Charakteristický úšklebek Labubu, malého ušatého tvorečka s pilovitými zuby, zdomácněl na sociálních sítích, červených kobercích i módních přehlídkách. To, co původně začalo jako sběratelská hračka od hongkongské společnosti Pop Mart, se posléze vyvinulo v něco mnohem komplexnějšího: kulturní fenomén, který jen v roce 2024 vygeneroval společnosti příjmy ve výši 423 milionů dolarů (přes devět miliard korun) a hravou figurku proměnil v žádaný symbol exkluzivity a zasvěcenosti.
Nejde jen o další hračkářskou mánii. Šílenství kolem Labubu odhaluje hlubší souvislosti s psychologií spotřebitele, nostalgií a tím, jak se předměty v digitálním věku stávají nositeli společenského statusu.
Fenomén Labubu nabízí prostřednictvím tří různých perspektiv – jako nostalgický produkt, forma společenské měny a prchavý módní projev – vhled do moderního konzumního chování a mechanismů virální kultury.
Síla nostalgického designu Labubu
Jádro přitažlivosti Labubu spočívá v sofistikovaném chápání nostalgie a emocionální odezvy. Postavička, kterou v roce 2016 vytvořil umělec Kasing Lung narozený v Hongkongu, čerpá ze severského folkloru i evropských pohádek.
A představuje něco, co autor a historik módy Robert Ossant popisuje jako „fascinující kombinaci roztomilého a ošklivého, která navazuje na estetiku devadesátých let a přelomu tisíciletí spojenou s Furbíky, Garbage Pail Kids, panenkami Troll a kreslenými filmy jako Lumpíci nebo Ren a Stimpy“.
Lung, narozený v roce 1972, strávil část dětství v Nizozemsku a jeho filozofie designu propojuje dětské vzpomínky s univerzálními mytologickými prvky. Výsledkem je postava, která působí zároveň nově i prastaře, tedy něco, co rezonuje napříč kulturními hranicemi a zároveň se dotýká kolektivních vzpomínek na dětství.
„Velké oči a drobný nos dodávají postavičce dětské rysy, což posiluje faktor roztomilosti a imponuje trendu anime a mangy, jehož rozmach v současné době sledujeme,“ vysvětluje globální beauty specialistka Nina Vargas ve své analýze psychologické přitažlivosti hračky.
Tyto „antropomorfní vlastnosti“ nepřidávají figurce jen na líbivosti, ale vytvářejí emocionální most, který umožňuje spotřebitelům promítat do předmětu pocity a vzpomínky.
Načasování globálního průlomu Labubu v letech 2024-2025 není náhodné. Po téměř deseti letech relativního opomíjení si postavička proklestila cestu v okamžiku, kdy se mezi spotřebiteli projevila mimořádná vnímavost k nostalgickým komfortním předmětům.
Pokud si totiž projdete TikTok, narazíte na stovky videí, v nichž uživatelé poslouchají hudbu devadesátých let, vracejí se k módním trendům této dekády nebo znovu zhlížejí své oblíbené filmy a televizní pořady z dětství. Schopnost Labubu evokovat dětskou jistotu a zároveň zůstat dostatečně moderní pro módní cítění dospělých vyvolala ideální bouři pro virální přijetí.
Labubu jako exkluzivní společenská měna
Snad žádný aspekt fenoménu Labubu není tak výmluvný jako jeho proměna v určitou formu společenské měny nebo investičního artiklu. Trh se sběratelskými hračkami již dlouho chápe sílu nedostatku, od karet Pokémon až po panenky Barbie a plyšáky Beanie Babies, avšak značka Labubu tento koncept pozvedla do nových výšin díky strategickému využití prodeje „blindboxů“ a limitovaných emisí.
„Labubu se staly společenskou měnou, neboť vlastnictví vzácné figurky vyjadřuje zasvěcenou znalost trendů a hodnoty. Vznikly jako stylové prohlášení ve smyslu ‚kdo ví, ten ví‘ (IYKYK) a dnes platí za všeobecně chápaný talisman vkusu,“ vysvětluje Ossant.
Ekonomika značky je jednoduchá, ale účinná: počáteční ceny jsou skromné (kolem 650 korun), avšak umělý nedostatek rychle vyžene ceny na sekundárních trzích na několikanásobek původní hodnoty. To vytváří hned několik úrovní sociální signalizace.
Labubu představuje spíše společenské než módní prohlášení.
