Putina zastaví jen jednota Západu. A váhání může stát svět mnohem víc, než si dnes připouštíme. Za selhání včas zasáhnout, tehdy ze strany Američanů, jsme už ostatně my Češi jednou draze zaplatili. Alespoň tak vidí paralely mezi historií a dnešní situací ve světě uznávaný historik a spisovatel Igor Lukeš.
Dějiny jako thriller i klíč k pochopení současnosti. Taková je anotace audioseriálu s titulem Nad propastí, který vznikl na základě knihy tohoto v USA žijícího historika. A nad propastí se podle autora může nacházet i současný svět, pokud se nesjednotí a nezastaví Putinovu agresi.
Samotná kniha má rozsáhlejší název než z ní vycházející audioseriál. Zní „Československo nad propastí: Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945–1948“. A ten přesně odpovídá tomu, o čem kniha pojednává.
Zachycuje totiž období, kdy se Američané po osvobození Československa chystali otevřít v Praze velvyslanectví, zatímco tajné služby pod kontrolou komunistů nabývaly na síle. V centru pozornosti tak stojí americký velvyslanec Laurence Steinhardt, který hrubě podcenil rostoucí podporu komunistické strany v zemi.
A podle Lukeše se v knize skrývá nejedno poučení v souvislosti s Putinovou válkou na Ukrajině. „Ruské agresivní plány je jednodušší neutralizovat v zárodku a i zdánlivým maličkostem je třeba ve vztazích s Kremlem věnovat pozornost,“ říká Igor Lukeš.
Představil byste nejprve stručně svou knihu, z níž byl vytvořen audioseriál?
Jejím cílem je odhalit zákulisní boje mezi Východem a Západem o politickou orientaci poválečné Prahy v letech 1945–1948. Pád Polska, Maďarska a dalších států východní Evropy do ruského područí byl důsledkem postavení spojeneckých armád po porážce nacistického Německa a diplomatických jednání mezi velmocemi.
Naproti tomu budoucnost Československa neurčily dohody v Teheránu nebo na Jaltě ani geografie či Rudá armáda, která ještě před koncem roku 1945 z Prahy odešla. Proto jsou tři první roky v poválečné Praze plné naděje, ale hlavně zklamání.
Jakou jste měl motivaci pro napsání knihy?
Začátky studené války popisují stovky jiných knih z pohledu velmocí. Moje kniha dává hlas americkým diplomatům a zpravodajským důstojníkům. S mnohými jsem se úzce spřátelil a částečně i pro ně jsem tuto knihu psal.
Jejich úkolem v Praze bylo zastavit ruskou politickou ofenzivu a upevnit západní pozice, které chtěl Washington v Československu opevnit. Proto v knize mají hlavní slovo oni – frontoví vojáci studené války – a ne generálové v pohodlných křeslech, tedy Kreml nebo Bílý dům.
Jak a v čem američtí diplomaté v Praze selhali a jaké byly příčiny tohoto selhání?
Drtivá většina z nich neselhala. Boji za demokratickou budoucnost Československa dali všechno a svou prohru nesli celý život jako těžké břemeno. Selhal ale ten, na němž záleželo nejvíc – velvyslanec Laurence Steinhardt.
Přitom to byl schopný a úspěšný člověk, navíc byl pro boj s ruským komunismem dobře připraven z předešlé služby v Moskvě. Po smrti prezidenta Roosevelta, a tedy před příjezdem do osvobozené Prahy, ale Steinhardt ztratil o diplomacii zájem a stále víc a víc se staral o své obchodní zájmy v New Yorku. Je nepochopitelné, že jeho dlouhé absence v úřadu Washington toleroval.
Dějiny jako klíč k pochopení současnosti – tak zní anotace audioseriálu. V čem tento klíč spočívá?
Jde o poučení z poválečné československé krize. Už v dubnu 1945 bylo vidět, že američtí generálové nechápali politický kontext konce války – George Patton mohl bez problémů dojet do Prahy a všechno by bylo jinak. Eisenhower ale nesmyslně nařídil, že se americká armáda musí zastavit v Plzni, a dal tak Československo na stříbrném tácu Rudé armádě, Stalinovi, komandům NKVD a Gottwaldovi.
Kvůli špatným informacím z podřimujícího Steinhardtova velvyslanectví žil Washington až do začátku roku 1948 v iluzi, že je v Praze demokracie a Beneš s mladým Masarykem mají situaci pod kontrolou. Komunistický převrat Američany překvapil. Posléze se probudili a o rok později vzniká NATO a s ním konec ruských nadějí na další postup v Evropě.
Myslím, že nejsem sám, kdo v téhle věci vidí poučení v souvislosti s Putinovou válkou na Ukrajině. Po rozpadu Sovětského svazu Washington věřil, že spolehlivým partnerem mu bude Moskva. O Ukrajinu se Američané nezajímali a nijak se nesnažili posílit její západní ukotvení.
