrovni se dá pěstovat od velmi mladého věku.

„Mám pocit, že k umění směřuji celý život. Táta, děda, praděda, prapraděda… Naše sbírka začala už v roce 1885. Jsme takoví sběratelé a sběrači. Neumím si teď představit, že se naší sbírky nebo umění vzdám,“ řekl v debatě mladý galerista Jakub Kodl, člen letošního Forbes výběru 30 pod 30 a další z řady v rodu Kodlů věnující se intenzivně sbírání umění a obchodu s ním.

Jakub Kodl si ale v rámci rodinné tradice dovolil menší odbočku a zaměřil se na moderní umění. Ačkoli jeho tatínkovi Martinovi, konzervativněji laděnému sběrateli, se tento směr příliš nelíbil, vydobyl si Jakub pozici jednoho z nejzajímavějších galeristů v Česku.

„Táta na nás koukal skepticky, současné umění pro něj je trošku punk, je víc konzervativní. Ale když jsme začali s prvním letním salonem, kdy nám táta galerii pronajal za strašné peníze, tak jsme všechno prodali. Vydělali jsme si dost peněz a věděli, že je to směr, kterým chceme jít,“ prohlásil Kodl s tím, že se obchodu s moderním uměním věnuje od šestnácti let a že to byl i otcův nesouhlas, který ho hnal dopředu.

I díky rodinnému dědictví prý k umění směřoval asi vždy. Navíc k tomu měl incentiva i doma.

„Táta tvrdí, že z jeho strany žádné popostrkování ke sbírání umění nebylo, ale ono bylo extrémní. Ale bylo to nenásilné. K Vánocům a narozeninám jsem dostával obrazy. A když je vám osm nebo devět, a chcete autíčko na ovládání a dostanete obraz, je to složité,“ usmíval se Jakub Kodl.

Současné umění je podle něj zábavné proto, že galerista dostává od umělců okamžitou zpětnou vazbu, což u starých mistrů možné pochopitelně není. Na druhou stranu, ani současné umění prý nepřitahuje mladé obecenstvo tolik, jak by on sám rád.

„Strašně bych si přál, aby můj průměrný klient měl 24 let a začínal se zajímat o současné umění. Opak je ale pravdou. Mám pocit, že starší lidé se současným uměním omlazují. Že je to linka, která je baví, a můžou přes něj nastavit dialog s mladší generací,“ padlo z Kodlových úst.

Jeho cílem je prý dostat české umění do světa. To je ostatně i mise jeho galerie, kterou začátkem září otvírá na konci jedné z nejkosmopolitnějších ulic v Praze: v Pařížské vedle zbrusu nové podoby hotelu Fairmont.

„Je to velký úkol. Ale můj věk je výhodou, mám na to dalších padesát let. A myslím, že se toho dožiju,“ uzavřel pětadvacetiletý galerista.

Umění jako osobní deník

Letošní výběr 30 pod 30 měl i dalšího zástupce, lépe řečeno zástupkyni. Umělkyně Lucie Rosická, známá především svými vyšívanými obrazy, se v debatě střetla se sběratelem a podnikatelem Radkem Pokorným.

Rosická si cestu k umění našla také přirozeně, byla jím totiž prý odmala obklopená. A ne jen tak ledajakým: její rodiče sbírali hodně explicitně erotického umění. To se propsalo i do její tvorby, která je nahoty plná. Jen snad ještě intimnější než u jiných umělců. Jde totiž o autoportréty.

„Co je za hranou, mám asi posunuté. Erotika není pro mě spojená se sexem, ale spíše s čistotou a upřímností. Když figury oblékám, mám pocit, že je už dávám do určitého kontextu,“ popsala svůj přístup Rosická.

I kvůli tomu je pro ni prý důležité, aby se s lidmi, kteří si její obrazy kupují nebo vystavují, lépe znala. „Vztah se sběratelem je pro mě ale také velmi osobní záležitost. Dělám autobiografické obrazy, každý obraz má v sobě kus mě. Takže je pro mě velice důležité vědět, co můj obraz má a že je v dobrých rukou,“ doplnila s tím, že se z umění stal téměř její osobní deník.

