Jak omezit plýtvání jídlem? Propojením obchodníků, kteří by se rádi zbavili neprodaného zboží bez zbytečných odpisů, se zákazníky, kteří jsou ochotni nakoupit ho se slevou. Jednoduchý koncept záchrany části potravin před popelnicí v Česku zpopularizovala platforma Nesnězeno. Loni jí však na tuzemském trhu přibyl významný konkurent.
Do Česka vstoupila vůbec nejtěžší váha na tomto specifickém trhu – dánský startup Too Good To Go, který stejným způsobem zachraňuje jídlo už od roku 2015. Postavil na tom miliardový byznys rozpínající se napříč Evropou, Spojenými státy, Austrálií a brzy i Japonskem.
„Jsme sice společnost se sociálním dopadem, ale musí to dávat smysl i ekonomicky. Jde to ruku v ruce, investoři nám svěřili své peníze a chtějí je zpět,“ říká v rozhovoru pro Forbes šéfka Too Good To Go Mette Lykke.
Platforma pod jejím velením postupně expandovala z domovského Dánska do osmnácti dalších zemí. A má za sebou velice silný rok.
„Poprvé jsme měli pozitivní zisk EBITDA, 1,8 milionu eur, tržby jsme meziročně zvedli o 32 procent na 193 milionů eur, hrubý zisk byl pozitivní v každém měsíci, za celý rok pak 10,6 milionu eur. A spustili jsme dva nové trhy, včetně Česka,“ vypočítává Mette Lykke.
Startup si svou pozici na tuzemském trhu postupně upevňuje od loňského června. V Praze už má šest stovek partnerských podniků a dalších zhruba sedmdesát v Brně a čtyřicet v Plzni. Aplikaci Too Good To Go si už v Česku stáhlo přes 150 tisíc lidí, tvrdí mateřská společnost.
Zachraňování jídla v její režii funguje jako prodej balíčků s neprodaným jídlem od partnerských restaurací, pekáren, hotelů či firemních kantýn. Too Good To Go jim říká „dobrovaky“. Zákazníci je nakupují s výraznou slevou, ale nikdy dopředu nevědí, co přesně v balíčku dostanou.
Dobrovaky v Česku nabízí například Ikea, síť benzinek Orlen, kavárny Costa Coffee nebo restaurace L’Osteria.
Objem nezávadného jídla, jež mohlo skončit v koši, ale nestalo se tak, je pro dánskou B Corp a její misi klíčovou metrikou výkonu. „Naším mottem je, že na každém jídle záleží,“ podotýká Lykke.
Pokud je vaším hlavním cílem boj s plýtváním jídlem, proč se nezaměřujete na továrny a domácnosti, kde se plýtvá výrazně víc než v restauracích?
Myslím si, že to děláme. S konceptem dobrovaků jsme začínali, byl to product-market fit s ohromným potenciálem. Dnes přemýšlíme o našem dopadu ve třech rovinách. Dobrovaky cílí na retailovou část řetězce. Před pár lety jsme uvedli i doručování balíků s přebytečným jídlem od výrobců, čímž se snažíme s plýtváním bojovat také v produkční části.
Potraviny ale zachraňujeme i jinak. Jednou z našich nejvlivnějších iniciativ je kampaň Look-Smell-Taste, v jejímž rámci vysvětlujeme rozdíl mezi datem minimální trvanlivosti a datem spotřeby. V roce 2019 jsme se totiž dozvěděli, že polovina evropských spotřebitelů v tom tápe.
Vede to ke zbytečnému vyhazování nezávadného jídla, které momentálně tvoří zhruba deset procent vyplýtvaných potravin v Evropě. Naši jednoduchou nálepku, jak s výrobkem správně naložit, momentálně využívá 550 značek, je na šesti miliardách produktů. A většina spotřebitelů nám říká, že jim to pomohlo omezit vyhazování potravin. Tohle je ale nekomerční projekt.
Jak moc je byznys s jídlem na vyhození nutné vyškálovat, aby byl ziskový?
Je to zásadní. Vybudování technologické platformy je docela velký úkol: aplikace pro zákazníky, rozhraní pro prodejce, rozhraní pro zaměstnance, aby mohli spravovat věci v backendu… Máme devatenáct zemí a různé platební metody. Je tady spousta věcí, které je potřeba udělat bez ohledu na to, jak jste velcí, a potřebujete hodně škálovat, abyste to splatili.
Nedokážu ale říct konkrétní čísla, protože to se může lišit v závislosti na konkrétním trhu, podle toho, jaké jsou tam mzdy, ceny potravin a tak dále.
Foto se souhlasem Too Good To Go
Co kdyby se do tohoto segmentu rozhodl vstoupit nějaký velký hráč typu Uber Eats či DoorDash? Ti by mohli podobné balíčky nasadit ve velkém měřítku rovnou, není to pro vás riziko?
Máme na platformě 180 tisíc partnerů, my také fungujeme ve velkém měřítku. Rovněž si myslím, že u hráčů v oblasti rozvozu jídla je to dnes úplně jiná propozice. Naše partnerství se točí kolem jídla, které by normálně skončilo v koši.
Aplikace pro rozvoz se stávají zdrojem příjmu prodejců a významnou součástí jejich podnikání, Too Good To Go je pro ně příjem navíc s dodatečným marketingovým přínosem. Když se podíváte, kam jinam mohou aplikace pro rozvoz jídla investovat své zdroje, nedává smysl, aby dělaly to, co my.
Startup Too Good To Go vznikl v roce 2015 v Dánsku. Mette Lykke se jeho kormidla chopila v roce 2016 poté, co její předchozí byznys s fitness aplikací Endomondo koupil výrobce sportovního oblečení Under Armour v přepočtu za 1,7 miliardy korun.
