Polská zpátečka. „Varšava teď bude řešit hlavně sama sebe a nebude to mít lehké,“ říká v rozhovoru k právě proběhlým prezidentským volbám v sousední zemi výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky a expert na polskou politiku Vít Dostál.
Po sečtení výsledků z prvních okrsků se radoval z vítězství v nedělních polských prezidentských volbách vládní kandidát Rafal Trzaskowski. Jenže už o pár hodin později bylo jasné, že to byla předčasná radost.
Trzaskowski těsně prohrál a vítěz je jinde. Ve velmi vyrovnaném souboji nakonec zvítězil konzervativec Karol Nawrocki. Pro úřadující polskou vládu premiéra Donalda Tuska to znamená velký problém.
„Čekali na prezidentské volby, aby mohli vládnout snadněji, protože v tuhle chvíli i za mandátu Andrzeje Dudy měli v prezidentském paláci politického oponenta, což komplikovalo přijímání zákonů. Čekali, že spoustu věcí prosadí po volbách,“ vysvětluje Vít Dostál.
Hned po zveřejnění výsledků se objevila varování, že polská vláda padne a lídr opozice rovnou premiéra vyzval k rezignaci. Donald Tusk na to reagoval v pondělí večer s tím, že v nejbližší době požádá parlament o hlasování o důvěře jeho koaliční vládě. Pokud ji nezíská, zemi budou hrozit předčasné volby.
Získá Donald Tusk důvěru polského parlamentu? A co tímto krokem sleduje?
Získá. Jeho cílem je vyslat signál koaličním partnerům. Chce je tímto rychle disciplinovat a vymoci si loajalitu.
Jaký dopad bude mít nástup nového prezidenta Nawrockého na polskou vládu?
Pro vládu je to velký problém. Čekali na prezidentské volby, aby mohli vládnout snadněji, protože v tuhle chvíli i za mandátu Andrzeje Dudy měli v prezidentském paláci politického oponenta, což komplikovalo přijímání zákonů.
Po prezidentském vetu je totiž v polském politickém systému potřeba najít v Sejmu třípětinovou většinu a tu vláda nemá. Pro vládu bude těžké prosadit zásadní zákony, Nawrocki bude oponentem a bude usilovat o to, aby vláda Donalda Tuska skončila.
Skončí tedy jeho vláda předčasně?
Není to tak jednoduché, protože v polském systému funguje formát konstruktivní nedůvěry, takže by se musela nejdřív najít nová většina, nestačí nechat padnout vládu. A v tomto ohledu se jeví jako nejpřijatelnější partneři pro PiS polští lidovci, ale ti jsou zároveň jejich největší konkurenti. Předčasné volby bych brzy nečekal.
Bude pro vládu Nawrocki problematičtější prezident než Duda?
Ano, přichází s novou energií, a navíc vláda skutečně se spoustou věcí čekala a některé zákony nepředkládala, protože věděli, že by neprošly. Doufali, že zvítězí jejich kandidát a spoustu věcí prosadí po volbách.
Na druhou stranu to není tak, že by Duda nebo nově Nawrocki vetoval naprostou většinu zákonů. Většina zákonů prochází přes podpis prezidenta. Ale dovedu si představit, že na sporných tématech se bude chtít Nawrocki profilovat a vytvářet větší nervozitu na straně vlády.
Volby nakonec Nawrocki vyhrál, ale výsledek byl velmi těsný. Co rozhodlo?
Faktorů je víc a určitě bych jmenoval nespokojenost části voličů současné vládní koalice, kteří nepřišli v takové míře k volbám a nehlasovali pro Trzaskowského. Jde o zklamané voliče, podle kterých Tuskova vláda nesplnila své předvolební sliby nebo je plní příliš pomalu.
A jaký je další faktor?
Další velký důvod vidím v mobilizaci konzervativních a ultrakonzervativních voličů včetně mladých, což jsou třeba voliči Slawomira Mentzena z prvního kola, a ultrakonzervativních voličů, často lidí, kteří věří konspiračním teoriím, Grzegorze Brauna, který jednoznačně deklaroval, že podporuje Nawrockého.
Jaké může mít napětí na politické scéně vliv na investiční prostředí v Polsku a tamní ekonomiku?
To je dobrá otázka, protože na některých tématech se nedokázala shodnout ani současná vláda. Navíc Nawrocki je sice konzervativní kandidát, ale spousta bodů v jeho programu byla dost levicových a hodně zacílených na mladou generaci.
Například se týkaly regulace developerského prostředí, otázky bankovního sektoru a dostupnosti hypoték a podobně. Navíc jsme mohli sledovat tlak ze strany polského byznysu, který se v průběhu prezidentské kampaně až nebývale veřejně aktivizoval.
Okolo miliardáře Rafala Brzosky, který má vazby na tuzemskou společnost PPF, se vytvořila skupina podnikatelů, kteří se víc angažovali a radili vládě, jak vytvořit lepší byznysové prostředí. Nyní to ale vypadá, že Brzoska v této roli formálně končí.
Nový prezident je známý jako oponent Evropské unie, bude to mít reálný dopad do polské zahraniční politiky?
Uvidíme to nejspíš v dalším byznysovém aspektu, který se týká implementace různých evropských směrnic do polského práva. Nawrocki nejspíš bude velmi tvrdý, zejména pokud půjde o jeho profilová témata, což znamená zelená legislativa a digitalizace. Tohle může být hodně kritické. Tam se bude velmi těžko hledat shoda.
