Za čtyřicet korun, ale taky za osmdesát. Máslo se v několika posledních letech stalo v Česku synonymem pro předraženou potravinu. Z čeho se skládá cena jedné čtvrtkilové kostky? A co nebo kdo má hlavní vliv na to, kolik platíme za produkt, kterého každý Čech spořádá zhruba pět kilo ročně?
Jestli něco v tuzemsku spolehlivě přiláká zákazníky do obchodů, i pokud zrovna nic nepotřebují, je to máslo. Tuto pozici si získalo po prvním vysokém zdražení před osmi lety a je z něj zboží, které plní mrazáky a na jehož cenu jsou zákazníci obzvlášť citliví.
Kvalitní máslo se skládá výhradně z mléčných tuků, minimem je osmdesát procent. Na českých pultech obvykle najdeme balení s obsahem 82 procent, některá farmářská másla obsahují i 86 procent. Maximální podíl vody může podle normy dosáhnout šestnácti procent, dvě procenta pak tvoří laktóza, bílkoviny a minerály.
Grafika Forbes Česko
Do ceny v obchodech se promítají hned tři zásadní věci – náklady na transport mléka a jeho výrobu v mlékárnách, náklady na logistiku a zásobování a marže obchodníků. Ceny v supermarketech během roku značně kolísají, jedinou jistotou však bývá, že před vánočními a velikonočními svátky máslo zdraží.
„Z pohledu výrobce cenu másla zásadně ovlivňuje cena smetany, laicky řečeno, kolik v danou chvíli stojí gram tuku. V másle je 82 procent mléčného tuku, smetany je z jednoho litru syrového mléka deset procent objemu,“ vypočítává šéf Mlékárny Hlinsko Jiří Tvrdík.
A počítáme dál. Aktuální výkupní cena mléka je třináct korun a třicet haléřů. Stoupá už dva roky v řadě a spolu s ní logicky roste i cena smetany. Poptávku po ní ženou nahoru i další faktory, například to, že se čeští producenti více než dříve pustili do výroby sýrů, smetanových jogurtů a mléčných dezertů a smetana na trhu chyběla.
„V posledních dvou letech u nás nebývale roste výroba sýrů, v loňském roce byl meziroční nárůst deset procent,“ potvrzuje Jiří Kopáček, předseda Českomoravského svazu mlékárenského.
Grafika Forbes Česko
„Obecně platí, že na kilogram másla je zapotřebí zhruba 22 až 22,5 litru mléka,“ uvádí šéf mlékárenského svazu.
Velmi zjednodušeně se tak dostáváme k obrysům ceny základní suroviny, nutné pro výrobu. O tom, kolik zaplatí ve výsledku zákazník, rozhoduje obchodník a v praxi to znamená, že velkoobchodní výkyvy mohou, ale také nemusejí, mít na konečnou cenu vliv.
Ceny másla v obchodech coby jedné ze základních potravin sleduje dlouhodobě Český statistický úřad. Podle jeho pravidelného šetření v terénu stálo kilo v červenci v průměru 264,62 koruny (což by pro běžné čtvrtkilové balení představovalo cenu lehce přes 66 korun).
O máslo se však dlouhodobě zajímá také jiný úřad – ten antimonopolní. Skoky v cenách prověřoval naposledy během loňského podzimu a zimy. Tehdy sociální sítě plnily fotografie cenovek, doplněné o emotikony plné údivu, případně srovnávací fotografie z nákupů potravin z polského pohraničí.
Antimonopolní úřad ve svém šetření žádný zásadní problém na českém trhu neobjevil, co ale bylo přelomové, zákazníci se poprvé dozvěděli výši marží obchodníků, což je údaj, který supermarkety jen nerady z taktických důvodů zveřejňují.
„Ve většině týdnů ze sledovaného období udržovaly obchodní řetězce přibližně stejnou přirážku v rozmezí zpravidla pěti až třiceti procent, nebo ji snižovaly. U žádného obchodního řetězce nedošlo k extrémnímu navýšení obchodní přirážky proti předchozím týdnům. Naopak maloobchodníci se v některých případech snažili udržet ceny na stejné úrovni za cenu záporných marží,“ řekl na jaře mluvčí antimonopolního úřadu Martin Švanda.
Česká debata o másle totiž i dříve nejčastěji končila otázkou, kdo má máslo na hlavě – producenti, nebo obchodníci? První vyčítali druhým vysoké marže, ti pak zase prodeje mléka do zahraničí, zejména do německých mlékáren, z nichž pak vyrobené máslo míří obloukem zpět na tuzemské pulty.
Dovozy másla zejména z Německa, z Polska, ale i ze Slovenska se například loni podílely na domácí spotřebě už z padesáti procent.
Všichni dohromady pak kritizují vysoké ceny energií, které českou ekonomiku dusí dlouhodobě a berou jí konkurenceschopnost.
Největšími hráči mezi výrobci jsou giganti typu Madeta miliardáře Milana Teplého a Olma (ta je součástí koncernu Agrofert českého expremiéra Andreje Babiše), spolu s nimi pak například Mlékárna Hlinsko (Tatra), Mlékárna Olešnice (Moravia), Polabské mlékárny (Milko), Mlékárna Čejetičky, Jaroměřická mlékárna nebo Lacrum Velké Meziříčí.
„Je důležité si uvědomit, že ceny másla nejsou stanoveny pouze na národní úrovni. V komoditním obchodování je cena určována na základě globálních trhů, kde se s mléčnými produkty obchoduje jako s běžnými komoditami,“ upozorňuje na ještě jeden důležitý kontext Zdeněk Vybíral z Polabských mlékáren.
A to ve formě takzvaných futures kontraktů. „Jde o významné burzy, jako jsou NZX (Novozélandská burza), CME (Chicago Mercantile Exchange) a GDT (Global Dairy Trade), které mají vliv na celosvětové ceny,“ doplňuje Zdeněk Vybíral.
Ostatně i naši západní sousedé jsou na ceny másla citliví. Když loni v listopadu cena kostky másla v německých obchodech překročila dvě eura a dvacet centů, což se nikdy předtím nestalo, deník Bild máslo obratem překřtil na „tučné zlato“ a list Frankfurter Allgemeine Zeitung zařadil informaci o tom, že máslo je nejdražší v historii, mezi své hlavní zprávy.
The post Mlékárny, nebo supermarkety. Kdo může za drahé máslo? appeared first on Forbes.
