Léto se blíží ke konci. Brzy bude zase dříve tma a listí se zbarví do oranžova. Podzim vždy volá k větší introspekci a trochu pochmurnějším náladám, jakých nás doposud šetřilo slunce a horké letní dny s bazény a dovolenou.
Ale není třeba smutnit, podzim si na nás přichystal spoustu skvělých filmů, na něž se můžeme těšit, a to jak v kinosálech, tak na streamovacích platformách, které teď přicházejí také s vlastními velkými hity. Následující selekce tipů na to nejzajímavější z filmové podzimní tvorby se pokouší vyzdvihnout jak velké komerční snímky, tak i ty méně viditelné, které by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.
Po létu dominovaném primárně dvěma giganty, Oppenheimerem a Barbie. Díky notné dávce hororů, jež se s tímto ročním obdobím kasovně pojí, bude sezonní sklizeň mezi polovinou září a koncem listopadu výrazně rozmanitější a plná roztodivných zážitků. A to jak z žánrového ranku, tak i z těch odvážnějších, náročněji pojmenovatelných vod.
Především z festivalu v Benátkách se k nám teď dostávají zkazky o vynikajících nových filmech, které v české distribuci buď neuvidíme, nebo minimálně v tuto chvíli zůstává jejich příchod do našich kin nejistý. Za zmínku určitě stojí Glazerův údajný opus magnum, Zone of Interest, podle románu nedávno zesnulého klasika Martina Amise, nebo Foe v hlavní roli s aktuálním miláčkem kinematografie Paulem Mescalem a dlouhodobě vyhledávanou hvězdou Saorsie Ronan.
Kvůli současným stávkám scenáristů a herců v Americe se také posunula na březen druhá část Duny, která byla považována za jednoho z hlavních podzimních tahounů. Letos podle dostupných informací neuvidíme v Česku ani očekávané historické životopisy Priscilla od Sofii Coppoly a Ferrari od matadora Michaela Manna. Přesto se máme na co těšit.
Bod obnovy (v kinech od 21. září )
Už na karlovarském festivalu bylo o prvním českém výrazném sci-fi poslední doby, ne-li od Juráčkem napsané Ikarie XB 1 z šedesátých let, hodně slyšet. Ohlasy se různí. Od úplného nadšení po skeptičtější hlasy, které mluví o scenáristické neoriginalitě částečně vzniklé kvůli dlouhému procesu financování. Než se vůbec začalo natáčet, uběhla spousta času, a tak teď doma zpracováváme témata, která už mezitím stihla zahraniční produkce probádat dopodrobna.
Tak jako tak se téměř všichni shodují na vynikajícím vizuálu a naší poutavé první vlaštovce v tomto žánru, a tak nezbývá, než se o výsledku přesvědčit sami v kinosále, kde výrazná stylizace budoucnosti vyzní nejvíc.
Saw X (v kinech od 28. září)
V žánrových vodách zůstaneme, neboť dalším zářijovým zářezem do plátna bude desátý příspěvek do extrémně populární série torture hororů Saw. Po prvotním nejen komerčním, ale i kritickém úspěchu prvního dílu, už ta další znova a znova točená pokračování zůstávala ve většině případů pouze stínem kvality jedničky. Děsila dál, a tak lákala do kin, ale už takřka bezobsažně.
Režisér Kevin Greutert ale stojí také za jedním z originálnějších hororů posledních let, Přeludy, a letos stříhal výrazný děsupnlný unikát, Pavučinu, a tak by se mohlo jednat o příjemné překvapení a obnovení již notně otřepané série.
Ještěr (od 6. října na Netflixu)
Jeden ze zajímavějších předem oznámených snímků přicházejících na streamovací platformy, u nichž největší hity často diváky překvapí až potom, co se neohlášeně zjeví v jejich nabídce, je Ještěr. Debutový film úspěšného režiséra hudebních klipů (třeba pro megahvězdy popu, jakými jsou Lorde, The Weeknd, či Zayn Malik a Taylor Swift) pojednává o brutální vraždě realitního makléře.
V hlavních rolích se objeví Benicio Del Toro, Justin Timberlake nebo dřívější hollywoodská naděje Michael Pitt, kterého jsme dlouho ve větším projektu neviděli. Očekávání z ukázky nás vedou ke klasické, drsné detektivce ve starém stylu, ovšem v novém hávu. A těch nikdy není dost, pokud jsou dobře napsané, což není moc často. Snad nás Ještěr nezklame, jak se tomu u filmů ze stáje Netflixu děje v poslední době často.
Citlivý člověk (od 12. října v kinech)
Debutový celovečerní snímek Tomáše Kleina (pokud nepočítáme dotočení Vlka z královských Vinohrad) sklidil jako adaptace rozporuplně přijatého románu Jáchyma Topola obdobně rozporuplné reakce. Pokud se snímek alespoň částečně podobá předloze, můžeme se těšit na fragmentární, divoké vyprávění o putování odnikud nikam s hloubavými otázkami po smyslu toho všeho pachtění.
Rok 2023 se nakonec ukázal pro českou kinematografii býti rokem plným experimentů, a i když jsou občas divácky méně uspokojivé, než bychom doufali, jsou vždy zajímavé alespoň v tom vybočení mimo klasické narativní taktiky.
Zabijáci rozkvetlého měsíce (od 19. října v kinech)
Možná vůbec nejočekávanějším filmem pro zaryté milovníky kinematografie bude tento podzim nejnovější příspěvek do rozsáhlého díla matadora Martina Scorseseho, osmdesátiletého mistra plátna. Jeho Zabijáci dle nadějných ukázek slibují hloubavou sondu do duše Ameriky dvacátých let a krvelačného vraždění původních obyvatel. Ohlasy z Cannes naše těšení jen podporují.
