V aktuálním žebříčku nejbohatších lidí světa podle magazínu Forbes je německý byznysový titán Klaus-Michael Kühne na 39. příčce. Od nejbohatšího krajana Dietera Schwarze (majitel Lidlu a Kauflandu) ho dělí pouhé dvě pozice a 1,4 miliardy dolarů.
Logistický magnát Kühne je většinovým majitelem největší spediční firmy na světě Kuehne + Nagel. Vybudoval z ní globální dopravní impérium, které dnes operuje ve více než stovce zemí světa a nabízí námořní, leteckou a silniční logistiku.
Kromě toho je Kühne největším individuálním akcionářem německého námořního dopravce Hapag-Lloyd (třicet procent) i německých aerolinek Lufthansa (patnáct procent). Je i lokálním patriotem a filantropem, který v rodném Hamburku utratil stovky milionů eur na podporu tamního fotbalového klubu, univerzity či opery.
Jeho rodina je v německém byznysu pojmem už od konce devatenáctého století. Ale raději se posledního zástupce podnikatelské dynastie Kühneů neptejte, na čem jeho rod pohádkově vydělal v letech 1942 až 1944.
Osmdesáté výročí konce druhé světové války, které si svět připomněl tento týden, sedmaosmdesátiletý Klaus-Michael Kühne nejspíš neslaví. Dlouhodobě totiž aktivně brání snahám vnést do temné kapitoly své rodinné historie trochu světla.
Kuehne + Nagel na rozdíl od mnoha jiných německých firem s nacistickým máslem na hlavě nikdy neotevřela své archivy. Tvrdí, že všechny její dobové záznamy byly zničené při bombardování. Nicméně z dalších zdrojů si dnes už dokážeme poskládat relativně jasný obrázek toho, proč prožívala v letech 1942 až 1944 zlaté časy.
Foto Wikipedie.cz
Historici a investigativní novináři během uplynulé dekády pomocí dochovaných účetních a daňových záznamů ukázali, že logistická firma sehrála klíčovou roli v operaci M-Aktion.
Během ní nacisté vyrabovali napříč okupovanou západní Evropou zhruba sedmdesát tisíc domů a bytů Židů, kteří skončili v koncentračních táborech. Nebo v emigraci, pokud měli štěstí.
První nákladní loď s nakradeným vybavením židovských domácností připlula z Amsterodamu do Brém v prosinci 1942. Na palubě bylo 220 křesel, 105 postelí, 363 stolů, 598 židlí, 126 skříní, 35 pohovek, 307 krabic se sklem, 110 zrcadel, 158 lamp, 32 hodin, gramofon a dva dětské kočárky. Další více než čtyři desítky podobných lodí dopluly do Německa později. Bylo potřeba také téměř 27 tisíc nákladních vagonů.
Přesun tohoto enormního množství nábytku z Francie a Beneluxu do Německa řídila společnost Kuehne + Nagel, tehdy pod vedením Kühneho otce Alfreda a jeho staršího bratra Wernera.
Podle historika Franka Bajohra, ředitele mnichovského Centra pro studium holokaustu, měla Kuehne + Nagel v rámci M-Aktion prakticky monopolní pozici. Bajohr má za to, že se firma takto „určitě dopouštěla formy vykrádání hrobů“.
Informace o zapojení společnosti do drancovací operace vyplavaly na povrch kolem roku 2015, kdy Kuehne + Nagel slavila 125. výročí.
Firma tehdy reagovala prohlášením na svém webu: „Kuehne + Nagel si je vědoma hanebných událostí z doby třetí říše a hluboce lituje, že některé ze svých aktivit prováděla jménem nacistického režimu. Je třeba vzít v úvahu tehdejší podmínky diktatury a skutečnost, že Kuehne + Nagel přežila válečný chaos díky nasazení všech svých sil a zajistila svou existenci.“
Tisková zpráva o pár odstavcích je prakticky vším, co německá společnost udělala v rámci snahy o vyrovnání se s nacistickou minulostí. Od té doby zarytě mlčí, stejně jako její muž číslo jedna Klaus-Michael Kühne. Kühne promluvil na toto téma pouze jednou – v rozhovoru se švýcarským listem SonntagsZeitung z ledna 2022.
„Pochopil bych to, kdyby se tyto věci zpochybňovaly deset nebo dvacet let po válce. Všechno jsem měl ještě v živé paměti. Ti, kteří byli v té době zodpovědní, byli stále naživu,“ uvedl Kühne s tím, že vracet se k dávné historii teď mu přijde „divné“.
Na dotaz, proč firma neotevřela své archivy historikům, uvedl, že archivy v Brémách a Hamburku byly zničeny po spojeneckých náletech.