Vlastnictví jakékoli Labubu postavičky prokazuje kulturní povědomí, ale vlastnictví vzácné varianty nebo placení prémiových přeprodejních cen svědčí o zasvěcenosti a, upřímně řečeno, i o dostatku finančních prostředků.
Rituál rozbalování, který je pro kulturu Labubu klíčový, tento efekt sociální měny ještě umocňuje. „Unboxingy a ukázky toho, která figurka se vynoří z obalu, intrikují diváky a vyvolávají v nich touhu po vlastním rozbalovacím zážitku v naději, že objeví tu svoji jedinečnou (snad vzácnou) postavičku,“ konstatuje Vargas.
Sociální média plná unboxingových videí vytvářejí řetězec touhy a FOMO (strachu z promeškání), který podněcuje k dalším nákupům.
Retailový stratég Jeanel Alvarado, zakladatel a generální ředitel společnosti Retailboss, poukazuje na zásadní paralelu: „Z mnoha sběratelů Labubu se například vyklubali kupci luxusního zboží. Zámožní zákazníci, kteří obvykle vyhledávají vzácné hodinky, kabelky a limitované edice.“
Tento průsečík ukazuje, nakolik Labubu funguje jako to, co Alvarado nazývá „recesním jádrem“: levnější luxus, který v době ekonomické nejistoty uspokojuje stejné psychologické potřeby jako drahé kabelky nebo hodinky.
Jak Labubu překračuje hranice stylu a módy
Ačkoli se Labubu staly všudypřítomným módním doplňkem, který visí na značkových kabelkách a oděvech celebrit, jejich role přesahuje tradiční módní logiku. Spíše než o sledování sezonních trendů nebo estetických hnutí jde o komentář ke spotřebě a generačním rozdílům.
„Labubu představuje spíše společenské než módní prohlášení,“ říká Anna Pompilio, ředitelka strategie společnosti Marks. „Ukazuje nejen to, že jste se zapojili do momentální mikrokultury, ale také, že máte za a) čas, který můžete strávit v Pop Martu lovem vlastního Labubu, nebo za b) peníze na to, abyste si jej koupili z přeprodeje.“
Módní průmysl si toho všiml. Luxusní značky jako Burberry a Celine zareagovaly vlastními doplňky na způsob postaviček, což signalizuje, že rozpoznaly komerční potenciál trendu. Toto masové přijetí však může paradoxně znamenat začátek konce kulturní prestiže Labubu.
Ossant tento trend vnímá jako „kritiku nejabsurdnějších módních extrémů, kultury influencerů a neustálého střídání trendů, ale také jako komentář k rozličným generacím“.
Podle jeho slov se stal pro mileniály nástrojem, jak se vysmívat zdánlivě bezmyšlenkovitému konzumerismu generace Z, zatímco generace Z jej využívá k tomu, aby zdůraznila, nakolik mileniálové postrádají smysl pro ironii.
Stejně jako u většiny virálních fenoménů zůstává budoucnost Labubu nejistá. Samotné mechanismy, které stály za jeho úspěchem, jako je rozšíření na sociálních sítích, umělý nedostatek a nákupy poháněné FOMO, jsou notoricky známé svou vrtkavostí a podporují nadměrnou spotřebu.
Mnozí, stejně jako Ossant, tvrdí, že Labubu je luxusní zboží základní úrovně, jehož hodnota je spojena spíše se vzácností a exkluzivitou než se skutečnou cenou.
„Zákazníci jsou znaveni rychlou módou, zatímco sběratelské předměty a limitované edice se stále drží u kormidla díky omezeným emisím,“ dodává Alvarado. Zároveň však uznává podstatné napětí: jakmile trend dospěje k saturaci hlavního proudu, jeho hodnota coby společenské měny se snižuje.
Ať už trend Labubu přetrvá, nebo zanikne, jeho vliv na pochopení konzumního chování, marketingu na sociálních sítích a psychologie sběratelství pravděpodobně jen tak nepomine.
Jak Alvarado stručně shrnuje: „Ukazuje to, že hodnota tkví v očích přihlížejících. Pro ty, kteří chápou sběratelský a přeprodejní potenciál limitovaných předmětů, je to lukrativní hra, navíc s vlivem, který mohou získat online. Pro ostatní je to jen a pouze ‚ošklivá hračka‘.“
The post Z hračky je statusový talisman. Šílenství kolem Labubu promlouvá i do módy appeared first on Forbes.