Černé svědomí Spojených států Scorsese zkoumal vždycky rád a pečlivě, ať už metaforicky, či napřímo. V titulní roli se objeví Leonardo DiCaprio, který už takto natočil s mistrem šestý film, a vedle něj například Robert DeNiro (další dvorní herec) či znovuobjevený Brendan Fraser. Epické vyprávění v širokém záběru se tu má mísit s intimním zkoumáním postav a socio-politických otázek bublajících pod povrchem.
Anatomie pádu (od 19. října v kinech)
V ten samý den má v tuzemských kinech také premiéru obdobně nadšeně přijatý film, tedy Anatomie pádu. Ta letos dostala Zlatou palmu na prestižním festivalu v Cannes. Film o spisovatelce, které za záhadných okolností zemřel manžel, zdárně kombinuje velmi populární škatulku procedurální kriminálky s mnohem náročnějšími polohami, které se zaobírají charakterovou studií nejednoznačné hrdinky.
V reminiscenčních momentech, stejně tak odtažitých jako citově silných, se vrací k manželskému vztahu a trhlinám, které mnohdy zůstávají nevyřčené, dokud není příliš pozdě. Anatomie lépe než loňský vítěz, místy ve svých poselstvích vyloženě banální Trojúhelník smutku, balancuje na hranici s komerčně poutavým snímkem a hloubavě hůře uchopitelným artem. Rozhodně za návštěvu kina stojí!
Všechna ta krása a zabíjení (od 2. listopadu v kinech)
Loňský festivalový hit (dostal Zlatého lva v Benátkách) se teď v listopadu konečně dostane do našich kin v oficiální distribuci a byla by velká škoda jej vynechat. Jediný dokument na tomto seznamu sleduje několikaletý boj slavné newyorské fotografky Nan Goldin a mnoha lidí kolem ní za to zostudit rodinu Sacklerů a jejich multimiliardový byznys založený na farmaceutikách.
Zejména na opiátech, u mnohých z nich se totiž v posledních letech zjišťuje, že byly záměrně distribuovány v Americe tak, aby se na nich vytvořila závislost, s níž právě Goldin zápasila. Osobní zkušenost s lékem Oxykodonem, ale také celoživotní zápal bojovat proti bezpráví (například v době epidemie AIDS), je zásadní tematikou tohoto silného, citlivého a ve všech ohledech důležitého snímku.
Pět nocí u Freddyho (od 2. listopadu v kinech)
V ten samý den do kin vstupuje film o poznání odpočinkovější, sic se žánrově bude jednat o těžký horor. Ale aspoň ne podložený reálnými úmrtími a tragédiemi. Úspěšná značka Freddyho Kruegera, popáleného monstra napadajícího naše sny a zejména pak americká předměstí už od osmdesátých let, se pokusila o restart mnohokrát. A většinou velmi neúspěšně, neřkuli brakově.
Novinka ale slibuje nápaditější scénář na základě úspěšné videohry a úctu ke klasické jedničce založené více na psychologii. Je to tak padesát na padesát, ale za návštěvu kina v období dýní a kostlivců to snad bude stát.
Marvels (od 9. listopadu v kinech)
Jediná marvelovka na tomto seznamu láká zejména kvůli režisérce Nii DaCosta, která režírovala vynikající remake a zároveň pokračování kultovního hororu Candyman. Její neotřelé zpracování klasiky a přenesení do nového tisíciletí včetně unikátně nebanálního vhledu do trhu současného výtvarného umění slibuje, že by Marvels nemusel být jen komerční produkt na jedno použití.
Sice si stačí vzpomenout na Chloe Zhao s Eternals a možná nás čeká podobně smutný výsledek. DaCosta bude také první Afroameričankou, která režírovala marvelovský film. Dosavadní ukázky nesou příslib humoru, který by mohl vyvážit komiksovou upachtěnost posledních let.
Zabiják (od 10. listopadu na Netflixu)
Dle všech dosavadních kritických reakcí jde o návrat Davida Finchera do první režisérské ligy (i když i to je otázkou, protože ne pro všechny byl Mank takovým zklamáním, a tak byl možná Fincher v sedle celou dobu).
Dekonstrukce gangsterského akčního žánru a la Drive či Le Samurai s DeLonem a precizní, odtažitá, ale z dálky stejně působivé vyobrazení jednoho nájemného vraha v podání Michaela Fassbendera, který už taky pár let nezazářil v opravdu dobrém filmu. Těšíme se všichni, i když bohužel ne do kin.
Napoleon (23. listopadu v kinech)
Hlavním tahounem konce podzimu bude jednoznačně Napoleon Ridleyho Scotta, žijící filmové legendy, která stojí za mnoha historickými eposy, jež se zlatým písmem zapsaly do dějin kinematografie. A to ani nemluvíme o sci-fi kultovkách, jakými byl Vetřelec nebo Blade Runner.
V titulní roli se objeví jeden z nejlepších současných herců, Joaquin Phoenix, a dle mistrových posledních filmů se ani v jeho pětaosmdesáti letech nemusíme bát, že by se nejednalo o dynamickou podívanou. Zatím toho o jeho vizi Napoleona moc nevíme, ale ukázky slibují krom velkolepých bitev také subtilnější náhled do psychiky hlavní postavy a zejména dobové politiky a společenských problémů.