Ale upřímně u zelených témat to není pro vládu tak bolestivé, trochu jim to rozvazuje ruce, protože ani Tuskova vláda není z některých návrhů a směrnic Evropské unie nadšená.
Tahle témata souvisí především s energetikou, změní se nějak energetická politika Polska?
Hlavní slovo v energetické politice má vláda a s prezidentem panuje shoda, že je potřeba brát suroviny z jiných zemí než z Ruska. Shodují se i v tom, že je nutné stavět jaderné elektrárny. V těch klimatických cílech se možná bude Nawrocki víc vymezovat, ale jak jsem říkal ani současná vláda v tom není nějak extrémní.
Podstatný zákon je nyní zákon o větrných elektrárnách, pro jejichž výstavbu platí v Polsku velmi restriktivní politika. Ale právě tahle oblast je součástí jedné z podmínek v rámci získávání prostředků z fondů obnovy Evropské unie.
Foto Profimedia
Změní se polský vztah k Ukrajině?
Nemyslím, že tam dojde k nějaké změně. Nawrocki se sice vyslovil proti vstupu Ukrajiny do NATO, což je v Polsku určité novum. Ale dávno před ním to udělali Američané a Nawrocki si může říkat co chce, pořád platí, že vstup Ukrajiny do NATO bez Američanů není proveditelný. Ale je to určitě špatný signál.
Má tedy nový prezident vyhraněnější názory na podporu Ukrajiny?
Je důležité pamatovat na to, že Nawrocki byl dosud šéfem polského Institutu národní paměti, který dlouho bojoval s ukrajinským Institutem národní paměti ohledně exhumací obětí volyňského masakru z druhé světové války.
Do určité míry to formovalo jeho vztah s Ukrajinou a je to jistě odlišný přístup po Andrzeji Dudovi, který jako spolupracovník Lecha Kaczynského pamatuje cesty za Viktorem Juščenkem na Ukrajinu a celkově takovou prométeovskou politiku Polska vůči východní Evropě.
Dovedu si představit i nějaké ne příliš dobře promyšlené výroky Nawrockého, které můžou najít odezvu u ukrajinské administrativy, která se nebojí ostrých výměn názorů i se zeměmi, které dosud Ukrajinu podporovaly.
Kritičtějších témat je tam víc, i v oblasti dovozu zemědělských produktů nebo ukrajinských přepravců v Polsku. Blízkost a intenzita toho vztahu vytváří víc možností pro to, aby se něco zkomplikovalo.
Naopak asi méně komplikované teď budou vztahy Polska s USA, je to tak?
Je otázka, jestli dosavadní vztahy lze označit za komplikované.
To asi ne, ale Nawrocki se profiluje jako stoupenec amerického prezidenta Donalda Trumpa. Může třeba sehrát roli prostředníka mezi Evropou a Spojenými státy a přispět ke stabilizaci vzájemných vztahů?
Myslím si, že jeho role v tom bude marginální. Co chtějí Američané po Evropě? Aby dávala alespoň pět procent HDP na obranu, aby se starala sama o sebe. Polsko tohle dělá, ale je potřeba, aby to dělalo Německo a další země.
Nawrocki má sice fotku s Trumpem, ale Poláci nejsou jeho velcí stoupenci. Bojí se, co Spojené státy udělají s evropskou bezpečností, vědí, že Rus je za rohem a že americká vojenská přítomnost v Evropě je pro bezpečnost Evropy zásadní.
Změní se vztahy mezi Polskem a Českem?
Nemyslím si, že by nastal nějaký zásadní pohyb v česko-polských vztazích. K tomu by spíš mohlo dojít po českých parlamentních volbách. Přece jen naše současná vláda nacházela s tou polskou docela dobře společnou řeč v řadě témat. To se může po volbách změnit.
Ale větší roli vidím v tom, že se Polsko bude víc zabývat samo sebou, protože v řadě oblastí bude rozpor mezi prezidentem a vládou, a tak i výtlak na mezinárodní úrovni bude menší. V tomhle ohledu je potřeba počítat s tím, že se to bude týkat i Česka.
Jak se to projeví?
Například máme krásný institut společného setkávání vlád, což je pozitivní prvek. Jsme vzájemně důležití sousedé, Polsko se dostává na pozici druhého nejdůležitějšího obchodního partnera. Což je logické při pohledu na demografii, a ačkoli tuhle pozici mělo dlouho Slovensko, je logické, že do budoucna tuhle pozici obsadí Polsko.
A aby se ten potenciál dostatečně naplnil, je potřeba bilaterálně probírat různé administrativně technické a infrastrukturní záležitosti.
Například se shodujeme, že chceme dodělat druhou dálnici do Polska, zlepšit železniční spojení a časem vybudovat vysokorychlostní železnici. Pro tyhle věci je dobré, když se vlády jednou za rok sejdou, připomenou si to a administrativní mašinérie se posune.
A to se teď dít nebude?
Polsko se teď určitě bude hodně zabývat samo sebou a je otázka, jestli se ještě před českými volbami něco takového opravdu stihne. Takže ten vliv vidím v takových praktických dopadech, ale jinak ve volbách žádný český prvek, který by mohl zkomplikovat naše vztahy, nebyl.
The post Konzervativec s levicovými sny. Co přinese nástup nového polského prezidenta? appeared first on Forbes.
