Už přes dvacet let obléká jihočeská rodinná firma MBW tuzemské motorkáře. Úspěšný byznys se manželům Michaele a Tomášovi Kuželovým podařilo zachovat i po tragické smrti Michaelina otce a zakladatele podniku Bohuslava Hrušky.
Na začátku byla vášeň a malý výběr. Vášeň pro jízdu na motorce a touha mít oblečení, které na trhu chybí. A tak v roce 2004 vznikla firma, která dostala název Padana. U jejího zrodu stál Bohuslav Hruška.
„Byl vášnivý motorkář a tehdy vnímal, že toho motorkářského zboží je v Česku nedostatek. Tak ho napadlo jít do něčeho vlastního. Většinou tu byly jen drahé italské značky, které si nemohl dovolit úplně každý. Cílem nebylo jim konkurovat, ale nabídnout něco kvalitního a přitom cenově dostupného. A to se povedlo,“ říká dnes Hruškova dcera Michaela Kuželová.
Do firmy zpočátku chodila při studiích povinně na brigádu. Po čtyřech letech ale značka zanikla a na její místo nastoupila nová – MBW. V ní už se začali víc angažovat jak Michaela, tak její muž Tomáš.
„Nejdříve jsme byli řadoví zaměstnanci, otec si nás vychovával opravdu od nuly. Prošli jsme vším – skladem, vybalováním zásilek, prodejnou, jezdili jsme na veletrhy. Až po letech nám dal vyšší kompetence a přizval nás do vedení,“ vzpomíná Michaela.
V začátcích sídlila firma ve sklepě obchodního domu, kde byla i prodejna. Zákazníci do ní chodili po šipkách. „Ještě dnes na to někteří vzpomínají,“ podotýká s tím, že spousta z nich jim zůstává věrná a do firmy se pravidelně vrací.
Před pěti lety ale zasáhla rodinu tragédie a značku MBW museli manželé převzít celou. Bohuslav Hruška se v roce 2020 vydal s přáteli na vyjížďku na motorce do Rakouska a už se z ní nevrátil. Bylo mu dvaašedesát let.
„Dodnes nevíme, co přesně se stalo. Myslíme si, že se mu možná udělalo špatně. Byl dobrý řidič a nejel rychle,“ dodává smutně Michaela.
Foto Jan Berounský
Dědickým řízením připadl ve firmě podíl rovněž mamince Jaroslavě a sestře Evě. Ta se ale více angažuje v druhé rodinné firmě Von Moos, která vyrábí textilní doplňky pro automotive a šije i pro značku MBW.
„Firmu otec pojmenoval po svém švýcarském příteli Richardovi von Moos, se kterým ji založil. Stavěli tehdy pro Lufthansu odhlučněné hangáry, kde společnost testovala letecké motory. Vždycky říkal, že nebýt teroristy Usámy bin Ládina, mohl už mít ostrov v Karibiku, tak výdělečné to bylo. Jenže po 11. září 2001 přišla v letectví velká krize a otec se přeorientoval na automotive,“ doplňuje Michaela.
Dnes mají obě firmy dohromady kolem šestadvaceti zaměstnanců a obrat přes třicet milionů korun. Vzájemně si vypomáhají. Třeba když potřebují vyspravit nebo upravit kombinézy. V MBW oblečení i design sami navrhují, objednat tu lze i kombinézu na míru. Netají se ale tím, že samotná výroba probíhá v Pákistánu.
Ostatně na Východě šije většina motorkářských značek. Důvodem je především levnější pracovní síla.
„Kdybychom vyráběli v Česku, zákazníci by se nedoplatili. Dbáme na to, aby bylo naše oblečení z kvalitních materiálů, které testujeme a snažíme se přicházet s čím dál lehčími, vzdušnějšími a zároveň odolnějšími. Většinou šijeme z hovězí kůže, pokud si ale zákazník přeje, tak i z klokaní. Ta je jemnější, ale také dražší,“ přibližuje Tomáš Kužel.
Současným trendem je oblečení z kevlaru, dyneemy a podobných materiálů, které jsou ještě odolnější a přitom prodyšnější, vhodné převážně na cestovní motorky. „Džínové kalhoty patří v posledních letech k nejžádanějšímu zboží. Jsou to tisíce kusů za rok,“ zmiňuje.
Foto Jan Berounský
Aby svým zákazníkům nabídli nejnovější trendy, jezdí na zahraniční veletrhy, kde hledají inspiraci.
