Kdo by ji neznal? V papírové krabičce s jejím názvem se skrývaly ruličky kinofilmu, stála rovněž za první digitální zrcadlovkou na světě. Teď však společnost Eastman Kodak Company míří pomalu ke svému konci. Na ten upozorňovala už před dvěma lety, kdy požádala o ochranu před věřiteli. Tehdy si zajistila na svůj provoz úvěr v přepočtu kolem devatenácti miliard korun, aby mohla dokončit plánovanou restrukturalizaci. Ani to však zřejmě nepomohlo.
Firma, jejíž kořeny sahají do roku 1879, před pár dny ve své zprávě o hospodaření zveřejnila, že nemá závazné financování ani dostupnou likviditu na splacení dluhů. Dosahují pěti set milionů dolarů. Hrozí tak, že 133 let stará fotografická společnost už nemusí dlouho přežít.
A přitom měla od svého začátku tak dobře našlápnuto. Už v roce 1888 prodal George Eastman první fotoaparát na svitkový papír pojmenovaný Kodak za pětadvacet dolarů. K němu vymyslel i slogan, kterým zákazníkům vzkazoval, jak snadné jeho používání bude – Vy stisknete tlačítko, my uděláme zbytek.
V té době totiž nebyl fotoaparát tak snadno ovladatelný, naopak, než fotografie vznikla chtělo to spoustu dovedností a vybavení. Ostatně zažil to sám Eastman, když se kdysi chystal na výlet a zjistil, že by s sebou musel vláčet plachtu, držák desek, chemikálie, těžký fotoaparát a pevný stativ.
Po nocích tak v kuchyni své matky různě experimentoval a vynalézal, než se zrodil jednoduchý přístroj. K fotoaparátu pak v roce 1989 přidal i první celuloidový film s fotografickou emulzí, který si nechal patentovat.
Foto Ron Lach : https://www.pexels.com/cs-cz/foto/bila-obrazky-primo-nad-lehky-stul-10276039/
Úspěch se dostavil záhy a v roce 1892 se podle fotoaparátu přejmenovala i tehdy deset let fungující firma Eastman Dry Plate Company, kterou vynálezce založil společně s obchodníkem Henry Strongem. Společnost Kodak se zaměřila na výrobu fotoaparátu pro amatéry a dařilo se jí.
Podle návodu lidé opravdu jen mačkali spoušť, a když byl film plný, poslali fotoaparát do laboratoře, kde fotky vyvolali (na jeden svitek se jich vešlo sto) a odeslali zákazníkům zpět i s přístrojem.
Když pak na začátku dvacátého století začala firma prodávat za jeden dolar fotoaparát Kodak Brownie, rozšířila se značka i mezi masy. Oblibu pak ještě stvrdil film Kodachrome. Zajišťoval vysokou kvalitu a stabilní barvy a více než sedmdesát let se držel v oboru na špičce.
Ostatně ve své písni, která se dostala na vrchol hitparád, ho obdivoval i Paul Simon. „Kodachrome. They give us those nice bright colors. Give us the greens of summers. Makes you think all the world’s a sunny day, oh yeah…“
O tom, že se firmě dařilo, svědčila i čísla. V 70. letech dvacátého století šlo devadesát procent prodeje filmů a pětaosmdesát procent prodeje fotoaparátů právě na vrub Kodaku.
Promarněná příležitost
Jenže – nic netrvá věčně. Přísloví, která by se pro pozvolný pád firmy, jejíž hodnota dosahovala v roce 1997 třiceti miliard dolarů, dala použít, by se našlo dost. Jen namátkou třeba – S čím kdo zachází, s tím také schází. I když u Kodaku šlo spíše o promarněnou šanci. Posuďte sami. Psal se rok 1975 a Kodak vyslal do světa jako první digitální fotoaparát. Vážil asi čtyři kilogramy a vyvinul ho inženýr firmy Steve Sasson.
Obsahoval černobílý obrazový snímač CCD o rozlišení 0,01 megapixelu. Získaný analogový signál ze snímače byl pak převeden na číslicový pomocí analogově-číslicového převodníku z digitálního voltmetru a následně zaznamenán na magnetofonovou kazetu. Sejmutí a uložení jedné fotografie trvalo 23 sekundy. Snímky se pak promítaly z kazety pomocí počítače na televizní obrazovku.
Foto George Eastman House Museum
Jenže to, co by se dnes zdálo jako přelomový výrobek firmy, bylo pro Kodak strašákem. Majitelé výrobu raději potlačili, technologii drželi pod pokličkou a komerčně ji nijak nerozvíjeli. Báli se totiž, že kvůli ní půjde ke dnu fungující byznys s fotoaparáty na film.
To se také o několik let později stalo. Jenže to už z digitální fotografie těžili jiní, třeba konkurenční Canon a Nikon, které se svými přístroji zažívaly mimořádný úspěch. K nim se pak později přidaly i společnosti Apple a Samsung se svými telefony, které zvládly i fotit.
Kodaku ujel vlak. V roce 2004 ukončil výrobu fotoaparátů na klasický film a ponechal si pouze fotoaparáty na jedno použití. O osm let později pak vyhlásil bankrot. Měl v té době sto tisíc věřitelů a dluhy ve výši 6,75 miliardy dolarů.
Druhá šance?
Ještě před pěti lety se však zdálo, že se Kodak znovu nadechne. To když ho americká vláda využila k transformaci na výrobce farmaceutických ingrediencí. Cena akcií firmy najednou vzrostla raketovým tempem. A navzdory ztrátám Kodak nedávno uvedl, že hodlá tuto část svého podnikání rozšířit. Nadále tak vyrábí filmy a chemikálie pro podniky, včetně filmového průmyslu, a licencuje svou značku pro řadu spotřebních produktů.
Přes dluhy a prázdnou pokladnu ale zůstával generální ředitel Kodaku Jim Continenza ve zprávě o hospodaření optimistou. „Ve druhém čtvrtletí Kodak nadále dosahoval pokroku v plnění našeho dlouhodobého plánu navzdory výzvám nejistého obchodního prostředí,“ uvedl.
Jenže trh mu zřejmě příliš nevěří. Hned druhý den od zveřejnění zprávy spadly akcie Kodaku o čtvrtinu. Další hotovost chce firma získat ukončením plateb do svého penzijního plánu a doufá, že si tím koupí čas.
Nezbývá doufat, že neskončí stejně tragicky, jako její zakladatel George Eastmen. Muž, který neměl rád publicitu, často se uzavíral ve svém luxusním sídle v Rochesteru a fotografií s jeho tváří je poskrovnu, byl nalezen zastřelený v roce 1932 ve své posteli. Vedle sebe měl lístek se vzkazem: Mým přátelům! Má práce je hotova – proč čekat.
The post Konec Kodaku? Firmě zlomil vaz i vlastní přelomový vynález, kterému nedala šanci appeared first on Forbes.
