Moc soli, málo zeleniny a špatná nutriční gramotnost. „Čísla obezity a nadváhy se u nás bohužel zhoršují. Dvě okurky vedle řízku zdravý talíř neudělají,“ řekla na Forbes Business Festu epidemioložka a specialistka na veřejné zdraví se zaměřením na výživu a udržitelné stravování Eliška Selinger.
Dle dat je nezdravá a nevyvážená strava jedním z nejzásadnějších rizikových faktorů pro předčasné úmrtí v České republice. Dokonce se jedná o mírně vyšší faktor než kouření a výrazně vyšší než nedostatek pohybu.
„Česká populace má problémy s nadváhou a obezitou, a to bohužel už od dětského věku. Čísla se navíc spíš zhoršují, než zlepšují,“ řekla odbornice na stravu Eliška Selinger hned v úvodu.
Detox, půsty, veganství, paleostrava. Všechny tyto pojmy kolem nás víří. „Každého z nás zajímá, co by měl dělat správně. Zároveň se v rámci výživy dobře prodávají různé trendy a speciální postupy. Navíc máme pořád tendenci hledat zázrak, tu jednu věc, která nás absolutně zachrání. Faktem ale je, že se zázraky moc nedějí,“ reagovala Selinger.
Jenže produkty a dietami slibujícími zázraky jsme přímo obklopeni. „Když se pohybujeme na bitevním poli internetu, je fajn si hodně nahlas opakovat, že když něco zní jako ‚too good to be true‘, tak to prostě pravděpodobně nebude ‚true‘. A to platí pro velkou část těchto trendů,“ navázala.
Podle Selinger problém není v tom, že by se výživová doporučení neustále měnila. Naopak, základní pravidla zůstávají už desítky let stejná.
„Když se na to podíváme historicky, mám třeba ve svých přednáškách nalezené doporučení ze šedesátých let. A co tam je napsáno? Jezte hlavně rostlinnou stravu, dostatek ovoce a zeleniny, rozumně s tukem, rozumně s cukrem. Podepsala bych se pod to i dnes,“ řekla.
Jistě, „kosmetické“ detaily se mění. Dřív se například říkalo, že máme jíst 400 gramů ovoce a zeleniny, dnes se hovoří spíš o 500 až 600 gramech. „V zásadě ale ta hlavní myšlenka zůstává stejná a je to něco, co jsme si nezvládli osvojit,“ komentuje.
V těchto základech česká populace stále selhává.
Dle WHO by takzvaný volný cukr (tedy cukr, med, sirupy i ovocné džusy) měl tvořit maximálně deset procent energetického příjmu. Nebo ideálně pod pět procent. To pro dospělého člověka vychází na nějakých padesát gramů maximálně, nejlépe pod 25 gramů denně.
Foto Honza Nechvíle
Foto Honza Nechvíle
„Pro představu, jedna sklenička – 250 mililitrů – ovocného džusu je asi 22 až 23 gramů, v podstatě polovina stropu,“ komentovala.
V České republice podle ní máme velký problém s ovocem a zeleninou. „My toho prostě nejíme dost. Jsou na to i průzkumy. Myslíme si, že ho jíme dost, protože jsme si dali dvě okurky na ten talíř vedle řízku a tím jsme to jako vyřešili. Ale když se nad tím zamyslíme, to množství by mělo být násobně větší,“ apelovala.
Nízký příjem ovoce a zeleniny přitom zvyšuje riziko závažných onemocnění. „Když nejím dostatek ovoce a zeleniny, mám vyšší riziko srdečních nemocí, vyšší riziko některých druhů nádorů,“ dodává epidemioložka.
Naopak kromě cukru jíme i příliš soli. „Češi mají dvakrát až třikrát vyšší příjem soli, než bychom měli mít. Je to jeden z nejvýraznějších rizikových faktorů srdečních nemocí. Spousta z nás ani neochutná, a už dosoluje, protože jsme tak na to navyklí. Ale my si ani nedáváme vlastní pozor na to, co si kupujeme a co je v potravinách, které si házíme do košíku,“ varuje.
Problém spočívá v tom, že spousta z nich obsahuje soli mnohem více, než by měla. „Největší zlo, když to vezmeme z nadhledu, je to, že se moc nezajímáme o to, co si na talíř dáváme. Česká populace nemá moc velkou nutriční gramotnost. Nekoukáme na obaly potravin, co si kupujeme,“ říká. „Nezajímáme se o kvalitu jídla, neinvestujeme do sebe,“ dodala.
Udržitelné stravování by podle ní mělo klást důraz na to, aby byla možnost jíst tak, jak máme. „Jídla by měla splňovat základní pravidla, jak má vypadat pomyslný zdravý talíř. Základ toho je ovoce a zelenina a dbaní na pestrost zdrojů. Bílkovina není jenom maso, ale jsou to i vejce, sýry a ryby. Jsou to i luštěniny, na které taky velmi často zapomínáme, přestože příjem luštěnin je třeba spojený s prodloužením délky dožití,“ řekla v rámci Longevity stage.
Foto Honza Nechvíle
V ideálním případě je třeba rovněž se zamyslet nad tím, odkud potraviny nakupujeme.
V rámci svého talku se věnovala i dotazu na ketodietu. „Zkoumá se, ale zároveň je to dieta, která je restriktivní. Je těžké ji udržet, aniž by to výrazným způsobem nezasahovalo do toho, jak trávíte čas. Výsledkem je, že lidé ji po pár týdnech přestávají dodržovat, a pak je těžké říci, co to s tělem udělá v řádu několika let. Data nejsou, je těžké to prokázat. Půsty mají stejný problém,“ hodnotila.
Pokud pravidla příliš svazují, není to dobře, jídlo podle ní má být i radost.
Mnozí Češi se skutečně ve stravě nevyznají. Výživa však není součástí standardní výuky ani na medicíně. „Ne, že by se ji lékaři neučili vůbec, ale učíme si ji z metabolického pohledu, jak se nám rozkládají molekuly a podobně. Praktickou výživu, tedy třeba jak poznám, které jogurty si mám koupit, což je reálně to, co vlastně velká část z nás řeší každý den, se nikde neučíme,“ popsala.
„Když se to neučíme ve školách a nedáváme tomu prioritu, podobně jako třeba tělocviku, tak se pak těžko divit, že velká část z nás ta pravidla nezná a neumíme se jimi řídit,“ řekla na závěr.
The post Nemáme nutriční gramotnost. Nezajímáme se o to, co jíme, říká odbornice appeared first on Forbes.