„Snažíme se pak nabídnout novinky i tady, ale většinou to chvíli trvá, než na ně začnou zákazníci reagovat. Takže když jsme například viděli v italském Miláně, že žhavým trendem jsou reflexní barvy, tak po nich začali být zákazníci lační až po dvou letech,“ popisuje s úsměvem Michaela.
Stále tak v barvách převažuje černá, kterou doplňují například červená, modrá, bílá nebo i zlatá. Ve firmě si navrhují vlastní design a střih, kdy vycházejí z postav majitelů.
„Pokud chce někdo kombinézu na míru, dohodneme se s ním na střihu, na designu, mohou si vymyslet i vlastní barevnou kombinaci a výroba pak trvá kolem tří měsíců,“ zmiňuje Tomáš.
Menší úpravy už se provádějí přímo ve firmě, která sídlí v Hluboké nad Vltavou. Využívá přitom právě strojů i švadlen z firmy Von Moos, jež obývá stejnou budovu. Zákazníci sem navíc mohou přinést i kombinézu, kterou potřebují vyspravit.
Tím, že výroba probíhá v Pákistánu, drží se cena kombinéz spíše na středové linii. Podle Michaely je cenová politika velkou alchymií. Stále ještě převládá názor, že pokud je něco levnější, než je v této branži běžné, nemůže to být kvalitní.
„Stojíme si za tím, že chceme, aby naše oblečení bylo dostupné třeba i začínajícím motorkářům. Často jsou to mladí kluci, kteří si ušetří na motorku, ale pak už moc neřeší oblečení, protože jim na to nezbudou peníze. A pro nás je důležité, aby to, v čem na tu motorku sednou, nepodceňovali,“ vysvětluje Michaela.
Foto Jan Berounský
„Už jen kvůli jejich bezpečí. Manželka jednoho našeho testovacího jezdce je záchranářka, a když vypráví, k jakým případům často jezdí a jak šílené jsou úrazy bez ochranného oblečení, to nechcete slyšet,“ dodává.
Snaží se proto nabízet oblečení v různých cenových kategoriích a dělat i osvětu. V tom jim pomáhají rovněž autoškoly. Většina z nich už žáky na motorku bez řádného oblečení nepustí.
„Je zajímavé, že podle vyhlášky musí mít řidiči na motorce povinně pouze helmu. Přitom my jako výrobci musíme mít už od roku 2018 veškeré oblečení certifikované, nejen chrániče. Hodnotí se i pevnost švů, stehů, materiál, jeho nezávadnost. Ale na druhou stranu zákonu nevadí, když jede motorkář v tričku,“ podivuje se Tomáš Kužel.
Kromě designu se v MBW snaží věnovat i samotným materiálům a technologiím. A v současnosti jdou cestou odlehčených variant, voděodolných a prodyšných membrán. V plánu je i vlastní funkční prádlo pro motorkáře. To by se mělo celé, od začátku do konce, vyrábět přímo v dílnách v Hluboké nad Vltavou.
Kožená kombinéza může vydržet i desítky let. Záleží na tom, jak často ji její majitel nosí a jak se o ni stará. Když v ní zmokne a pak ji nechá bez jakéhokoli ošetření uschnout, ztvrdne jako kámen a může popraskat.
„Mezi naše služby patří i servis. Máme opravdu velmi šikovnou kolegyni, která se živila profesionálním čištěním kůží a je schopná dát kombinézu do stavu, že je jako nová. A to se týká všech značek, nejen té naší,“ doplňuje Tomáš.
Mezi jejich zákazníky přibývá čtyřicátníků a padesátníků, mužů, kteří už mají starší děti a buď se k motorkám vracejí jako ke svému koníčku, který museli na chvíli odložit, nebo si je pořizují nově.
„A já mám radost, že přibývá i žen, a to nejen těch, které jezdí jako batůžek, ale i těch, které samy řídí. A ty chtějí mít kombinézu nejen jako ochranu, ale aby jim taky slušela,“ prozrazuje Michaela.
Přiznává, že firma MBW byla pro jejího otce takovým třetím dítětem, o které je potřeba se postarat. „Tvrdil, že ho neživí, že ji má jen pro radost. A radost z ní máme i my, akorát že nás navíc musí i uživit,“ uzavírá se smíchem Michaela.
The post Motorkářská značka MBW vznikla pro radost. Do její historie ale zasáhla tragédie appeared first on Forbes.
