V kuchyni sází na čistotu, v šatníku na černo-bílý minimalismus a v životě na drobné radosti – porcelán z maďarské vesnice, hudbu od Nirvany nebo podcast Čelisti. Šéfkuchař František Skopec z Ambiente miluje Japonsko, obdivuje filmy Yorgose Lanthimose a máslo považuje za nejdostupnější luxus. Jakou knihu zrovna čte? V které zemi se narodil? A do které nejraději cestuje?
Můj osobní styl oblékání
To se dost těžko definuje. Nejčastěji nosím černé kalhoty a bílá trička bez nápisů a viditelných značek. Oblékám se minimalisticky a nevýrazně. Asi nejsem dost sebevědomý na nějaké extravagantnější kusy oblečení. Zároveň jsem do jisté míry svázaný svou profesí šéfkuchaře. Mám tu naši uniformu – bílý vršek a černé kalhoty – rád.
Bílé tričko je náš kuchařský závazek vůči čistotě. Úkolem je být čistý celou dobu. To je to mistrovství. Takový kuchařský paradox. Je to jako s doktory – jejich bílé pláště v lidech také vyvolávají pocit čistoty a hygieny. V mém oboru to vrcholí bílou zástěrou na večerní servis – dáváte tím najevo, jak precizní práci předvádíte.
Místo, kam nejraději cestuji
Já cestuji rád úplně kamkoli. A je jedno, jestli jedu někam na kraj Prahy, nebo někam za rodinou. Kdybych měl vybrat jedno místo, kam mě to táhne nejvíc a kam jsem už měl příležitost se dvakrát podívat (a plánuju tam jet i potřetí a počtvrté a…), tak je to Japonsko.
S kolegou jsme měli možnost pobýt pracovně v Ósace, v Kóbe a v Tottori. Nějaký čas jsme strávili i v Tokiu, kam se teď chystáme znovu, a příští rok bychom rádi vyrazili do dalších japonských měst.
Hudební album, po kterém vždy rád sáhnu
To se dost mění v čase. Album, které se podle mě dá poslouchat od začátku až do konce, je Unplugged in New York od Nirvany. Absolutně fenomenální deska. Často se k ní vracím. Poprvé jsem ji slyšel tak v šestnácti. A to už je dvacet let.
Oblíbený suvenýr, který jsem si přivezl z cest
Poslední dobou se snažím si vždy něco přivézt, ulovit věci, které mě dokážou vrátit zpátky do času na cestách. Většinou si vozím keramiku nebo porcelán, u kterých je vždy šance, že se po cestě rozbijí. Riziko, které je další přidanou hodnotou suvenýru.
Naposledy jsem si třeba z Hrušek u Břeclavi dovezl nádherný dekantér, který teď doma používáme jako vázu na květiny. A když jsem byl nedávno pracovně v Maďarsku, ve vesničce jsem si od místní paní koupil překrásnou porcelánovou vázu a tenkostěnné keramické mističky. Dá se v nich upéct i malá bábovka! Jsou to precizně vyrobené předměty. Ani to nebyl nijak výjimečný výlet, ale to nádobí je opravdu krásné. Rád ho beru do ruky a ještě raději do něj dávám jídlo, stejně jako květinu do vázičky z Hrušek.
Předmět, bez kterého nedokážu žít
Nic takového nemám, nic, na čem bych lpěl. Mám hezké věci rád a rád se jimi obklopuji, ale nemám žádný předmět, bez kterého bych nedokázal žít.
Nejlepší kniha, podcast
Můj nejoblíbenější podcast jsou Čelisti – absolutně to miluju. Je to jediný podcast, který bych byl schopný poslouchat úplně každý den, a vždycky mě to baví. Kadence slov moderátora Aleše Stuchlého se skvěle hodí při jízdě na dálnici, rázem jedete čtyři sta kilometrů za hodinu.
A čtu teď skvělou knížku – Moral Ambition od nizozemského historika Rutgera Bregmana. Je to třetí kniha, kterou od něj čtu, a i když se autor často opakuje, jsou jeho myšlenky neskutečně inspirativní. Tahle vyšla teprve nedávno, někdy v dubnu, a je o tom, co všechno bychom jako společnost mohli dělat, ale neděláme to.
O tom, jak se nejsme schopni aktivovat. O tom, jak udělat změnu nebo něco zlepšit. A co udělat pro to, aby byl člověk schopný pohnout s věcmi, s nimiž se mu pohnout nedaří. Autor to sice vztahuje na celospolečenské výzvy jako světový mír, je to ale inspirativní i pro osobní, pracovní či firemní rozvoj.
Foto: Bloomsbury Publishing PLC
V mé lednici vždy najdete
Máslo. Je to univerzální surovina. Lze si ho namazat na chleba, udělat z něj omáčku, využít ho nasladko i naslano. Je to tuk, který je součástí naší identity. Evropské i české. Je to ten nejdostupnější luxus, který existuje. A navíc je teď trendy.
Poslední věc, kterou jsem si koupil na sebe
Bílé tričko s obalem desky z roku ’96 mojí oblíbené kapely Refused. Je to fenomenální hardcorová kapela – strašně tvrdá, ale dobrá hudba. Bohužel se rozpadli, a přestože se nedávno dali zase dohromady, už to nestojí za nic, ale tehdy to bylo top. No, každopádně jsem si koupil tričko s kapelou!
Předmět, se kterým se nikdy nerozloučím
Mám doma dva takové obrazy, které si naši přivezli z Peru, kde jsem se narodil. Tak s těmi se asi nejsem schopný rozloučit.
Foto Se svolením Františka Skopce
Film nebo kulturní akce, které mě v poslední době obohatily a donutily se zamyslet
Nedávno se mi narodilo – teda mojí manželce se narodilo – druhé dítě, takže na kulturu jsem neměl tolik času. Film, který se mnou ale hodně pohnul, byly Milé laskavosti od Yorgose Lanthimose (režisér například snímku Chudáčci, pozn. red.).
Je to skvělá, krásná a zajímavá artovka. Řeší se tu otázky jako podléhání polopravdám, lžím a manipulacím. Zasáhlo mě to natolik, že jsem o tom přemýšlel ještě několik dní. Něčím mi připomíná režisérův ještě řecký film Špičák s řeckým castem. Chudáčci jsou proti tomu strašný pop. Tohle je brutální a skvělý. Opět tu hraje Emma Stone – a je neskutečná.
The post Japonsko, máslo a Nirvána. Poznejte šéfkuchaře Františka Skopce Out of Office appeared first on Forbes.