V roli CEO se Lykke pustila do razantní expanze, na kterou startup nabral od investorů desítky milionů eur. Kapitál zvenčí už podle ní firma nehledá. Přesto v červnu médii proletěla zpráva, že společnost zvažuje investiční kolo za nižší stovky milionů eur. „O nic teď neusilujeme a ohledně investic se obecně nevyjadřujeme,“ říká Lykke.
Mezitím Too Good To Go šlape hlavně do expanze na americkém trhu. Do konce letošního roku chce být ve Spojených státech přítomno ve všech městech s alespoň milionem obyvatel. A brzy se chystá i do Japonska.
Na kterých trzích Too Good To Go úspěšně replikovalo svůj model?
Daří se nám to napříč trhy, na kterých momentálně operujeme, ale každý je trochu jiný. Někde máme víc práce prorazit na straně nabídky, někde na straně poptávky. Našimi největšími trhy jsou v současnosti Německo, Francie a Velká Británie. Brzy by se měly největším trhem stát Spojené státy.
Co Česko? Je tady těžší shánět podniky, nebo zákazníky?
Je stále relativně brzy to hodnotit. Myslím, že model v Česku je docela dobře vyvážený.
Proč jste vyměnili šéfa zdejší divize už po pár měsících?
Rozhodl se pro jinou příležitost a my jsme se rozhodli to trochu více konsolidovat, takže jsme pověřili naši polskou country manažerku dohledem i nad Českem. Podobně to máme i v jiných zemích, například náš nizozemský country ředitel dohlíží i na Belgii. Jednoho šéfa má i Spojené království s Irskem, Rakousko se Švýcarskem a Dánsko s Norskem.
Budete v nejbližší době vstupovat na nové trhy?
Během půl roku se chystáme do Japonska, které podle nás může být z kulturního hlediska velice vhodnou destinací.
Japonsko jsem pokládal za zemi, kde se plýtvá naprosto minimálně.
Na Japonsku je unikátní a zajímavý jeho kulturní koncept Mottainai, vyjadřující lítost nad plýtváním. Přesto Japonci vyhodí 4,6 milionu tun nezávadného jídla ročně.
Základem fungování Too Good To Go na všech trzích jsou potravinové tašky s překvapením, které si lidé vyzvedávají v gastropodnicích. Jak důležité jsou pro vás další zdroje příjmů?
Doručování balíků s jídlem máme aktivní v deseti zemích. Pak je zde naše komplexní řešení, nebo spíš produkt, který maloobchodníkům pomáhá spravovat plýtvání potravinami od začátku do konce. To je naše nejčerstvější novinka, zatím v relativně rané fázi, využívá ji asi 1100 obchodů.
Nejtěžší zkouškou si dánský startup prošel během pandemie covidu. Firmě tehdy během pouhých deseti dnů spadly tržby o šedesát procent, vzpomíná její šéfka. Když kuchyně nefungují, tak se moc jídla nevyhazuje a není co zachraňovat.
Tou dobou se společnost víc zaměřila na supermarkety, které jinak ve skladbě jejích partnerů příliš nefigurují, protože fungují na odlišném modelu a mají k dispozici mnohem efektivnější nástroje na boj s plýtváním, jako je například dynamické oceňování nabídky.
Too Good To Go má přesto mezi partnery i významné evropské řetězce, jako je Carrefour, Aldi či Spar.
Je pro vás důležité, aby partnerské podniky skutečně aktivně snižovaly své plýtvání potravinami? Vyhodnocujete si to?
S partnerem si nejdřív sedneme a strávíme čas analýzou jeho produkce odpadu. Stanovíme si cíl, o kolik ji chceme snížit. Obvykle pak máme čtvrtletní schůzky, kde to vyhodnocujeme. Je to pro nás velmi hmatatelné, protože v reálném čase vidíme, zda se potravinami šetří, nebo ne.
Jak se díváte na riziko politizace debaty o udržitelnosti?
Myslíte pro Too Good To Go, nebo pro společnost jako takovou?
Obojí.
Bez ohledu na to, co někdy ve veřejné debatě zaznívá, klimatická krize je tady pořád. Můžeme nadávat, popírat ji nebo mluvit o jiných věcech, ale ten obrovský úkol máme stále před sebou a musíme zařadit vyšší rychlost. Zejména firmy musejí zařadit vyšší rychlost. Protože vlády mají tendenci věci ohromně komplikovat.
Příkladem je evropská směrnice o nefinančním reportingu CSRD. Nemyslím si, že když si každá firma najme lidi na podávání zpráv o udržitelnosti, tak pro planetu něco udělá. Raději bych zdroje investovala do skutečných projektů a iniciativ než do papírování.
Too Good To Go taky hodně papíruje, každý rok vydáváte vedle výroční zprávy také Impact Report.
Tohle je něco jiného než CSRD. My informujeme jen o věcech, které bychom dělali tak jako tak. Z vlastní svobodné vůle, protože je vnímáme jako součást našeho poslání.
Jak daleko už jsme, pokud jde o povědomí spotřebitelů o plýtvání potravinami?
Stále zde zbývá spousta práce. Globálně se vyhazuje zhruba čtyřicet procent jídla a většina spotřebitelů to stále nevnímá jako zásadní problém, přestože se tohle naše plýtvání podílí na globální produkci skleníkových plynů přibližně deseti procenty.
The post Lidstvo vyhazuje 40 procent potravin, říká šéfka dánského konkurenta Nesnězeno appeared first on Forbes.