„Žádné další archivy nezůstaly. Informace o transportu nábytku deportovaných Židů máme tedy pouze z tisku a od historiků, kteří zkoumali státní archivy. Nemůžeme přispět ničím dalším,“ řekl. Firma podle něj uznává svou vinu a nemá co skrývat, nicméně „v určitém okamžiku se na věci musí zapomenout“.
Společností, kterým by velice pomohlo, kdyby se na období druhé světové války zapomnělo, je v Německu celá řada. Kuehne + Nagel by to však pomohlo i proto, že příběh jejího flirtování s nacismem je možná mnohem barvitější, než se na první pohled zdá. Minimálně podle loňského exposé v magazínu Vanity Fair, které sepsal David de Jong.
De Jong je autorem úspěšné knihy Miliardáři ve službách nacistů z roku 2022, v níž detailně popsal propojení německého byznysu s nacistickou mašinerií. Příběh Klause-Michaela Kühneho je jejím volným pokračováním.
De Jong podle svých slov strávil investigací druhého nejbohatšího Němce jeden rok, během nějž prošel archivy v šesti světových metropolích a vyzpovídal desítky lidí.
Dospěl mimo jiné k tomu, že Kühneho otec a strýc už v roce 1933, nedlouho poté, co se v Německu chopil moci Adolf Hitler, levně vyštípali z firmy svého židovského společníka Adolfa Maasse. A že Klaus-Michael Kühne dělá, co může, aby stopy po nacistické minulosti své rodiny zahladil.
V roce 2014 si měl Kühne objednat vědecké zkoumání firemní historie a vůbec poprvé vpustit nezávislé výzkumníky do archivů společnosti Kuehne + Nagel.
De Jong s odkazem na své zdroje tvrdí, že vznikla 180stránková studie, kterou však Kühne shodil ze stolu poté, co její autoři odmítli přepsat kapitolu o angažmá jeho otce a strýce. Studie nakonec nebyla nikdy publikována.
Pár měsíců nato natočila jedna z lokálních německých televizí dokument o angažmá Kuehne + Nagel v transportu rabovaného židovského majetku. Kühne se před jeho odvysíláním obrátil na stanici s žádostí o jeho stažení, aby se „neotevíraly staré rány“.
Firmu jsme oslovili s prosbou o vysvětlení, ale reagovala pouze odkazem na již zmíněnou tiskovou zprávu z roku 2015. Loni nereagovala ani na detailní dotazy od Davida de Jonga, jemuž mluvčí Kuehne + Nagel pouze vzkázal, že „panu Kühnemu bylo na konci druhé světové války sedm let, tudíž s ní neměl nic společného“.
Kuehne + Nagel však není zdaleka jedinou německou firmou, která významně těžila z nacistické mašinerie a na trhu působí dodnes.
Největší světová chemička BASF měla za války pod palcem firmu IG Farben vyrábějící smrtící insekticid Cyklon B, který se v koncentračních táborech využíval na vyvražďování v plynových komorách. Největší německá banka Deutsche Bank sehrála klíčovou roli ve vyvlastňování židovských majetků a financování výstavby koncentračního tábora v Osvětimi.
Ocelárny Krupp (jejichž nástupcem je společnost Thyssenkrupp, do níž nedávno majetkově vstoupil druhý nejbohatší Čech Daniel Křetínský) zase těžily z válečné výroby, stejně jako společnost Hugo Boss, která tehdy šila uniformy pro příslušníky SS a později i pro Wehrmacht.
Ve velkém u toho využívaly otrocké práce vězňů, stejně jako německé automobilky BMW, Daimler Benz, Porsche nebo Auto Union (současná Audi). Nebo firmy Siemens, Dr. Oetker či Bosch.
„Takřka každá firma, která v té době existovala, více či méně profitovala z otrocké práce. Od roku 1942 bylo pro německé firmy hodně komplikované udržet výrobu, aniž by se tak či onak nezapletly s režimem,“ vysvětluje německý historik Roman Köster.
Seznam všech firem zapletených do holokaustu na Wikipedii obsahuje k 8. květnu 2025 podle jakési zvrácené symboliky přesně 88 jmen. Nejsou to jen německé podniky, ve výčtu je například i americká tisková agentura AP, která jako jediná z významných zahraničních agentur mohla reportovat z Německa i po utažení šroubů nacisty. Ovšem výměnou za to, že vládnoucí režim nebude nijak kritizovat.
Je tam i americká společnost IBM, jejíž děrné štítky se staly základem pro efektivní správu sítě německých koncentračních táborů.
Avšak oproti Kuehne + Nagel je zde jeden zásadní rozdíl. Většina z těchto firem, co existují dodnes, se za éru nacismu náležitě kaje a najímá nezávislé odborníky, aby její angažmá z dob druhé světové války důsledně prověřili.
The post Jak naštvat druhého nejbohatšího Němce? Zeptejte se ho na rabování nábytku Židů appeared first on Forbes.