Teprve po střelbě do civilistů na Majdanu v letech 2013 a 2014 a následné okupaci Krymu a Donbasu začali Američané věnovat Kyjevu pozornost, načež válka v roce 2022 zatáhla do konfliktu celou západní alianci.
Z krize v poválečné Praze pro situaci na Ukrajině plyne, ze ruské agresivní plány je jednodušší neutralizovat v zárodku a i zdánlivým maličkostem je třeba ve vztazích s Kremlem věnovat pozornost.
V knize píšete o tajných službách: jak ty ovlivňují podle vás dění dnes? Mohou jejich prostřednictvím kupříkladu Rusové podle vás nějakým způsobem ovlivňovat americkou, potažmo globální politiku?
O ruských snahách atomizovat společnost v Americe a Evropské unii a manipulovat ji ve svůj prospěch může pochybovat jen ten, kdo nevěří v prokázaná fakta. Takovým lidem bych doporučil studii Roberta Muellera pod názvem „Zpráva o vyšetřování ruského vměšování do prezidentských voleb v roce 2016“.
Putinův tonoucí stát by neměl být seriózním rivalem západních demokracií.
Studie je skrupulózně objektivní a jasně vyvozuje, že se ruské služby snaží rozkládat nebo rovnou ničit Transatlantickou alianci a Evropskou unii. Rusko se nebojí západní agrese – takový nesmysl nikdo neplánuje. Putin se ale bojí jako čert kříže Ukrajiny, která by byla demokratická a ekonomicky prosperující.
Tehdejší poválečná situace byla velmi dramatická, ale to je i ta dnešní, že?
Jistě. Jenže tehdy Západ soutěžil s mocným Stalinem, zatímco dnes nás píchá špendlíkem chudák Putin. Je ostuda a morální porážka nás všech, ze jeho vraždění může dál pokračovat. On a jeho tonoucí stát by neměl být seriózním rivalem západních demokracií. Schází ale někdo jako ona slavná malá holčička z pohádky Císařovy nové šaty, aby světu oznámil, že je Putin nahý.
Co se vlastně děje se světem? V Americe Trump, Putinova agrese a tak dál, ve výčtu by se snadno dalo pokračovat…
Kvůli sociálním sítím si lidé začali plést politiku se zábavou. Ve volbách dávají přednost „kámošům“, s nimiž by mohli jít na pivo. Odmítají odborníky a vzdělání je v dnešní politice spíše na škodu.
Když si vypůjčím název vaší knihy, máte obavu, že svět může stát nad propastí?
Ano, pokud se nepřiměje k činu a nezastaví Putinovu zločinnou válku. Jednotná fronta všech demokratických států a sekundární sankce na Čínu, Indii a další země zejména ve Střední Asii, které dovoluji Rusku obcházet sankce, by krizi v krátké době vyřešily.
Do jaké míry si podle vás Evropa sama může za problémy, jimž dnes čelí?
Pokud máte na mysli, že evropští členové NATO spoléhali na americké daňové poplatníky, pak si za problémy Evropa skutečně může.
Spojené státy desítky let garantovaly bezpečnost států jako Španělsko, Portugalsko, Německo a tak dál, ovšem díky tomu seděl u volantu organizace americký generál. Trump teď úspěšně přiměl členské státy NATO, aby navýšily výdaje na obranu, ale co když potom budou Evropané chtít, aby jim velel dánský generál? Unesl by to Trump?
Jde na stav nynějšího světa nahlížet i jako na selhání elit?
Konceptu elit moc nerozumím. Má jít o držitele Nobelových cen? O bitcoinové miliardáře? O senátory v Americe nebo kdekoli jinde?
Spíš mám pocit, že za současnou krizi můžeme všichni. Ostatně Trumpa do Bílého domu vyslalo 77 milionů voličů. Jedním z nich byl pohádkově bohatý Elon Musk, mnoho z těchto voličů ale nezřídka stojí na opačném konci ekonomické škály. Svůj hlas dali Trumpovi, protože má charisma, věří mu, mají ho rádi.
Vidíte z jakýchkoli možných stran nějaké nadějeplné signály pro dnešní svět?
Pevně věřím, že si Západ brzy protře oči, pochopí, oč jde, a porazí Putina. Veřejnost pak znovu začne respektovat vědce a schopné lidi vůbec. Nemusejí nám vládnout geniální filozofové, jak si představoval Platon, ale naši intelektuální energii a materiální prostředky bychom měli investovat do boje s rakovinou a diabetem a ne všechny dary promrhávat v žabomyších válkách mezi sebou.
The post Je ostuda, že nás Putin píchá špendlíkem. Historik Lukeš ukazuje na poučení z dějin appeared first on Forbes.