Rosická podotkla také další zajímavou věc: navzdory mužské fascinaci ženským tělem sbírají její díla především ženy. „Mám pocit, že je to často dané tím, že jsou to témata z běžného života ženy a dokážou v tom číst,“ myslí si Rosická.

I pro developera Radka Pokorného byla cesta k umění částečně – jak říká on sám – genetická. Jeho dědeček byl známý malíř, sochař a vydavatel. S uměním se ostatně protnuly i některé jeho projekty, pro Pudil Foundation například vymyslel a realizoval projekt pražské galerie Kunsthalle.

Sbírku aut a veteránů má rozsáhlou, ta umělecká je zatím skromná a dominuje jí hlavně velký obraz od Theodora Pištěka. Sám prý ale očekává, že se do umění a jeho sbírání brzy ponoří hlouběji.

„Umění je filozofie každodenního života každého předmětu, který nás obklopuje. A dotaz, proč nesbírám obrazy, ale auta? Protože ať už se dožiju osmdesáti nebo sedmdesáti, je život velmi krátký. A s obrazy prožiji statisticky mnohem méně času než s auty,“ řekl Pokorný.

Auta jsou podle jeho názoru také umělecká díla, byť se na ně tak kvůli spotřebnímu charakteru nedíváme. „Ale pro mě je umění každá věc, která se mi dostane do ruky. Protože umění je už jen ráno vstát a jít do práce. Usmát se, když potkám kamaráda po letech a vím, že mi zase bude chtít prodat golfové hole, které jsou také samy o sobě uměním. Umění je to, z čeho si ho uděláte,“ tvrdí.

Jamka na jednu ránu

Zajímavou paralelu mezi sportem a uměním našel dnes už legendární český galerista Zdeněk Sklenář, který do debaty zasedl s miliardářem a průmyslníkem Janem Světlíkem.

Sklenář, který prý nemá ke golfu vůbec žádný vztah, prohlásil, že i v umění je možné zahrát „hole-in-one“, především pokud jde o investice do něj.

„Rád bych se zeptal: kdo z vás si koupil Karla Malicha, který stál dva tisíce? Kdo z vás si koupil malbu Františka Kupky za osmdesát tisíc? Kdo si tak koupil jedním tahem 250 milionů korun? Kdo si koupil Zdeňka Sýkoru, který zapojil v roce 1962 počítač do procesu vzniku umění? Kdo z vás si koupil objevitele zapojení zvuku při vzniku obrazu Milana Grygara?“ vyzvídal od hostů večera Sklenář.

Zrovna Grygar je Sklenářova generace, na kterou galerista už v devadesátých letech vsadil. A to velmi úspěšně: vydělala mu prý více než miliardu korun.

I průmyslník Jan Světlík má k umění mimořádně blízko. Spolu se Sklenářem kurátorují ostravskou galerii Gong a právě Sklenář Světlíkovu soukromou sbírku umění s velkým uznáním vyzdvihl. Další golfovou paralelou ji označil za sbírku s herním handicapem minus dva. Což je mimochodem velice dobrý handicap.

Ve Světlíkových očích umění devatenáctého, dvacátého či jednadvacátého století neexistuje. Existuje prý jen dobré a to ostatní.

„Problém je, že stávající umělci, kteří tvoří, nemají galeristu. Mají pocit, že chtějí mít více svobody, a nechtějí se uvázat s jedním galeristou. To je klíčový ekonomický problém, protože proč by si platili galeristu, když si peníze mohou nechat. Dokud toto nepřekonáme, nebudeme se setkávat s našimi jmény v zahraničí,“ myslí si ostravský průmyslník.

The post Hole-in-one. Beskydská Miura spojila golfové trávníky se sběrateli a galeristy appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek